Menhiry mohou být nejstarší památky na dobu, kdy na zdejší území přišli první Slované. O všech známých menhirech
můžeme předpokládat, že vznikly v místech nového osídlení nově přicházejícími obyvateli. Nové slovanské obyvatelstvo zde v pátém a šestém století hledalo území, kde by se mohlo uživit co nejsnadněji zemědělstvím. Takový prostor nalezli v oblasti mezi Prahou, Slaným a řekami Vltavou a Ohří.
Zdejší krajina je rovinatá, úrodná, bez nebezpečí záplav, zato s možností nalézt zde zdroj vody. Správný výběr území byl důležitý vzhledem k omezeným technickým možnostem pro obživu zemědělstvím v té dávné době. I pověst o praotci Čechovi vypráví o této prvotní volbě podřipské krajiny pro usídlení příchozích. Stejně jako další pověst – o Přemyslu Oráčovi, zakladateli vládnoucího rodu, připomínající potřebu území vhodného pro orbu.
Uvedená oblast je současně shodná s oblastí, kde i dnes nalézáme vztyčené megality neboli neopracované kamenné stély neboli menhiry. I dnes se nalézají tyto menhiry, památky z prehistorie, tedy z doby bez písemných záznamů, v nejbližším okolí současných obcí, vesnic, městeček. Tak tomu bylo i při vzniku menhirů.
Náš největší menhir…
… se nazývá Kamenný slouha nebo též Zkamenělý pastýř. Měří 3,5 m a váží je 5 tun. Stojí ve svahu nad obcí Klobuky u Třebíze, asi 600m od kraje obce. Necelý kilometr od Zkamenělého pastýře pramení Skalský potok. Druhý největší menhir, Zakletý mnich, je 2,2 m vysoký o hmotnosti 2,2 tuny. Nachází se 200 m od okraje Drahomyšle u Žatce, také v polích mírně nad obcí. Na samém okraji Drahomyšle u cesty k menhiru najdeme pramen s rybníčkem. Dávní obyvatelé žijící u menhirů měli v místě jen omezený vodní zdroj pro sebe a hospodářská zvířata, a tak se obě obce rozšiřovaly do nižších poloh za dalšími možnostmi zásobování vodou.
U nedalekého Slavětína se asi 500 m od současné obce tyčí menhir Baba, vysoký 2 metry. Tato obec se na nynější místo kdysi přestěhovala, protože na úpatí blízkého kopce byl objeven lepší zdroj vody. Dodnes je zde k navštívení známá poutní studánka Mlíčnice. Zajímavé je že kolem těchto menhirů vedou i dnes cesty spojující blízké osady a že u všech čtyř našich největších menhirů jsou velmi blízko prameny vody.
Kamenní svědci nepřerušené historie
Převážná většina dnes známých menhirů se nachází uvnitř současných obcí. V Družci u Kladna najdeme menhir 1.8 m vysoký, stojící u zdi vedle kostela; hned pod kostelem pod svahem vyvěrá pramen kdysi údajně léčivé vody. Hřivčice u Loun se může pochlubit menhirem v centru obce, podobně i Kvílice u Klobuk, Zbuzany u Prahy, v Horoměřice, Skůry, Dolní Chabry a jiné obce. Menhir od Března u Loun chrání muzeum v Lounech, zatímco v Březnu byl vybudován skanzen obydlí nejstarších Slovanů. Sídliště nejstarších Slovanů zde bylo nalezeno archeology. Při budování zdejších prvních osad si nové obyvatelstvo zřejmě potřebovalo vymezit společné území, jeho rozsah, a mít jakési společné centrum. Toto místo sloužilo jako shromaždiště k obraně, pro svatby, pohřby, i jako dohodovací území, náboženské místo, nebo současně i jako sluneční hodiny. Slované uctívali stromy, háje, prameny a osamělé kameny. Vztyčením kamenné stély vzniklo náboženské místo a zhmotnila se představa na tomto zemědělsky vhodném území trvale zůstat. Slované toto území osídlili a trvale zde představují většinové obyvatelstvo. Po dlouhá staletí vždy někdo z blízkých obyvatel zachránil tyto kamenné stély před pádem a zánikem. Předkové dnešních obyvatel menhiry postavili. Že by se kdysi dávno k menhirům přistěhovali a vyhledali je v neznámé a pralesy zarostlé krajině, není v tomto rozsahu možné. Slovanské obyvatelstvo a předchozí obyvatele Kelty, Markomany a další, na tomto území dělí mnoho staletí zarůstání krajiny lesy a pralesy, jak dokládají archeologické nálezy. Z praxe je známé, že dvě po sobě následující odlišné entity neuznávají stejné rituály ani stejné prostředí obřadu. Menhiry tak vznikly u prvních sídel, postavili je první a do současnosti setrvávající obyvatelé.
Předchůdci morových sloupů
Shoda umístění menhirů s obcemi prvních Slovanů, kteří v dávnověku osidlovali zdejší zemědělsky nejvýhodnější oblasti, určuje kdo a kdy tyto menhiry postavil. Na pražském Vyšehradě je pravděpodobně menhir, který se nyní nazývá Čertův sloup. Jde o tři vzájemně opřené kamenné stély opracované do kruhového obvodu. Původně to snad mohl být jeden kámen údajně pocházející od Sázavy a tedy po vodě dopravený na Vyšehrad.
Vyšehrad patří mezi kandidáty na první osídlené místo v oblasti Prahy. Rozlehlou plošinu na vysoké skále s okolím spojuje pouze úzká šíje – je to tedy v Praze nejlepší a zcela výjimečné místo z hlediska obrany. Bájná prehistorická Libuše odsud věštila slávu Prahy. Na jižní straně nedaleko pod vrcholem je pramen pitné vody. Přestože menhiry mají hmotnost i několik tun, bylo možné je v zimě dopravovat na saních. Později, už v křesťanské době, když se v zemi šířily choroby a lidé vymírali na mor, hledala se záchrana před nemocemi. Dodnes v centrech mnoha obcí stojí tzv. morové sloupy, které měly, jak se věřilo, pomáhat proti šíření smrtelné nemoci. Do dnešních dob nám v duších zbyly vzpomínky na pradávnou minulost a tak jsme po osvobození z třistaleté Habsburské nadvlády a jako projev obnovené vlastní územní svobody postavili na Pražském Hradě novodobý menhir, monolit z mrákotínské žuly dovezený z Vysočiny.
Tomáš Syrovátka
foto: autor
Fotografie v záhlaví: Zakletý mnich u Drahomyšle
