Válka na Ukrajině se bezesporu chýlí ke svému konci. Tak či onak brzy budou aktuálními tématy nikoli další dodávky zbraní z EU a zámoří ukrajinské armádě, dlouhodobě podporující válečný stav a prodlužující utrpení jak civilních obyvatel, tak vojáků samotných, ale poválečná obnova Ukrajiny. Ve sdělovacích prostředcích se jak zasvěceně, tak i naivně o tom diskutuje. Masmediální hesla i pořady však neposkytují validní informace a návštěvy podnikatelů na Ukrajině zatím zůstávají na úrovni mnohomluvných konferencí. Jak by neplatila moudrost americké vědkyně Jeane Lubchencové, že: „Největším objevem 21. století je síla lidské spolupráce.“
A nepojmenování skutečného stavu vyvolává naprosto zkreslenou představu o potřebách země, kde dosud probíhá válečný konflikt. Čítankovým příkladem, že to skutečně jde, chce-li se, jsou vydavatelské aktivity pražského nakladatelství VIP Books s.r.o., které vydává mimo jiné publikace i učebnice pro vysoké školy Ukrajiny a poskytuje je ukrajinským vysokým školám zdarma. V této souvislosti jsme požádali o rozhovor jednatele společnosti publicistu a ředitele jmenovaného nakladatelství Mgr. Františka Mareše z Prahy.
Pojmenovávat, přemýšlet a předvídat…
„Souběžně s edičním plánem na příští rok připravujeme s Ivano-Frankovskou národní technickou univerzitou nafty a plynu a ČVUT vznik Česko-ukrajinského institutu, který by se stal specializovaným vzdělávacím centrem pro pracovníky v energetice a zároveň by poskytoval možnost firmám účastnit se obnovy Ukrajiny. A dalším projektem, který ukrajinská univerzita navrhuje, je vytvoření společných odborných kateder: Nafty a plynu v Čechách a jaderné energetiky v Ivano-Frankovsku. Jednání o těchto projektech probíhají,“ uvedl nás do tématu František Mareš.
Poskytované zbraně jsou totiž tak řečeno jednou miskou vah a ta druhá, která je naplněna jen zpola, představuje potřeby nezbytné k životu. A jednou z potřeb k životu nezbytných je vzdělání na všech jeho stupních. Zřejmě proto, že nepředstavuje přemrštěné zisky, jako zbraňové systémy, zůstává jaksi v pozadí podnikatelských a jiných zájmů.
„Ono vzdělání má jednu neuvěřitelnou vlastnost a tou je předvídavost. A předvídavost upozorňuje a charakterizuje určité jevy dřív, než se stanou a pokud se staly, upozorňuje i mimo oficiálně nařízené postoje, na jejich nesmyslnost…“ přikyvuje Mareš a pokračuje:
„Pamatuji, jak jsme vysazovali větrolamy, jarovizovali pšenici, narovnávali potoky a řeky, odvodňovali mokřady… vše v ,politiky doporučeném společenském zájmu‘, aby byla splněna momentální politická hesla, vyhovující potřebným statistikám, ale která byla hloupá. Bez ohledu na to, co během let způsobí.
Stejně tak v současné době, kdy naříkáme na sucho, se málokdo ptá, kolik sluneční energie se odrazí z tisíců hektarů fotovoltaických elektráren a kam se ztrácí, když reálná spotřeba na výrobu jedné MGW je cca 20 %?„
A stejně tak větrné elektrárny?
„Obří vrtule, jejich rychlost na konci rotujících listů překračuje stovky kilometrů ve výšce nad třicet metrů, ovlivňuj proudění vzduchu nebo ne? A jaký mají vliv na prostředí, ve kterém stojí a pracují… Klademe si tyto otázky?
