Jsou to téměř již čtyři desítky let, kdy se na české a posléze i mezinárodní sklářské umělecké scéně zabydlel mimořádný výtvarný talent s bezbřehou trpělivostí, jakou vyžaduje vitrážová tvorba, která se čím dále více zabydluje i ve světském prostředí, v domácích či společenských interiérech. Průvodce tvorbou Jitky Kantové nám budiž publikace, která v roce 2023 vyšla při příležitosti třiceti let tvůrčí práce manželů Kantových z Lubence na Karlovarsku, kam uměnímilovnou veřejnost též následujícími řádky zveme.
Pro osvěžení paměti si připomeňme, že umění vitráže je na světě již od antických dob, kdy byly vyrobeny první barevné kousky skla. Největší rozmach tohoto sklářského kumštu, připomínající dnešními slovy skládačku puzzle, souvisí se stavbou středověkých kostelů a klášterů. Když se posuneme o pár století dále, patří vitráž běžně k výzdobě nejrůznějších veřejných i soukromých interiérů.
Na špičce českých manufaktur, zabývajících se tímto kumštem skládaček opracovaných barevných sklíček v efektní mozaiku širokého námětového spektra, je studio a dílna Jitky a Richarda Kantů, kde nedaleko najdeme i evropský unikát – České muzeum vitráží, zřízené ve zrekonstruovaném kostele sv. Jiljí, v gotické památce z roku 1338 na Karlovarsku.
Když se ruka k ruce vine, tak se dílo podaří
Jmenovaná dvojice jsou spolužáci ze základní školy v Lubenci. Společně absolvovali i sklářskou školu ve Valašském Meziříčí. Ze spolužáků se posléze stali manželé, a aby toho nebylo dost, také od roku 2000 i umělečtí parťáci ve své rodinné firmě. Dnes mají zájemci o vitrážové předměty možnost pozorovat v lubenecké provozovně jejich složitou výrobu v rámci turistických exkurzí. Na vlastní oči se mohou návštěvníci přesvědčit, jak se rodí toto křehké umění od miniatur a bytových doplňků všeho druhu až po okenní či velkoplošné vitráže. Kapitolkou samou o sobě je pak specialita kumštýřky Jitky, vitrážové plastiky, kde se snoubí přírodní kámen se sklem. A jaká, že je lubenecká dělba práce? Jitka Kantová je návrhářka nejrůznějších nápadů, inženýr Richard Kanta je technolog a dohlíží na výrobu autorských návrhů své ženy. Od nejmenších dekorativních drobností až po monumentální zadání o rozměrech 80 metrů čtverečních, jako byla kupříkladu nedávná zakázka stropní vitráže do USA, pro newyorské vlakové nádraží!
S rozměrnými vitrážemi mají manželé Kantovi velké zkušenosti a dá se říci, že se na ně i specializují. Již v roce 2016 na sebe upozornili dílem Porta Bohemica – Brána Čech, která reprezentovala nejen Ústí nad Labem, ale i celou Českou republiku na světové výstavě Expo 2016 v Itálii, kolébce vitrážnictví z dob starého Říma. Krajská expozice měla obrovský úspěch, mluvilo se o ní hodně v italských médiích, včetně rozhlasu a televize. Český pavilon měl díky Bráně Čech na Expu největší návštěvnost.
Když svatí jdou
Jak se říká, štěstí přeje připraveným. Zmiňovanou světovou výstavu v Itálii navštívil jihoafrický umělec, žijící a podnikající v USA, hledající sklářskou firmu, která by byla schopna přenést jeho složité výtvarné práce do vitráže. Uspořádal mezinárodní výběrové řízení, které mistři uměleckého řemesla z Lubence v silné konkurenci vyhráli. Zvládli na jedničku i náročné Američanovy požadavky. Tak začala spolupráce Jitka Richarda Kantů s Kehinde Willeym. Po úspěšné zakázce do Paříže na Champs-Elyséé si Willeym objednal od Kantů další cyklus velkoformátových vitrážových obrazů.
Tentokrát s námětem „Svatých černochů“ o útisku černých v USA. Za svým cílem šel autor až do hluboké otrocké práce a lidských práv, které byly Afričanům bělochy odpírány. Protože ale černí nemají v Americe žádného svatého, navrhuje dlouhodobě Kehinde Willey svaté z obyčejných lidí, které ho nějak při procházce na ulici zaujmou. Od madony v džínách s miminkem v náručí až po kluka s mičudou. Jeho zadání byla ohromná výzva a neskutečná práce. První várka realistických „černých svatých“ byla v počtu 5 velkých vitráží o rozměrech 1,2 m x 2,6 m. Ve druhé várce se jednalo o dalších pět pokračování cyklu. Je třeba dodat, že doposud se v současné, moderní vitráži nic podobného nedělalo. Ti dva mistři tohoto uměleckého řemesla však odvedli skvělou práci a díky ní dostali posléze i shora zmíněnou zakázku na vitrážový strop hlavního nádraží v New Yorku.
