Mezi Kampou a Sokolem hledejte starobylý dům. Původní barokní letohrádek v patře ukrývá komorní divadlo pro
přemýšlivé diváky. Hrálo se tu již v polovině 19. století, múzy se vrátily po rekonstrukci domu po přelomu milénia. Na prknech Divadla Kampa spolu tvoří kmenové soubory Cylindr (patří sem i improvizátoři Samé vody), NaHraně a UJETO. Průvodci divadlem a jeho repertoáry nám bude ředitelka Iveta Dušková a Pavel Kryl ze souboru NaHraně.
Projděme parkovištěm za Tyršovým domem (dříve tu bývala sportoviště FTVS) nebo z druhé strany romantickou procházkou z ostrova Kampa. Stejnojmenné divadlo stojí kousek za můstkem přes Čertovku. Hlavním tahákem loňské sezóny domácího souboru Cylindr byla Anna Karenina v dramatizaci Ivety Duškové.
Pochopit Tolstého
„Román jsem četla poprvé ve dvaceti letech a samozřejmě mě uchvátil tragický příběh Anny. Ostatní postavy jsem tolik nevnímala. Když jsem se po třiceti letech ke knize vrátila, byla jsem překvapena. Četla jsem úplně jiný příběh. Oslovily mě jiné roviny. Uvědomila jsem si, jaký mistr psychologie Tolstoj je a co všechno do románu zakomponoval. Už mě tolik nezajímala tragédie Anny, její hysterie, ale myšlenky jiné postavy – Levina, což je autobiografický portrét Tolstého,“ vysvětluje svoji tvůrčí inspiraci režisérka. „Padesátistránkové líčení kosení Kalinovy louky bylo rozhodující, abych začala román dramatizovat. Ano, dílo je o vztazích mezi mužem a ženou, je však hlavně o vztahu sám k sobě, protože ten je klíčový pro ostatní vztahy – vztah k druhým, k přírodě, k bohu. Pochopení základní myšlenky, že v jednoduchosti je jednota ducha, je úplně základním principem pro inscenování Kareniny, jak v dramatizaci, tak režii, hereckých výkonech a scénografii,“ říká Iveta Dušková. Dodejme, že Annu Kareninu (ztvárnila ji Pavla Drtinová) divadlo uvede 30. listopadu.
Dvě premiéry
Velký divácký úspěch má také představení Edith Piaf: Dnes nechci spát sama s Vandou Hauserovou v hlavní roli (7. a 22.10) a Kabaret Pepe v podání Petry Bílkové (19.10). Na které novinky se mohou diváci těšit? „Na podzim se chystá premiéra představení pro děti Jmenuji se Orel. Dramatizace stejnojmenné knížky autorky Romi Greyové vypráví dojemný a vtipný příběh slepice, která se z klecového velkochovu dostane šťastnou shodou okolností na dvůr k ostatním domácím zvířatům,“ říká Iveta Dušková. Další premiéra této sezóny, tentokrát z večerního programu má pracovní název Tanči, až do konce naší lásky. „Je to příběh stárnoucích manželů inspirovaný knížkami britské autorky Rachel Joysové,“ uzavírá režisérka, která v době obav z dalšího vývoje epidemiologické situace šíří naději: „Věřím, že vše budeme moci uskutečnit a že nás žádné vnější okolnosti v tvorbě a hraní nebudou omezovat. Protože bez příběhů, bez pohádek, bez zpěvu a tance by bylo na světě hodně smutno. Tak to všechno s láskou ochraňujme.“
Václav Hrabě v podání NaHraně
Doslova zjevením bylo představení Hrabě 2.15: Bez dechu. Divák se v něm ocitl v intimním prostředí zkušebny ve společnosti studentské kapely básníka Václava Hraběte. Hra plná zhudebněné poezie strhla mladé diváky i pamětníky legendárních pražských Majálesů, jejichž atmosféru dokázala na chvilku vrátit. Představení připravil soubor NaHraně. Líbilo se Janu Miškovskému, který o literární pozůstalost svého otce Václava Hraběte pečuje? „Pan Miškovský se přímo do přípravy nezapojil, objevil se však nečekaně na generálce,“ vypráví Pavel Kryl, který ve hře ztvárnil jednoho z muzikantů.
