Od začátku října do 15. prosince 2019 nás zve komorní Malá galerie Tudy k badatelně Vojenského ústředního archivu v Praze na Ruzyni k prohlídce jedinečné, originální výstavy, sestavené z úžasné kolekce především prvorepublikových hudebních písňových dvoulistů. I když převažují materiály s převahou vojenských pochodů, potěší oko znalců, laiků a sběratelů tohoto žánru graficky zdařile vyvedené dvoulisty kupříkladu písní Osvobozeného divadla (Werich, Voskovec, Ježek) či první vydání nejrůznějších slavných tanečních, estrádních a kabaretních skladeb.
Jak nám řekl kurátor výstavy Pavel Šmidrkal, Sdružení čes. zahraničních letců-Východ, v jehož řadách jsou stále přítomni váleční veteránu, se rozhodlo v roce 100. výročí vzniku Vojenského ústředního archívu touto výstavou oživit a připomenout existenci bohatě rozvinutých vojenských písní z dávno odvátých let na hudebních listech.
Když vojáci městem táhnou…
Rozkvětu vojenských písniček, vytištěných s textem a notami na tzv. hudebních či písňových dvoulistech, přála v Československu nejvíce doba mezi světovými válkami. Přední skladatelé psali však nejen písně obecně pochodové, ale také přímo podle druhů vojsk, především však pro letectvo a dělostřelectvo. Ty pak hrály hlavně posádkové hudby, kterých tenkrát bylo v celé republice několik desítek. Mnohé z nich však doslova zlidověly.
Zároveň ale vznikaly i písně milostné a taneční, vázané textem k armádě a životu v uniformě. Mezi autory té doby patřil kupříkladu Jiří Voldán, Karel Hašler nebo třeba Josef Soukup. Hudební dvoulisty, na kterých vyšlo víc jak deset tisíc písní různých žánrů v odstupňovaných nákladech, měly graficky zajímavě pojednanou přední stranu, na které se často podíleli i známí malíři a vyhlášené grafické ateliéry. Až na vzácné výjimky hrstky jmen skladatelů převážně dechové hudby, se však vojenské písničky z minulosti dnes již nehrají.
„Zachovaly se ale v oné tištěné podobě,“ podotýká kurátor výstavy Pavel Šmidrkal, „v určitém množství právě i ve Vojenském ústředním archivu Praha, který převzal notové záznamy ze zrušené Vojenské hudební konzervatoře v Roudnici nad Labem a nyní, doplněny kolekcí ze soukromé sbírky, jsou předmětem zájmu návštěvníků Malé galerie…“
Oblíbené masové písně
Z hraných i dokumentárních filmů oné doby přežily ale i obrazové a zvukové záznamy pochodujících jednotek, které sborově písně zpívaly z přesvědčení a nadšení. Zpěv byl nacvičován i s vojáky základní služby až do konce osmdesátých let minulého století a s likvidací branné služby pohaslo u nás i vydávání tištěných not formou jednoduchých notýsků, přičemž tradice představovaných dvoulistů odezněla již v šedesátých letech.
„Hudba a píseň byla jak pro vojáky v první, ale i ve druhé světové válce významnou morální posilou, nejenom vzpomínkou na domov a rodinu, ale posilovala i vzájemnou oporu v mužstvu a důležitý pocit sounáležitosti ke svému oddílu či zbrani…“ dodává Šmidrkal. A nebyla to pouze Vejvodova Modřanská polka, kterou si téměř přivlastnili američtí vojáci pod názvem Škoda lásky.
Mimořádná kolekce vysoké dokumentační i sběratelské ceny
Na zdech Malé galerie je k vidění řada zarámovaných panelů s unikáty, které stojí za bedlivou prohlídku. Dominuje jim dvoulist Piloti, piloti, pochodová písnička, poctěná svého času v Baťově soutěži třetí cenou, s hudbou Antonína Kincla a slovy Slávky Grohmannové. Naprostými unikáty jsou mj. kupříkladu přebaly písní Osvobozeného divadla s charakteristickými portréty W +V i již vzpomínané „hašlerky“.
Jak nám závěrem řekl kurátor této báječné výstavy Pavel Šmidrkal, sběratelství písňových dvoulistů je velmi zajímavým hobby oborem. Tento koníček vyžaduje neustálé pátrání po antikvariátech, burzách a sběratelských veletrzích a ceny jednotlivých kousků se často vyšplhají až do pětimístných čísel. Záleží na stavu daného exempláře, datu vydání a dalších údajích o předmětu sběratelova zájmu.
Ivan Černý
Foto Milena Městecká
