V pražských Bohnicích žije a tvoří již drahně let ruský malíř, ověnčený cennými trofejemi z mnoha zahraničních malířských soutěží. Tento umělec takříkajíc v nejlepších letech (nar. v Moskvě v roce 1948), zakotvil v Praze začátkem osmdesátých let jako pracovník tehdejšího Domu sovětské vědy a kultury. Česká republika se mu stala druhým domovem a silným tvůrčím podhoubím.Mimo jiné zde byl za svou rozsáhlou tvorbu vyznamenán Diplomem a medailí Akademie T. G. Masaryka i Diplomem mezinárodní soutěže „Klasická ruská literatura v moderním vydání“, za ilustrace k řadě knih ruských a českých vydavatelství.
Curriculum vitae
Jako řada jiných malířů, i Vladimir Neustrojev kreslí a maluje doma, kde má vyhrazen pracovní kout. Vzhledem k prostorám sídlištního bytu se snad ani nedá říkat ateliér, o to větší díla se zde ale na základě kreseb ve skicáku či několik čar na papírku zápisníčku, který Neustrojev nedá nikdy z ruky, rodí zdařilá díla. Velký kumšt nepotřebuje velký ateliér, jako bychom slyšeli klasikova slova.
„No, a když je hezky, maluju třeba na balkoně…“ usmívá se moskevský rodák, který v hlavním městě Ruska svého času vystudoval prestižní Uměleckoprůmyslovou školu S. G. Stroganova.
Po absolutoriu zde i několik let působil jako pedagog na katedře grafického designu. Skromnost šlechtí tohoto veskrze rusko-českého malíře, za kterého nejvíce mluví desítky výstav doma i v zahraničí, včetně Německa, Francie nebo třeba Irska. Sám o sobě nerad hovoří, slovo aby z něho člověk doslova lámal. Raději nám ukazuje výběr ze své umělecké práce: plátna, grafiku, akvarely, kvaše i knižní ilustrace, ba i medaile, jejichž tvorbou se rovněž Vladimir Neustrojev čas od času zabývá. A přitom se již rozpovídá:
„Jako výtvarník jsem sjezdil téměř celý svět. Kratší bude říci, kde jsem ještě nebyl. V Japonsku a v Číně, tam bych se rád zajel přiučit kaligrafii… Proč to ale říkám: Nejraději maluji v Čechách. Nikdy se jako kumštýř, ale ani jako obyčejný smrtelník, nenabažím pražských scenérií Starého města, miluju Hradčany a Malou stranu. Jako krajináři mi učarovala Šumava, vůbec celé jižní Čechy. Jako portrétistovi historických měst pak bezesporu Český Krumlov nebo třeba Kutná Hora…“ Tvůrčí záběr má Neustrojev vskutku široký, mimo oleje rád sáhne po temperách či uhlech. S oblibou též maluje zátiší s květinami a obrazy z cest.
Boty z toulavého telete
V rámci svého působení ve funkci vedoucího výtvarníka Ředitelství mezinárodních výstav Svazu přátelství a kulturních styků se zahraničím, organizoval řadu uměleckých akcí nejenom v tehdejším Československu, ale i ve světě – v Afghanistánu, Etiopii, Angole i Indii nebo třeba na Aljašce v USA. Již tehdy přišel cestování na chuť. A tak dodnes Vladimir rád vyráží „za hranice všedních dnů“ se skicákem a životní družkou, Sibiřankou, se kterou se seznámil během studií na výtvarné škole a později oženil, grafičkou Galinou. Ti dva tvoří nejenom sehraný manželský pár, ale jsou si mimořádnou oporou v tvůrčí činnosti, kdy jeden druhému dělá nemilosrdného recenzenta každé nové práce, oddělujícího příslovečné zrno od plev. Na umělecký názor své paní Vladimir stoprocentně dá, a jak se usmívá, ještě nikdy mu neporadila špatně.
A tak, jak jsme již naznačili, spousta jeho pláten a kreseb vznikla při cestách v Itálii, zde především v milovaném Toskánsku, ale v neposlední řadě i Španělsku, Řecku či Turecku. Kupříkladu z nedávného tvůrčího pobytu na Krétě přivezl kolekci 45 kreseb, perokreseb, akvarelů a temper, které před časem představil pražské veřejnosti na své pražské výstavě v Bubenči, v galerii RSVK Na Zátorce. Se skicákem se ale Vladimir kupříkladu dostal až k Severnímu pólu, kde tvořil díky účasti na ruské expedici. Zde vznikla unikátní, neopakovatelná díla ze světa věčného ticha a mrazu. Jejich umělecká instalace byla připravena ke slavnostnímu ukončení expedice.
Epilog
Čas vymezený pro návštěvu v ateliéru se nachýlil. Závěrem ještě alespoň pár slov o Neustrojevovi jako medailéristovi. Jedním z jeho majsterštychů je jeho česká pamětní bronzová medaile Ludvíka Svobody. Na lícové straně je zobrazen portrét Ludvíka Svobody, na reversu – památník vojákům 1. Československého armádního sboru na Dukle s datem 6.10.1944, což je datum ovládnutí Dukelského průsmyku vojáky Rudé armády a 1.Čs. armádního sboru. Autor medaile je pyšný, že nová česká pamětní medaile byla s pořadovým číslem 1. slavnostně předána v srpnu 2009 na Velvyslanectví Ruska v ČR ruskému prezidentu V.V. Putinovi, který ji prostřednictvím tehdejšího velvyslance RF v ČR Alexeje Fedotova s díky přijal.
Ivan Černý
Foto Jan Parkman
