Pod názvem Současné britské umění / Contemporary British Art je od 28. února do 1. dubna v galerii Černá labuť k vidění expozice, která poskytne zajímavý vhled na současnou britskou výtvarnou scénu.
Výstava nabízí tvorbu jedenácti pozoruhodných solitérů i vážených a ceněných umělců, kteří povětšinou nestojí v hlavních a protěžovaných moderních proudech a nerezignovali na elementární sdělnost. „Jsem rád, že se Art Lines podařilo uspořádat tuto výstavu ve spolupráci s předním britským uměleckým kritikem, teoretikem i aktivním umělcem Edwardem Lucie-Smithem, který je zároveň autorem více než 150 knih, včetně ceněné publikace Art Today,” říká partner Art Lines Ondřej Škarka, a dodává: „Jeho neocenitelné rady a osobní tipy nám pomohly najít zajímavé a dosud ne zcela doceněné umělce, za nimiž ale stojí respekt řady poučených výtvarných nadšenců, znalců i teoretiků. Základem jsou pak díla stuckistů, jimž se s Art Lines dlouhodobě a systematicky věnujeme.”
Vedle zdejšímu publiku již dobře známých Charlese Thompsona, Paula Harveyho nebo Joea Machinea se návštěvníci galerie seznámí s dalšími umělci, zejména s řadou autorů těžících originálním způsobem z reflexe fotografie i z předválečného surrealismu. Zaujmou kontemplativní krajiny francouzsko-britské Anny Keen, díla Jonathona X. Coudrilla, či ceněná portrétní tvorba Raoofa Haghighiho. Na tradiční proud britské figurální malby navazuje William Balthazar Rose, ironické komentáře předválečné avantgardy najdeme v díle Eamona Everalla. Mimo kategorie stojí technicky fascinující abstrakce Chrise Parkse, které odrážejí mikroskopické momenty dění v kapalinách. Kurátorem výstavy je PhDr. MgA. Josef Záruba-Pfeffermann, Ph.D.
Velká Británie hraje stěžejní úlohu v historii výtvarného umění v období po druhé světové válce. Stále najdeme řadu sociálních a kulturních vztahů či historických konotací, vyplývajících z pozice bývalého světového impéria, kde je z Londýna často mentálně blíže do New Yorku či Toronta, než do Paříže. Tento široký záběr napříč kontinenty spoluurčil i poválečnou dominanci na poli výtvarného umění, kterou započal mezi řadou zvučných jmen i Francis Bacon, jeden z vůbec nejvíce ceněných autorů dvacátého století. V sedmdesátých a osmdesátých letech se v Londýně rozvinula řada různých konceptuálních proudů, které Londýnu navrátily pozici evropské umělecké metropole. Na ně navazuje i současná obnovená vlna zájmu o malbu, doprovázená intenzivní revizí starších uměleckých postupů.
