Významná pražská Knupp Gallery, představující zájemcům o výtvarné umění díla předních domácích i zahraničních kumštýřů s akcentem na devatenácté a dvacáté století, připravila před krátkým časem ve svých noblesních prostorách v Revoluční ulici jedinečný workshop prvotřídní severočeské sklářské firmy, specializující se na zušlechťování skla. Českého skla pro české zákazníky s elegantním drobným zdobením za rozumné peníze. Zájemci tak měli možnost nahlédnout přímo pod ruce rytcům i malířkám manufaktury EVPAS z Českolipska. Tato nevšední produkce přilákala velké množství milovníků i sběratelů parádního skla, neboť možnost vidět na vlastní oči, jak se z polotovarů rodí unikátní kousky, nemá široká veřejnost každý den. Zvláště pak, když zde byla i možnost nákupu současného ručně broušeného designového skla s patnácti procentní slevou.
Vzpomínaná akce se konala v době sklářům nepřejícím. K letitým americkým embargům se zákazy s vývozem od Iráku a následujícími potížemi s exportem, trvající více jak dva koronavirové roky, se přidaly další zákazy vývozu do Ruska. Aby tomu všemu nebylo konec, takříkajíc posledním hřebíčkem do rakve našeho sklářství jsou problémy s neustále se zdražujícími energiemi. Doslova likvidační je pro řadu hutí růst cen pro ně životně důležitého plynu a elektřiny. I když se o tom veřejně příliš nahlas nemluví a média mlčí, řada menších firem se potýká s mimořádnými problémy a je před zánikem. Dokonce i tak velký podnik, jako je kupříkladu sklárna Května na Moravě otevřené hlásí, že bude-li to pokračovat takto dále, bude muset provoz ukončit. Desítky a desítky sklářů půjdou na dlažbu za naprostého mlčení Ministerstva průmyslu a obchodu ČR obchodu i státu a jeho premiéra Fialy potažmo.
Ostatně, o vážnosti situace svědčí kupříkladu i nedávný zánik populárního Muzea skla na pražském Smíchově ve vile Portheimka. O to více je pak třeba si vážit akce jmenované galerie, která se rozhodla našim sklářům pomoci alespoň v popularizaci a nabídku svých prodejních expozic z oboru malby a plastik rozšířila i o sklo. Nevšední pražská víkendová prezentace zručných dekoratérů skla měla úspěch a vzbudila v nás rozhodnutí, spatřit celý proces komplexně. A tak jsme se vydali do areálu bývalé více jak dvě stě let staré textilky, která se po náročné rekonstrukci před několika málo lety proměnila díky činorodé rodině Pavla Zlatohlávka v moderní sklářský provoz s velkými plány, včetně galerie i ubytování pro turistické výpravy s dětmi za poznáním a zábavou.
Netradiční sklo vytváříme tradičním způsobem
Tak zní reklamní slogan rodinné sklářské firmy EVPAS z obce Jezvé, rozkládající se v líbezné krajině severních Čech u Stružnice nedaleko České Lípy. Jak jsme již řekli v předchozích řádcích, víkendová návštěva shora zmíněného showroomu v Knupp Gallery byla tedy předpremiérou této naší reportážní cesty s přáním alespoň částečně proniknout do tajů tzv. zušlechťování skla, kterému se zde rodina páně Zlatohlávka již pátým rokem věnuje. Za hodinku jízdy vozem z Prahy brzdíme na dvoře velkého areálu, kterému kraluje vysoký cihlový komín. Patrová budova bývalé fabriky s hospodářskými budovami, dnes sloužícími jako sklady, dává tušit, že svého času zde musela pracovat snad více jak stovka zaměstnanců. S tím byl konec po likvidaci českého textilního průmyslu po devětaosmdesátém roce minulého století. Dnes je tady nebývalé ticho, které se marně snaží narušit jemný svist od brusičských stolic, který se nese z hlavní haly objektu.
