Před krátkým časem byl dokončen unikátní knižní projekt Stavitelé katedrál, který nemá ve svém širokém záběru nejen v ČR obdoby. Šestý, závěrečný díl, vyšel pod názvem Francouzské umění na konci loňského roku. Jedinečné publikace mají dohromady 3 000 stran s použitím 3 500 původních fotografií.
Autora tohoto obdivuhodného díla, redaktora, publicistu, spisovatele a historika Petera Kováče jsme v této souvislosti požádali o rozhovor.
Knihy o katedrálním umění 13. století jste promýšlel již od konce roku 1990…
„Už mne totiž omrzelo stále sledovat v televizi nekonečné debaty politiků a číst nejrůznější komentáře, úvahy a články o tom, co tu kdysi bylo a co nás čeká v budoucnu. Vrátil jsem se ke středověkému a renesančnímu umění, které jsem vystudoval na Karlově univerzitě a na Varšavské univerzitě, a od kterého jsem se nikdy zcela neodpoutal a kontinuitu jsem udržoval formou odborných studií, jež se týkaly zejména pozdní gotiky v jagellonských Čechách.
A začal jsem si shromažďovat studie a knihy ke katedrální gotice, se záměrem shrnout a napsat si toto zajímavé téma lidské činnosti.“
Jak složité to bylo pátrání?
„V českých knihovnách toho bylo velmi málo. Díky otevřeným hranicím jsem však mohl čas od času pobývat v Centrálním institutu pro dějiny umění v Mnichově (Zentralinstitut für Kunstgeschichte), jehož bibliotéka je pro každého historika umění zázrakem a zdrojem poznání, kterému není ve světě rovno. Někdy i týden jsem tam bydlel přímo v budově institutu, nejčastěji s docentem Pavolem Černým, který přednáší o středověké ikonografii a knižní malbě, a společně jsme tam v knihovně trávili stovky a stovky hodin. Výsledkem pobytů byl soubor xerokopií o rozsahu několika metrů, který jsem systematicky doplňoval nákupy knih ze zahraničních antikvariátů.“
Říká se, že je lepší jednou vidět, než desetkrát slyšet. Tak jste se rozhodl vše potřebné spatřit na vlastní oči…
„Na vlastní náklady jsem cestoval do Francie, Německa, Itálie, Španělska i Anglie, na místa, o kterých jsem si připravoval texty. Nešlo jen o dílčí krátké návštěvy, na místa jsem se opakovaně a systematicky vracel. V Chartres jsem celkově pobyl dobré tři měsíce, v Remeši určitě přes tři týdny, v Toskánsku Giovanniho Pisana nejméně dva měsíce, čtyřikrát jsem navštívil gotický hrad Fridricha II. Castel del Monte, nespočetněkrát královskou kapli Sainte-Chapelle v Paříži, nejméně pětkrát jsem fotografoval a důkladně procházel katedrálu v Amiensu a tak bych mohl pokračovat dále. Zdůrazňuji to proto, že občas někdo píše o něčem, co pořádně neprošel a doslova neprozkoumal. Spoléhá se hodně na fotografie. Já jsem si každé téma té knihy doslova zažil důkladným průzkumem přímo na místě .“
Která katedrála je vaše oblíbená?
Je jich řada. Určitě katedrála v Chartres, a to díky tomu, že to je absolutně nejzachovalejší katedrála 13. století. Nedotkla se jí zásadně ani francouzská revoluce, ani první, ani druhá světová válka. Velice obdivuji katedrálu v Laonu a v Tournai. Mou oblíbenou je také katedrála Santa Maria Assunta v Sieně, kterou stavěl architekt Giovanni Pisano. Mimochodem, zaměstnával ho i děda Karla IV., který si u něj objednal náhrobek pro svoji manželku. A zmínit musím i Remeš, protože má epochální význam pro rozšíření gotiky v celé Evropě…“
A máte nějakého svého oblíbence mezi staviteli katedrál?
„Má třetí kniha je o Fridrichu II., císaři a sicilském králi. Skoro všichni jsme se učili o Zlaté bule sicilské, ale nikdo mi nikdy neřekl, co to bylo za úžasného panovníka, který je vlastně otcem italské renesance, ohromně se zajímal o matematiku, geometrii, přírodovědu, filozofii a mluvil několika jazyky. Sídlil v jižní Itálii, ale rád z ní odjížděl do svého nejoblíbenějšího města Chebu. Katedrály moc nestavěl s výjimkou Altamury a chrámu v Bamberku, jehož gotickou přestavbu podpořil finančně. Ale jsou s ním spojeny takové vynikající památky jako je mystický hrad Castel del Monte, brána v Capui s monumentálními plastikami, které poprvé ve středověku velmi věrně imitují antiku, nebo bohatě ilustrovaný rukopis o lovu se sokoly, což je zoologická příručka užitečná i dnes.“
Jaká je historie tohoto nevšedního knižního projekt?
„Původně jsem chtěl vše sepsat v jedné knize o pěti kapitolách, které by byly doplněny antologií středověkých textů, jež pro mě ochotně do češtiny překládaly Hana Florianová a Jana Zachová, obě vynikající znalkyně středověké latiny. Rozsah byl nakonec tak značný, že sám projekt si vynutil, aby vše bylo rozděleno a každá kapitola se stala samostatnou knihou. Výsledkem by však bylo pět útlých publikací. A tehdy mě napadlo, že se obrátím na renomované světové odborníky a požádám je, aby mi umožnili vydat česky jako součást knihy jejich studie, které mě zaujaly. Vedle mého textu tak knihy v edici Stavitelé katedrál obsahují antologii středověkých pramenů i důležitých textů téměř padesáti evropských a amerických historiků a historiků umění.“
Jak jste se vyrovnal s finančními náklady při práci?