Jan Miškovský o přípravě inscenace věděl, ale nikdo neměl tušení, kdy dorazí. „Trochu jsme trnuli, zda nám povolí hru hrát, ale ukázalo se, že se mu zpracování moc líbí. Je nakloněný tomu, aby se verše jeho otce hrály především živě. Koneckonců v Divadle Kampa nejsme jediní, kdo si rád hraje s verši Václava Hraběte – Petra Bílková a Andraž Polič verše zhudebnili vlastním způsobem a hrají je na svých hudebních večerech,“ dodává Pavel Kryl. „Kromě pana Miškovského nezapomeneme na vřelé poděkování PhDr. Mirka Kováříka, nejznámějšího recitátora Václava Hraběte, jehož verše jsou dodnes živé hlavně jeho zásluhou. Pan Kovářík nám poté, co inscenaci viděl, poděkoval způsobem sobě vlastním, tj. poeticky za ,zážitkovou hostinu‘,“ říká Pavel Kryl.
Hudební kabarety a anglosaská dramata
Na úžasných 43 repríz „Hraběte“ navázala inscenace Neskonalá, která opět v kabaretní formě spojovala šibeniční humor Michela Fabera s poetickou melancholií Jiřího Bulise. V tradici hudebních her divadlo v sezóně 2020/2021 pokračuje poetickým kabaretem z díla Jana Těsnohlídka ml. a Josefa Kainara s názvem Ada. Tak jako v Hraběti nebo Neskonalé se diváci mohou těšit na Martina Severýna, autora hudby k inscenaci Hrabě 2.15: Bez dechu, jako herce i hudebníka.
Nutno dodat, že páteří tvorby souboru jsou nová, pro naše diváky málo známá dramata z anglosaského světa. Před lety na sebe NaHraně strhlo pozornost skvělou komedií Patricka Barlowa na biblická témata Mesiáš, která se dočkala pokračování pod názvem Největší příběh všech dob a svého času byla kultem. V této linii soubor úspěšně pokračuje, od střelených komedií Dokonalá pitomost a JEZEBEL k vážnějším psychologickým kusům jako Řekni mi něco hezkýho nebo Brutál. Tato dvě představení v aktuální sezoně doplní hra Dry Powder od americké autorky Sarah Burgessové. „Hra je ze světa finančníků, vysokého obchodu a jeho celospolečenského dopadu, což bude podle nás rezonovat v současné době, tj. v době krize, kdy se svět vysokých financí ještě více vzdaluje běžnému životu a člověku,“ prozrazuje Pavel Kryl, který se pustil do vlastní dramatické tvorby.
Jak vzniká scénář
Absolvent DAMU a právnické fakulty inspirován civilním povoláním právníka ve hře Štěkání vykreslil hořkost vztahu před rozvodem. Oporou při tvorbě je mu Iveta Dušková. „Ukazuje mi, co je v postavách a jejich vnitřním světě podstatné, a co naopak mohu nechat být a vypustit. Na našich setkáních přečtu novou verzi a Iveta se zavřenýma očima poslouchá,“ říká Pavel Kryl. „Pak mě popostrčí novým směrem. Je to podobné turistickým značkám na výletě, dlouho kráčíte a nevíte přesně, kde jste. Objeví se ukazatel a poradí vám. Citlivě a s pochopením. A víte, že se skutečně můžete dočkat cíle celé cesty.“
Dalším cílem má být adaptace Dostojevského Idiota. Příslibem zajímavého uchopení materiálu může být i to, že se Pavel Kryl účastnil tvůrčích dílen světoznámého divadelníka Olega Tabakova, který předloni zesnul.
Pro děti, menší i větší
Výše uvedené tipy jsou malým zlomkem repertoáru tří kmenových divadel, dalších nejméně tří „přespolních souborů“, které na Kampě hostují, a ostatních projektů. Vždyť unikátnost divadla za Čertovkou spočívá v propojování mnoha a mnoha tvůrčích osobností, žánrů, ba celých světů (večery „Přicházíme v míru“ seznamují diváky se světem autistů). Energie divadla stojí na zápalu všech, kdo se na jeho životě podílejí, bez vidiny velkého výdělku. Naopak, přispívají k němu stovkami hodin ročně svého volného času, kdy nejde jen o hraní, neboť mnoho času si vyžaduje produkce představení, zajišťování grantů či např. výběr textů.
Divadlo si mimořádně oblíbili malí diváci. I proto, že první hry, kterými Cylindr vstoupil na prkna, která znamenají svět, byly hlavně věnovány dětem všech věkových kategorií. Přidáme tip na hru pro odrostlejší děti, u které se skvěle pobaví i rodiče. Země je placatá, jinak tě zabiju! je stálicí repertoáru divadla Cylindr a také v ní vystupuje Pavel Kryl.
Doplníme, že sedadla nejsou číslována, proto je lepší přijít dříve, vzít si sklenku vína nebo třeba horkého zázvoru a usadit se dle libosti. Divadlo má bezbariérový přístup.
Program divadla najdete zde.
Mikuláš Černý
Foto Divadlo Kampa © Jáchym Kliment
Foto v záhlaví: Z mořeplavecké veselohry Země je placatá, jinak tě zabiju!