„Zušlechťování skla je široký pojem…“ usmívá se na prahu rodinné manufaktury náš hostitel. „Stručně řečeno, jedná se o gravírování, pískování, malování či smaltování skla, zdobení zlatem a podobně. V neposlední řadě, či především, je řeč o rytí…“vysvětluje nám v Novém Boru svého času vyučený rytec, jemuž se toto umělecké řemeslo stalo životním posláním. Rytí skla bohatými vzory je tradiční rukodělná technika dekorativního zušlechťování skla. Výbrusem se již od 16. století zdobí zejména vázy, mísy, ploché podnosy, karafy i stolní nápojové sklo a další tvary praktického využití.
Zušlechťování skla je učební obor, který si však dnes na velký zájem mladých lidí rozhodně stěžovat nemůže. „Když jsem nastoupil já, tak nás v ročníku bylo třicet kluků a děvčat, dnes není výjimkou jeden jediný učeň v ročníku…“ vzpomíná na své začátky Pavel Zlatohlávek. „Je to složitá, až kuriózní situace. Dobrých rytců a brusičů je totiž v posledních letech čím dále méně. Designová sklářská studia se sice rodí jak příslovečné houby po dešti, ale návrhy kumštýřů zvučných jmen již téměř nemá kdo realizovat…“
Situaci se snaží řešit firma Bohemia Machine, která patří k předním světovým výrobcům sklářských brousících strojů, technologických linek a příslušenství na světě, které dokonce vyváží i do země technických zázraků, jako je Japonsko. Ale i ten nejgeniálnější stroj nedokáže to, co talentovaný rytec s výtvarným viděním. Co naplat, ruční práce je ruční práce…
(Ne)obyčejná lidská historie
Celá budova příjemně voní terpentýnem a dalšími barvami, které používají malířky skla při své práci. Chodby továrny zdobí regály zboží, připravené k expedici. Až nám oči přechází nad ohromným a úžasným množstvím tvarů a stylů užitkového i uměleckého skla vysokého životního stylu. Jedním slovem: nádhera. Jeden jako druhý kousek si říká do umístění v rodinném tzv. skleníku, což byla parádní prosklená skříň, dnes bychom řekli vitrína, velká prvorepubliková móda při výzdobě bytů dobře situovaných majitelů.
V pracovně ředitele, manažera, odbytáře, rytce a vizionáře v jedné osobě Pavla Zlatohlávka se nejdříve seznamujeme s historií této rodinné firmy. Jedná se o docela prostý lidský příběh. Zlatohlávek, ročník 1969 původně z Karlových Varů odešel do sklářského učiliště doslova na druhém konci Čech koncem sedmdesátých let. V Novém Boru začal po vyučení pracovat.
A protože se jedná o činorodého, nápaditého člověka, brzy se mu zachtělo „udělat se sám pro sebe“. Osamostatnil se v čase, kdy to již šlo, ale málo kdo toho využíval. Psal se rok 1988, kdy si pod hlavičkou českolipského národního výboru založil malou sklářskou firmu s prodejnou užitkového i uměleckého skla. Oporu našel ve své manželce Evě, pocházející ze starého sklářského rodu, se kterou se seznámil během svého studia. Od prvopočátků svého podnikání se ti dva zabývají zušlechťováním skla, tudíž od spolupracujících hutí nakupují polotovary a ty pak dle svých představ mění v krásné a nápadité kousky, které se jinde na trhu neobjevují.