„Vše jsem si financoval sám a s pomocí přátel. Nikdy jsem nedostal žádný grant, nikdy mě nepodpořily žádné oficiální české kulturní a vědecké instituce nebo ministerstvo kultury ČR. Za to si nemohu stěžovat na zájem čtenářů a také recenzentů. A je pro mě velkou ctí, že jsem byl za knižní projekt o katedrální gotice oceněn vysokým církevním oceněním – zlatou Svatovojtěšskou medailí, kterou mi v červnu 2019 v den svátku sv. Víta předal ve Svatovítské katedrále v Praze tehdejší primas český Dominik kardinál Duka. Nesmírně si vážím jeho velkorysosti i lidské moudrosti.“
Do šestice všeho dobrého…
„Když jsem vydal pátý díl Stavitelů katedrál o katedrále v Remeši, zařadil jsem tam i do češtiny přeložené texty prof. Willibalda Sauerländera a prof. Jacquese Le Goffa , které v Německu vyšly jako samostatné publikace. Do jednoho svazku o 720 stránkách se tak vešly jaksi navíc i dvě celé knihy. Vyžádalo si to ale redukci už připravených textů, které se týkaly umění a architektury na území biskupství, které spadaly pod remešskou církevní provincii. Chrámy těchto biskupů Jako je Laon, Tournai, Soissons, Beauvais nebo Noyon přitom mají obrovský význam pro osudy rané a vrcholné gotiky. Chartres, Remeš a Amiens označil kdysi Hans Jantzen za klasické katedrály Francie. Jak by v cyklu o katedrálním umění 13. století mohla chybět katedrála v Amiensu? Takže ta je vedle zmíněných katedrál právě v 6. dílu. Musím ještě dodat, že stavební činnost v rámci diecézí, které spadaly pod správu remešského arcibiskupa, představuje jakousi laboratoř nápadů a tvůrčích řešení toho, co pak bylo v Německu ve 13. století označeno jako opus francigenum, což bychom volně přeložili jako francouzské umění.“
Dá se říci, že tedy 6. díl, vydaný loni, vznikl vlastně jako dodatek?
„Kdysi jsem se bavil se spisovatelem Arnoštem Lustigem a ten mi řekl, že knihy se z velké části píšou samy. Moc jsem tomu nevěřil. Popíšeš nějaký příběh, říkal mi, a pak zjistíš, že se k tomu musí něco přidat na začátku a dodat něco na konci. Když se přidá začátek a konec, trochu se pozmění sám příběh, protože se dodají určité odbočky a vysvětlení, což zase dál vede ke košatosti a rozvětvení původního záměru. Text si to prostě na autorovi vynutí. Dávám Lustigovi za pravdu. Sám projekt Stavitele katedrál si vyžádal, abych neuzavřel celý soubor jen do pěti dílů, ale přidal ještě díl šestý, věnovaný katedrálám remešské církevní provincie.
Šestka má ve středověké symbolice důležitý význam a bývala považována za „dokonalé číslo“, jak dokládá nahlédnutí do knihy Heinze Meyera a Rudolfa Suntrupa a Heinze Meyera Lexikon der mittelalterlichen Zahlenbedeutungen (1987), kde je mu věnováno celých 37 stran textu (s. 442-479). A díky tomu, že Bůh stvořil svět a člověka právě během šesti dní, byla šestka chápána jako symbol dobrého díla. Bez šestého svazku by ani moje více než třicetiletá práce nebyla plně dokončena.“
Závěrem, Stavitelé katedrál se ale netýkají pouze knih?
„Založil jsem v roce 2009 internetové stránky STAVITELE-KATEDRAL.CZ které slouží k propagaci dějin umění a historie. Na jejich přípravě se mnou léta spolupracuje ostravský historik Marek Zágora a nyní i historička umění Petra Dvořáková. Za dobu existence internetových stránek si je našlo už 897 tisíc zájemců. Hlavně z Čech, ale také ze Slovenska a Polska. Docela dost čtenářů máme mezi krajany v USA. V rámci těchto stránek funguje i Klub přátel Stavitelů katedrál, pro které připravujeme různé kulturní akce a také zájezdy. Jezdíme na poznávací zájezdy a také na velké výstavy v Evropě, kupříkladu v únoru 2026 letíme na velkou výstavu malířů J. M. W. Turnera a Johna Constabla do Londýna, chystáme putovní zájezd na Slovensko po stopách Mistra Pavla z Levoče a jeho vrstevníků, teď se právě vydáváme do Portugalska za hrady a chrámy templářů. Zájem je k naší radosti značný a též mi pomohl financovat vydání, těmito řádky představených, polygraficky velmi náročných publikací.“
Curriculum vitae
PhDr. Peter Kováč (narozen 16. 2. 1955 v Bratislavě) po absolvování gymnázia v Klatovech vystudoval v letech 1975-1980 dějiny umění u prof. Jaroslava Pešiny a prof. Jaromíra Homolky na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. V letech 1977-1978 studoval na Varšavské univerzitě v Polsku v semináři pro středověké a renesanční umění prof. Jana Bialostockého a prof. Piotra Skubiszewského. Od mládí žije trvale v Praze a v Sušici, v letech 1980-2018 pracoval jako umělecký kritik pro deník Právo. V roce 1990 založil umělecko-historickou agenturu PhDr. Peter Kováč ARS AURO PRIOR k popularizaci dějin umění. Od 25. června 2009 provozuje internetové stránky www.stavitele-katedral.cz. Specializuje se na evropské středověké a renesanční umění.
Za rozhovor děkuje Ivan Černý
Foto archiv
