Otevíráme druhou povídkovou knížku novináře, galeristy a spisovatele Pavla Šmidrkala s výstižným názvem Je to fuč, která čtenáře potěší. Přečteme si v ní drobné prózy s názvy Dýchej s hrdinou, Oscar v Dejvicích, Frinta vábí modelky, Galerie mezi poli, Maršál na háku, Pastviny Petra Poše, Srdce z Vinohrad, Židle Jiřího Šlitra, To je Robert Vano, Výprodej starých časů a Slané slunce.
Již ze samého obsahu vidíme široký autorův záběr. Jeho drobné prózy mají vždy reálný základ, dalo by se říci, že Šmidrkal pracuje s fakty, které jsou základem pro jeho umělecké ztvárnění, většinou napsané v ich stylu, protože je autor sám prožívá, aby je pak mohl vyprávět.
Neotřelé tvůrčí vyjádření
V případě představovaného Šmidrkalova literárního souboru je třeba konstatovat, že se nejedná o klasické povídky, i když na první pohled to tak působí. Jde o poněkud zvláštní, těžko zařaditelný, leč čtivý útvar. Řeklo by se, že autor nechce být svázán žádnou literární konvencí, že píše tak, jak cítí. Někdy se jeho pojetí blíží publicistice, někde sáhne k potlačení příběhu, jinde pointy, jako by si se čtenářem pohrával. Šmidrkal píše knihu o svých prožitcích a pocitech. Jeho příběhy se skutečně staly, a byl jim svědkem při své profesi galeristy, publicisty a autora monografií známých výtvarníků, jakož i účastníka politických zasedání obecní samosprávy. Jde mu především o jeho vidění světa, často je sám hlavním vypravěčem, nezakrývá, že jde o jeho zážitky, jak je tomu například v próze nazvané Srdce z Vinohrad, kde vypráví svůj příběh z nemocnice a z lázní.
Zajímavým počinem této knihy je například povídka Maršál na háku, vyprávějící o nedávném ostudném odklízení sochy osvoboditele Prahy maršála Koněva v pražských Dejvicích i před odpor naprosté většiny Pražanů. Popisuje v ní ostrou výměnu názorů jak politiků, kteří rozhodovali o odstranění sochy, tak i prostých občanů.
Skvělý výběr námětů
Jeho vnímání reality je jemně kritické a vtipné, v komické rovině vidí i sám sebe a rád vstupuje do jiných osudů. Pavel Šmidrkal má takříkajíc šťastnou ruku na náměty svých próz, o čemž nás ostatně přesvědčil již ve své první povídkové knize Babráci, která vyšla v loňském roce, a to ať už z nedávné historie nebo ze současnosti. A co je hlavní, dává čtenáři velký prostor pro jeho úvahy.
Pozorný čtenář si jistě všimne i autorova záměru pestré škály jednotlivých próz, ne nadarmo připomínající malířovu barevnou paletu. Některé jsou závažné, jiné spíš zábavné, často věnované umělcům, zvláště výtvarným (třeba Židle Jiřího Šlitra, v němž vidí především výtvarníka, nikoli muzikanta). To si uvědomíme i při jeho próze Výprodej starých časů, která se odehrává na prodejní burze předmětů.
Šmidrkalovy příběhy jsou napsány svěžím vypravěčským slohem, v němž není poučování a mentorování, ať už jde jde o nedávnou historii nebo žhavou současnost. Tradičně nás již zaujme autorův živý jazyk, vtipné podání a smysl pro pointu.
Tvůrčí dvojice
Spisovatel Pavel Šmidrkal se netají obdivem k výtvarnému talentu své spolupracovnice a životní družky, známé malířky a jeho manželky Petry Skluzáčkové. Obálka představované knihy je jejím počinem, jakož i ilustrace. Ty nejsou figurální, nevystihují příběhy ani lidské charaktery. Zdařile však navozují emoce svou barevností. Jak se píše v doslovu knihy, Skluzáčková se na osmi dvoustranách inspirovala hladinami jihočeských rybníků a řek. Jsou samy o sobě výtvarným artefaktem.
Publikace vychází v měkkých deskách, má 97 stran a vydalo ji nakladatelství Nová tiskárna Pelhřimov, spol. s r.o. Zde vychází vzácná ediční řada výtvarného umění v tvrdých deskách Probuzení palety, kde je Pavel Šmidrkal kmenovým autorem a k tisku mj. připravil publikace Trnko, mám tě rád, Linie touhy nebo třeba Karol Molnar.
Knihu Je to fuč doporučujeme i jako vhodný vánoční dárek.
Ivan Černý
Foto archiv
Foto v záhlaví: Pavel Šmidrkal a výtvarnice Petra Skluzáčková
