Jitka Brůnová – Lachman, olomoucká rodačka, je mimořádnou osobností, zabývají se matematickými vědami, včetně kvantové fyziky, kde patři k mezinárodní špice klubu vyvolených. Starý vžitý názor, že lidé s láskou k matematice jsou takříkajíc suchaři, se kterými se řadovým občanům špatně komunikuje, plně vyvrací následujícími řádky představovaná společensky založená dáma se smyslem pro humor, která má ráda literaturu, vážnou hudbu i výtvarné umění. Sama je velký výtvarný talent a své obrazy vystavuje doma i v zahraničí, včetně zámoří. Navíc se zdařile a kultivovaně vyjadřuje i psaným slovem, o čemž svědčí její obsáhlá autobiografická kniha, nebo poezie, kterou též ráda tvoří.
Seznamte se, prosím
Životopis a profesní i umělecké aktivity paní Brůnové by vydaly na román. My se musíme spokojit s krátkým curriculum vitae.
RNDr. Jitka Brůnová-Lachmann je matematička, fyzička, básnířka a malířka. Narodila se v roce 1944 v Prostějově, žije a tvoří v Olomouci. Je absolventkou zdejší Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého a členkou Jednoty českých matematiků a fyziků, kde je dlouhodobou členkou výkonné rady.
Je pravidelnou účastnicí mezinárodních vědeckých konferencí v České republice i v zahraničí, a pravidelně při těchto mimořádných příležitostech vystavuje své obrazy, související s danou tématikou. Obrazy Jitky Brůnové byly zařazeny do publikace společnosti SPIE (Mezinárodní společnost pro optiku a fotoniku v USA). Není bez zajímavosti, že maluje obrazy pro vybrané nositele Nobelovy ceny.
RNDr. Brůhová spolupracuje s významnými vědci a umělci, s řadou z nich se též přátelí. V roce 2024 obdržela prestižní ocenění Kalos Agathos, která se uděluje za výjimečné činy a přínos v oblasti etiky, morálních hodnot a obecného blaha.
Dvě stě stran, třináct kapitol s fotodokumentací, řada autorčiných ilustrací
Po úvodním slovu editora knihy Milana Švihálka, který je takříkajíc naladěn na stejnou vlnu s Jitkou Brůnovou-Lachman, se rozjíždí čtivý text, plný vzpomínání, událostí a zážitků, jak šel čas a život autorky s keltskými kořeny, jak píše v první řádce první kapitoly Monogram v kůře. První písemné zmínky o jejích předcích pochází z roku 1766. A začíná se rozvíjet osm desítek let dlouhá niť osudu zprvu děvčátka, posléze…ale nepředbíhejme.
Košatý, na události a postavy bohatý text rozhodně nenudí. Každá stránka z dlouhého seznamu kapitol je velmi čtivá. Navíc doprovázena dobovými snímky z rodinného alba.
Třetí kapitola začíná odpoutáním se od rodičů, nástupem na střední školu a posléze přichází studia na vysoké, kde zazáří v celostátní vysokoškolské soutěži SVOĆ v Praze, což jakoby předurčilo další zájmový i profesní vývoj Jitky Brůnové.
Vyprávění je čím dál zajímavější i pro nezainteresované čtenáře. Lidé znalí věci i osoby Jitky Brůnové si doslova pochutnají, často i zasmějí. Tak bychom mohli pokračovat napříč celým obsahem. Jisté ale je, že na odborné zajímavosti text nabírá a graduje od pasáží věnovaných lásce k malování a autorčině tvorbě a jejím výstavám včetně vzpomínek na lidi kolem. Úžasná je mimo jiné vzpomínka na básníka Jana Skácela, který Jitku Brůnovou obohatil o vnímání krásy a poezie – i proto je každá z kapitol knihy uvedena zdařilými Jitčinými verši.
Jednota českých matematiků a fyziků
„Jsem členkou Jednoty českých matematiků a fyziků od roku 1976. Číslo mé legitimace je 3683. Čestné uznání jsem získala v roce 1987. Od roku 1993 jsem zasloužilým členem této společnosti…“ svěřuje se svým čtenářům zkraje desáté kapitoly autobiografie Tiché ozvěny světla Jitka Brůnová a uvádí nás tak tím do napínavého, leč pro laika tajuplného světa specifické vědy. O to je pokračující vzpomínání na události a osobnosti kolem napínavější. Zvláště, když leckdy nachytáme autorku v nedbalkách. Neméně zajímavý je popis osobních úspěchů, první pobyty v zahraničí. Dveře do světa byly pro Jitku Brůnovou otevřeny dokořán a ona toho dodnes pilně využívá při pracovních i soukromých výjezdech z republiky.
V závěru knihy se autorka opět vrací ke své malířské tvorbě, kdy komentuje řadu svých obrazů až filozofujícím způsobem. Leckterý kunsthistorik by si z toho měl vzít příklad a mnozí kurátoři se ze šťavnatého a výstižného textu mohou od Brůnové učit, jak komentovat jimi vystavovaná díla.
Třináctá kapitola knihy je symbolicky věnována třinácti osobnostem, které Jitku Brůnovou ovlivnily. Pár jmen za všechny:
Spisovatelka Jarmila Loukotová, Doc. Ing. Štefan Zajac, CSc., předseda Jednoty českých matematiků a fyziků. Prof. Antonín Schindler, Dr.h.c, skladatel, varhaník a propagátor duchovní hudby, Prof. PhDr. František Dvořák, DrSc., historik umění, kritik, pedagog nebo Prof. RNDr. Jan Peřina, DrSc., kvantový fyzik, optik a matematik.
Kniha vyšla za laskavé podpory prostějovské akciové společnosti Hanácké železárny a pérovny. Zvídavý čtenář jistě namítne, že vše o ní nebylo řečeno. Vinou je daný redakční rozsah, nikoli neochota autora. Více se dozvíme v připravovaném rozhovoru s Jitkou Brůnovou-Lachman a to v souvislosti s její novou květnovou výstavou v Příboře (Racio a Emoce. Ad honorem Sigmund Freud 15.5 2006). Ta se uskuteční v Piaristickém klášteře, v rámci oslav 170 let narození světově známého psychoanalytika Sigmunda Freuda, místního rodáka. Dr. Jitka Brůnová Lachman vystaví své obrazy spolu s Prof. Ivo Bartečkou. Čtenáře na konání vernisáže výstavy včas upozorníme.
Ivan Černý
Foto archiv
