Po dvou měsících na cestě se mladá česká motorkářka Dominika Gawliczková vrátila z nejdelší české ženské sólové motocyklové výpravy. Dominika, které je teprve 22 let a měří sotva metr a půl, projela Polsko, Pobaltí, Rusko, Kazachstán až do kyrgyzských hor.
Ujela 13 000 kilometrů, překonala výšky přes 3000 metrů nad mořem a to všechno v sedle malé dvěstěpadesátky, která je vším, jen ne cestovním motocyklem. Expediční úprava Dominičiny Yamahy Tricker byla navíc její bakalářskou prací. Jednou z nejoriginálnějších, jaké na VUT v Brně za poslední léta viděli.
„Vlastně jsem původně chtěla jet jenom do Arménie, jenže pak jsem se odvážila naplánovat cestu k Aralskému jezeru v Kazachstánu. Ale pořád mě to lákalo dál a dál, a když jsem zjistila, že do Kyrgyzstánu mají Češi bezvízový vstup, hned jsem se pro to nadchla a rázem z toho byl plán dojet pomyslně až k hranicím Číny,“ říká Dominika.
Nebrat vážně předsudky
Dominika měla za sebou spoustu zkušeností v Evropě, sólově tu najezdila v sedle malých motocyklů 20 000 kilometrů od Španělska po Norsko. Toto však byla její první výprava za hranice EU a po delším pátrání se ukázalo, že se jedná o nejdelší ženskou sólovou motoexpedici v české historii a agentura Dobrý den Pelhřimov je připravena zaevidovat její jízdu do české databanky rekordů.
„O žádný rekord mi fakt nešlo, vždyť je to vlastně celkem krátká cesta. Spíš to vypadá, že se holky zbytečně bojí. Když si vzpomenu, kolikrát jsem před cestou slyšela, že mě tam určitě unesou, znásilní a zabijou, musím se smát. Ty země jsou daleko civilizovanější, než si je představujeme. Ale já taky měla obrovské předsudky a třeba Kazachstánu jsem se v duchu stokrát omlouvala,“ přiznává Dominika.
Pro mladou motorkářku byla cesta výzvou od začátku do konce. Začalo to sháněním víz a informací k cestě, pokračovalo dobrodružnými přejezdy hranic a jízdou nekonečnými pustinami Kazachstánu v letním žáru pouště Kyzylkum. Místy, kam by se podle průvodců v létě vydával jen velký blázen nebo nešťastník, po silnicích, proti nimž je naše D1 rovná jako sklo.
V zemi koní a jurt
„Nejhorší silnice byly asi v Kazachstánu, ale čekala jsem to daleko horší. Klidně se stane, že jedete stovky kilometrů po naprosto bezchybném asfaltu. Problém je, když silnice není dostavěná a pohoda najednou skončí. Oni si s tím hlavu moc nedělají a vedou objížďku tou pustinou kolem, takže hodně jemným pískem nebo náročnou šotolinou, což bylo párkrát s naloženou motorkou nad moje možnosti a spadla jsem,“ vypráví motorkářka.
Vrcholem výpravy bylo ale pohoří Ťan Šan, v překladu Nebeské hory, a především skutečně nebeský výjezd k jezeru Song Kul, které je obklopené nádhernou kyrgyzskou přírodou, jurtami a koňmi. Dostat se k němu bylo ale velmi náročné, přece jen se jedná o oblast, kam si turisté obvykle zaplatí odvoz offroadem.
„Nejdřív jsem se tam dvakrát pokusila dojet po různých cestách, ale terén byl moc náročný a já se potupně vrátila. Jenže pak jsem smutně ležela nad mapou a říkala si, že není možné, abych jela takovou dálku a před cílem to vzdala. A tak jsem nechala většinu zavazadel ve městě a na třetí pokus se to s odlehčenou motorkou povedlo a přespala jsem ve vysněné jurtě. Byla jsem hrozně ráda, že jsem překonala strach a nevzdala to, protože to byl úžasný zážitek.“ uzavírá Dominika.