„Již na střední škole nám ale došlo, že je na trhu kupodivu originálního skla pramálo,“ vzpomíná na onu dobu Eva Zlatohlávková. „A že chceme vytvářet takové sklo, které při každém použití připomene speciální událost a vyvolá nezapomenutelné emoce. U kterého se člověk bude cítit výjimečně, a ne že v ruce pouze svírá řadový produkt každodenní potřeby…“ Jak šel čas, tak se ve své branži etablovali, navazovali obchodní kontakty, rostly zakázky i další plány. Kamenný českolipský krám už jim byl malý a tak v březnu roku 2020 založili svůj internetový obchod evpas.cz. Svým způsobem to bylo i řešení kovidové krize a narůstajících problémů s obchodováním, kdy již zavedená a prosperující Zlatohlávkova firma nemohla dále obchodovat se zeměmi bývalého Sovětského svazu, Číny, Íranem, Pakistánem, Spojenými arabskými emiráty, Egyptem nebo Japonskem, kde byl až dosud velký zájem o zlatem či květinovými motivy zdobené sklo.
To ale byl i jeden z důvodů proč začal EVPAS realizovat svůj původní výrobní plán a přebudovávali vše, co měli dosud naučené a ověřené. Z prodeje skla určeného na parádu do celého světa zamířili, symbolicky řečeno, se „skleničkami na běžné používání“ zpět do Čech. „Úspěchu jsme chtěli docílit pomocí „oblékání“ skleněných výrobků. Kupříkladu prostřednictvím oblečení lidé vyjadřují svou náladu, postavení, pohled na svět, osobní vkus či emoce…“ vysvětluje Eva Zlatohlávková. „Tak proč setrvávat pouze u toho? Tudy tedy vede naše cesta ke zmíněné změně našeho skleněného sortimentu…“
Štěstí přeje připraveným, jak se říká. Manželům Zlatohlávkovým právě dorostl syn Kryštof a dcera Tereza, kteří nejenom, že se přidali k rodičovským aktivitám, ale přinesli podnikavý duch mládí s moderními názory a znalostí představ a potřeb nejmladších generací. Manželé Zlatohlávkovi se ochotně učili od svých dětí, a jejich děti přijímají rady a zkušenosti svých rodičů k oboustranné spokojenosti.
Představovaná rodinná firma se tedy skládá z Evy Zlatohlávkové (spolumajitelka, řízení výroby a lidských zdrojů, odborné znalosti, know how, macro management), Pavel Zlatohlávek (spolumajitel, řízení komunikace obchodu a kontaktu, fungování techniky a logistiky, macro management), dcera Tereza (překladatel, monitorování zákazníků a konkurence, komunikace se zákazníky a zákaznický servis, věrnostní program), syn Kryštof (fotografování, marketing, správa webových stránek, vývoj a design produktu, grafický design, tvorba strategie), a Pavlína Reinerová (správa sociálních sítí a tvorba obsahu).
Mladí především přišli s tou převratnou myšlenkou – rozjet e-shop a nespoléhat se pouze na odběr velkoodběratelů, kteří svého času 99 procent produkce vyváželi mimo ČR. Především ale Kryštof s Terezou navrhli zaměřit se na orientaci domácího zákazníka a kompletní změnu sortimentu. To vše s podporou viditelné prezentace na sociálních sítích s heslem: Mladí nechtějí utrácet za to, co jejich babičky měly vystavené v obývacích stěnách! Tento mimořádný rodinný tým se v zaniklých časech prosperity před pěti roky rozhodl zachránit bývalou textilku, třicet let chátrající a zrekonstruovat jí ku obrazu svému. Neukousli si však příliš velký kus krajíce?
„Někdy mne to napadá…“ přiznává Pavel Zlatohlávek. „Zvláště pak, když se téměř nonstop na nás, ale i na další skláře, nepřestávají hrnout tsunami starostí a problémů. Embarga, koronavirus, další nová embarga a zákazy vývozu, navíc nyní drakonicky a průběžně se zdražující energie, což nám nedovoluje ani stanovit prodejní cenu… jak pak můžete vyrábět a obchodovat?“
Velkou část rodinných prostředků a úspor spolkla rekonstrukce zbědovaného areálu. Ještě zbývá dokončit prostory sloužící k ubytování turistů, kteří zde po prohlídce provozu mohou ještě nějaký čas strávit v úžasném romantickém prostředí lesu, hradů a zámků na procházkách Máchovým krajem, během prázdnin či prodloužených víkendů. Nejhezčím suvenýrem pro vzpomínku na návštěvu manufaktury EVPAS jistě pak bude nějaký hezký kousek skla s příjemnou slevou z prodejní galerie této rodinné společnosti.