Evropský unikát – Muzeum vitráže
Přesněji řečeno – České muzeum vitráže vybudovali Richard a Jitka spolu s dalšími nadšenci ze Sdružení Za záchranu kostela sv. Jiljí v Libyni nedaleko Lubence po kompletní rekonstrukci historické budovy během posledního desetiletí. Památka z roku 1338 pamatuje císaře a krále Karla IV., který si kostel nechal postavit pro své návštěvy při dlouhé cestě z Prahy do Karlových varů. Dnes je zde vidět jeden z příslovečných divů světa v podobě unikátního vitrážového stropu, Jitkou Kantovou restaurovaná původní kostelní okna, vitrážové doplňky gotického interiéru, unikátní vitrážový oltář a v neposlední řadě i specialitku Jitky Kantové, což jsou vitrážové plastiky, kde se snoubí přírodní kámen se sklem. Najdeme zde výstavní prostory, informační koutek i prodejničku se suvenýry. Často zdejší multifunkční židle, nahrazující klasické kostelní lavice, slouží návštěvníkům při koncertech vážné i populární hudby, při nejrůznějších křtech a dalších kulturně-společenských akcích, kterými Muzeum vitráže pravidelně žije. Spolu s návštěvou nedaleké rozhledny a možností exkurzí do vitrážnické dílny manželů Kantových je v rámci tzv. zážitkové turistiky silným volnočasovým magnetem. Bližší informace a harmonogram akcí na rok 2026 najdeme na: www.vitrazovemuzeum.cz
Neznají slovo nelze
Jitka, jako umělecký designér, který navíc své nápady vlastnoručně realizuje, což nebývá v této sklářské branži pravidlem, zvládá práci všech velikostí a formátů i barevností. Od dárkových miniatur přes bytové doplňky včetně tzv. Tifanyho lamp až po velkoplošné vitráže. Pravidelně se zabývá restaurováním a opravám dobových církevních oken atd., její specialitkou jsou již zmíněné i vitrážové plastiky a světelné obrazy. Příslovečné jablko v jejím případě nepadlo daleko, neboť je dcerou Kristýny Folprechtové, výtvarnicí, malířkou a spisovatelkou, návrhářkou vitrážových šperků a velkou oporou rodinné firmy, která rovněž patřila k zakládajícím členům nadšenců ze spolku pro záchranu libyňského kostela. Paní Folprechtová bohužel nedávno zemřela. Zůstává zde ale v postavě své dcery Jitky a vnučky Emilky, která právě začíná přebírat rodinný štafetový kolík vitrážnického kumštu. Ve spolupráci s Jitkou vznikl její světelný esoterický obraz, kdy si vnučka vybrala svou tarotovou kartu života – šestku- kartu lásky. Na obrázku je vidět, že dívka je zároveň kozoroh a v čínském znamení tygr.
Manželé Jitka a Richard Kantů mají za sebou velké množství výstav doma i v zahraničí a ohromné množství prací jak pro kostely či veřejné instituce, tak i pro soukromníky. Z velkých akcí příštího roku je třeba jmenovat jejich unikátní instalaci světelných objektů ve venkovních prostorách populární Galerie PASK v Klatovech. Pavilon skla na zahradě Vlastivědného muzeum Dr. Karla Hostaše se především věnuje šumavské historii výroby skla a prezentuje se zde to nejlepší, co kdy vzniklo i ve světovém sklářství.
V současnosti pracují manželé Kantů, mimo svého denního chleba, jak říkají věcem do nabídky své prodejní galerie v Lubenci, na velké andělské vitráži pro Muzeum vitráže. Aby toho nebylo dost, začaly práce na sérii vitrážových Ježíšových čtrnácti zastavení pro soukromého zadavatele. Křížová cesta, jak známo, připomíná věřícím 14 zastavení, jak probíhalo Kristovo utrpení, popsané v Bibli. Zahrnuje dění kolem jeho odsouzení Pilátem Pontským, nesení kříže po Via Doloresa a ukřižování na hoře Golgota.
Ivan Černý
Foto archiv Skloart
foto v záhlaví: Emilčin světelný esoterický obraz