Současná doba, která je stále více, občas zbytečně zrychlována technickým pokrokem ve všech oblastech, jaksi zlehčuje lidským vývojem získané a prověřené zkušenosti, do pozadí staví populaci starší padesáti let a místo normálního života nabízí počítačové otroctví a digitální sirotčinec. Tak trochu zapomínáme při zbožštění umělé inteligence, že ji vymyslel člověk a s trochou předvídavosti bychom si měli zopakovat přísloví: „Dobrý sluha, ale zlý pán.“ To se říkalo o ohni a platí to stále, jak nás současnost přesvědčuje…“ konstatuje Mareš.
„Tedy ještě jednou řečeno slovy americké vědkyně a spisovatelky Shoshany Zuboffové: ,Problémem dneška není nedostatek dat, ale nedostatek porozumění!“
„Při úvahách o podobě budoucího edičního plánu se mi k přečtení dostal článek: Může přijít udržovací šok po Rosatomu. Takto se může Západ připravit. Autoři článku Armen Agas a Tom Cutler.
Rozsáhlý článek, který upozorňuje na vznik možných problémů v jaderné energetice, neboť technologie Rosatomu jsou ve střední Evropě i dále ve světě, podrobně specifikuje nutnost výchovy odborníků na údržbu jaderných elektráren.
Nejedná se o údržbu, kterou může vykonávat kdokoli. Klade vysoké profesní nároky na odbornost, přesnost a plánování.“
Dále František Mareš v této souvislosti připomíná, že dva světově uznávaní a význační pracovníci, Armen Agas a Tom Cutler (charakteristika obou je v závěru článku) se shodují na tom, že bude v blízké době, mezní situaci podobný, nedostatek profesionálních kádrů na údržbu a provoz jaderných elektráren. A pokračuje:
„Pracovníci Rosatomu, kvůli různým nařízením a sankcím, nemohou nebo nebudou moci ještě po dlouhou dobu vykonávat údržbu jaderných technologií v zemích mimo Ruskou federaci. Je tedy třeba položit si otázku, kdo je reálně zastoupí?
Československá a česká jaderná energetika i přes krátkozraký proces „divoké privatizace“ má v naší zemi a nejen v ní – dokázali jsme jadernou elektrárnu nejen vyprojektovat, ale její podstatné části i vyrobit – dlouholetou, špičkovou a samozřejmě vědeckou úroveň.
Je tedy v čem pokračovat a na dobrých základech stavět. Současnost nás všechny nakonec přesvědčila, že funkční jaderná energetika představuje energetickou soběstačnost státu.
Otázka, která by měla být skutečně vyslovena a měla by směřovat do řad a úřadů za jadernou energetiku odpovídajících činitelů je“:
„ Proč nebýt těmi, kteří budou organizačně a obsahově prvními a kdo bude vzniklou přibližující se situaci národně i mezinárodně řešit?“
Ivano-Frankovskou národní technickou univerzitou navrhovaný projekt vzniku energetických kateder ve spolupráci s ČVUT Praha je příkladem reálného myšlení, které pamatuje na budoucnost.
Možnost vzniku takového centra by nejen posílila naši energetickou vědeckou i praktickou prestiž, ale především zajistila výchovu potřebných pracovníků v jaderné energetice…“
Je tedy nejvyšší čas se zamyslet nad systémem přípravy odborníků schopných vykonávat všechny profese spojené s chodem a bezpečností jaderných elektráren.
„Není to proces, který je možno naučit ve večerních kurzech, či revitalizačních nástavbách. Příprava výchovy profesionálních pracovníku údržby jaderných elektráren by měla začít okamžitě. Měla by se stát jednou ze státních priorit a Ministerstvo průmyslu a obchodu by ji mělo zařadit na přední místo.
Článek Toma Cutlera a Armena Agase je podrobným varováním před „stavem nouze“, kterému ale lze předejít, když budeme místo povrchních masmediálních debat, politických šarvátek a politických omylů skutečně budovat před lety proklamovanou občanskou společnost.
A v etickém kodexu občanské společnosti budeme: Pojmenovávat, přemýšlet a předvídat,“ shrnuje závěrem naší redakcí zpovídaný Mgr. František Mareš z VIP BOOKS , s. r. o
Za rozhovor děkuje Ivan Černý