„Bohužel jsme v současnosti museli propustit většinu našich zaměstnanců, finančně bychom neutáhli jejich mzdy ani sociální pojištění,“ svěřuje se Pavel Zlatohlávek. „Většina práce zbyla tedy na nás. No, ale flintu do žita jsme nezahodili…“ Jejich na to tedy pět. Manželé Zlatohlávkovi, a jejich dcera Tereza i syn Kryštof s partnerkou Pavlínou. Jak Zlatohlávek senior vtipkuje, rodiče jsou příslušníci legendární džínové generace, a je tady čas předat štafetový kolík mladým – což je internetová a počítačová generace jednadvacátého století, která do zušlechťování skla přináší moderní pojetí a nové vidění se znalostí potřeb, představ a nálad mladých zákazníků. Tento fakt nelze podceňovat, neboť trh se mění, paní Móda je vrtkavá a poptávka po starých, zavedených kolekcích a vzorech klesá. Tak kupříkladu zejména v Evropě mizí zájem o honosné smaltované kusy.
„Přišel čas moderního skla s odlehčenými a nápaditými dekory…“ doplňuje svého otce Kryštof, jablko, které nespadlo daleko od stromu. Design nových produktů si Zlatohlávkovi vytvářejí sami. Devadesát procent nových produktů navrhuje Tereza s Kryštofem.
Exkurze ztichlým provozem
„Zakládáme si na výrobě manufakturním způsobem,“ říká nám Pavel Zlatohlávek v roli průvodce. „Pyšníme se kombinací rukodělných technik, které jsou nenapodobitelné a zajišťují tak každému výrobku svou jedinečnost. Zhotovení výrobku je dlouhý a složitý proces, kdy každý kousek projde několika páry obratných rukou…“
Začíná se prohlídkou galerie a vzorkovny, s nespočetným množstvím nejrůznějších výrobků – od solitérů až po kolekce. Prohlížíme si klasické, osvědčené vzory, i nové – moderní, z návrhů juniorů „počítačové generace“. Některé malby na sklenkách i jiných tvarech nemají daleko od inspirace obdivovaných, i majiteli poškozených fasád proklínaných sgrafity, které však především nejmladší zákazníky lákají k nákupu.
Při prohlídce vystaveného zboží si uvědomujeme, že klasické kazety nápojového skla se šesti sklenkami, dlouhodobě zavedeným počtem, jsou tady doplněny o novinku – kazety s párem sklenek. Jedná se o nápaditý marketingový tah. Neboť časy se mění a mladé dvojice, i sami žijící solitéry, velmi často sáhnou raději po dvou sklenkách, než hned šesti. A dokoupit si posléze další potřebné není problém.
„Jsme naprosto první, kdo s tím cílevědomě začal…“ skromně podotýká Kryštof Zlatohlávek, autor myšlenky. „Těší nás, že se to ujalo a je o to zájem…“
Další novinkou, nikoliv však z tvůrčí dílny rodiny Zlatohlávků, je sklo dekorované obtisky. Naprosto profesionální a na první pohled nerozeznatelná záležitost od klasické malby na sklo. Určena je určena především do zahraničí. Obtisky jak vystřižené z herbáře v kolekci jednoduché karafy a sklenek se vzory bylin jsou velmi pohledné. Další zdejší novinkou jsou kupříkladu „opilé“ sklenice na víno. Jedná se o číše s prohnutými nožkami. Jsou kuriózní a jedinečné, vypočítané tak, aby se i při své „šišatosti“ nepřevrhly, udržely víno a dalo se z nich pít. „Udělali jsme z nouze cnost,“ usmívá se Kryštof, „a nevyhodili do střepů aušus, který vznikl při výrobě klasické sklenky. S nápadem pracujeme, máme do prodeje připravenou už i celou sadu a kombinaci, určenou jako parádní kousek, třeba do pracovny uměnímilovného podnikatele…“ Tenhle fórek, lidově řečeno, je báječný a dosud ho nekoupíme ani v žádné prodejně s kuriózními a vtipnými dárkovými předměty.
