Povídka je, navzdory přesvědčení některých ze současných českých vydavatelů, v naší knižní produkci tradičně oblíbeným literárním žánrem. Svého času dokonce byly v oblibě čtenářské veřejnosti specializované ediční povídkové řady, jako byla kupříkladu Malá žatva nakladatelství Československý spisovatel. Na klasické domácí povídkáře a jejich dílo v tento čas navázala zralá prvotina autora Pavla Šmidrkala – Babráci. Jedná se o soubor literárních grotesek ze života těch nepříliš úspěšných…
Lépe řečeno, Šmidrkalova knížka devíti příběhů je o lidech mezi námi, kteří se v životě namáhali, ale nenašli to, co hledali. Jak říká sám autor, leckterý člověk se v životě mnohokráte lopotí bez výsledku. A tak jsou prohry a propady, líčené v povídkovém souboru nadlehčeným tónem, příběhy zklamaných osob, které si však většinou zachovaly naději, že příště to již musí takříkajíc vyjít. Recenzent musí konstatovat, že se spisovatel Šmidrkal rád mazlí se slovy, miluje metaforická vyjádření a s chutí líčí bohatým jazykem komické situace. Je skvělým vypravěčem a dobrý pozorovatelem svého okolí. Bezesporu je představovaný povídkový soubor Babráci do jisté míry jeho osobním prožitkem a zkušeností, byť umělecky fabulovanou. To přidává povídkám na barvitosti a svěžesti, přestože některé z nich klíčily již koncem šedesátých let minulého století a pak odlehly téměř do zapomnění, aby se až probudily k životu v úspěšném knižním titulku,který takříkajíc pohladí čtenáře po duši.
S kachnou pod kabátem, Buďme dospělí, Ztroskotání v lavicích či v neposlední řadě povídky Půlnoční rande nebo Nejste k ničemu, zdařile ilustrovala talentovaná výtvarnice, malířka Petra Skluzáčková. Knihu z vydavatelství Nová tiskárna Pelhřimov zdobí vtipně graficky vyvedený přebal, neboli obálka, který tak evokuje stará vazačská umění.
Seznamte se…
Babráci, jak jsme konstatovali, úspěšná Šmidrkalova kniha, jest autorovou literární prvotinou. Jeho krátké prózy, reportáže, krimi příběhy a další publicistické materiály ale vycházejí po novinách a časopisech již v druhé polovině 80. let minulého století. Čtenáři tehdejších Květů, Československého vojáka nebo třeba Dikobrazu si jistě vzpomenou. S úsměvem a nadsázkou o tom Pavel Šmidrkal říká, že celý život píše, kam se co dá a co se právě potřebuje, což ale neznamená, že by se svou tvorbou podbízel vládnoucím garniturám a diktovanému vkusu. Mimo literatury je jeho velkou láskou výtvarné umění, kde se angažuje nejenom autorsky, ale i jako kunsthistorik a kurátor výstav (v současné době je aktivní v Galerii Želeč, Záliv Lázně Bohdaneč a Ústřední vojenský archiv Praha). Připravuje nejenom scénáře výstav a výstavní katalogy, ale o výtvarných umělcích napsal devět knih. Za všechny jmenujme práce o tvorbě Petra Poše, Karola Molnára, Gustava Macouna nebo třeba Jiřího Šlitra. Spolu s nakladatelem Bedřichem Kocmanem založil v Pelhřimově jedinečnou výtvarnou edici Probuzené palety, kde posledním titulem byla Poršova monografie S paletou Vysočnou, kterou Šmidrkal editoval. Edice Probuzené palety nezastírá, že si bere za vzor (a snaží se na ni navázat), obdobnou edici pod jménem Prameny, kterou již za první republiky vydával úctyhodný umělecký spolek S.V.U. Mánes.
Tvůrčí plány? Pavel Šmidrkal jich má plné rukávy. Především chce naplňovat dalšími tituly edici probuzené palety, kde představí další nové malíře, jak ty nežijící, tak i současné. A pod rukama mu roste další rukopis povídek ze současnosti.
Výtvarnice Petra Skluzáčková
Tato ilustrátorka Babráků je absolventka pražské „hollarovky“ a úspěšně se věnuje jak krajinomalbě, tak i portrétům. V poslední době se našla zalíbení i ve figurálních kompozicích se zachycením pohybu. Má za sebou téměř desítku samostatných výstav, jednou z posledních byla společná výstava s malířkami Kateřinou Ekrtovou a Lenkou Kurovskou pod názvem Něžné trojspřeží v Želči, v Obrazárně Špejchar. Zde ji zachytil spolu se spisovatelem Šmidrkalem redakční fotograf.
Ivan Černý
Foto archív