A jdeme dál…
Za zdmi tohoto sklářského areálu šumí řeka Ploučnice, z jedné dílny vrní brusičský stroj. Z původních padesáti zaměstnanců jich zde díky shora jmenovaným potížím zbylo sedm. Míjíme výrobní halu s párem osiřelých vypalovacích pecí, naštěstí se mohou uvádět do provozu dle potřeby. Na rozdíl od nich sklářská pánev pro tavení portaše a foukání skla nesmí během své životnosti vyhasnout. Ty tady ale nenajdeme, stejně tak jako tady neuvidíme foukače. Jak jsme si již řekli, je to dáno specializací společnosti EVPAS na zušlechťování skleněných polotovarů.
Nahlížíme do dílny mistra rytce. Nechceme rušit při práci a tak jen tiše pozorujeme, jak si „hraje“ s vázou. V pravidelném tempu ji přikládá k diamantovému kotouči, pak na okamžik odklání a pečlivě sleduje vyrývaný vzor, aby případně včas opravil chyby… „Rytec je profese,“ vysvětluje nám náš průvodce,“ která vyžaduje absolutní soustředění. Dále pak dobrý zrak, pevné ruce, trpělivost, a navíc víru v to, že mu křehký výrobek po hodinách rytí nepraskne v ruce…“ Shrneme-li, brusič provádí čištění, sámování (stržení hran) a ovládá i dělá vyřezávání různých dekoračních motivů do skla. „Jak vidíme, náš mistr rytec právě dobrousil a nyní leští vázu atypického tvaru. Na dokonalejší lesk se běžně používá i kyselina…“ O pár kroků dál je království malířů skla. Tady bývá převaha žen, neboť se jedná o cituplné zdobení skla a bižuterie různými malířskými technikami a různými dekoračními materiály. Za normální situace zde jich pracovala desítka, nyní tři. Maluje se podle vzorníků, šablon a předloh, tvůrčí fantazii se příliš prostoru nedává, důraz je kladen na precizní práci. Právě odtud čerstvě namalované sklo putuje do vypalovací pece, kterou jsme viděli v jedné z hal. I tato práce vyžaduje plné nasazení, cit pro detail. Pracuje se v akordu, jak se říká, tedy v normách, které je nutně za směnu splnit. „Doufáme, že až ta dlouhodobá krize přejde, že se nám podaří doplnit původní stav zaměstnanců a opět pojedeme na víc než sto procent…“ říká závěrem naší prohlídky paní Eva Zlatohlávková.
Tady pomalu naše exkurze končí. Ještě zbývá nahlédnout do balírny a expedice. Pyramida kartonů a krabic nejrůznějších velikostí je připomínkou, že i tento materiál, naprosto nezbytný pro expedici zboží, se týden od týdne pravidelně zdražuje. Jak známo i papír v současnosti patří k nedostatkovému zboží a je nutné ho dovážet ze zahraničí.
Loučíme se s rodinou firmou EVPAS a jejím jménem zveme obyvatele i návštěvníky hlavního města republiky k dalšímu víkendovému workshopu, který se bude v pravidelných intervalech konat až do konce roku v Knupp Gallery v Revoluční ulici v Praze, nedaleko obchodního domu Kotva.
Z připravované knihy nakl. Olympia Za mistry křehké krásy, která vychází při příležitosti mezinárodního roku skla 2022
Ivan Černý
Foto Milena Městecká a archiv spol. EVPAS
