Po úmrtí našeho oblíbeného, vskutku národního umělce, se vyrojily desítky vzpomínek, analýz a rozhovorů, týkajících se zpěváka, který poznamenal generace posluchačů. Po jeho odchodu se mnozí utěšují tím, že jeho hlas s námi zůstane dál. Přečtěme si málo známý příběh nejprodávanější desky Karla Gotta – Vánoce ve Zlaté Praze.
Napsalo se mnoho o jeho životě, vstupu do světa populární hudby, o létech vyzrávání, kariéře, pěvecké náplni jeho života a jeho odkazu. Žádnému zpěvákovi, měli bychom říci pěvci, se nedostalo tolik prostoru. Zkrátka, „božský Kája“. Zatímco jeho kariéra zdá se být bez kritiky a ani intimní život se nestal předmětem bulváru, několik lidí se otřelo o jeho působení za minulého režimu, který prý pomáhal svým hlasem nejen oslavovat, ale snad přímo budovat. Přiznejme si, že taková slova zaznívají převážně od lidí, kteří nedosáhli ani polovinu toho co on, a tak se nebudeme zdržovat tím, co vše nekriticky a možná až agresivně vmetli Gottovi nikoli do tváře, ale na víko rakve.
Karel Gott a vážná hudba
Karel Gott byl především velký pěvecký formát a hlas nemající tou dobou obdoby nejen v tehdejším Československu, ale ani za hranicemi naší země. Takový pěvec se narodí třeba jediný za desítky let. Gott se držel na špici domácí produkce, pak ale už s velkým přesahem hlavně do NDR, NSR, Sovětského svazu a Rakouska. Kraloval i v rozděleném světě. Velmi úspěšný člověk samozřejmě o svých kvalitách věděl a nechtěl se své pozice vzdát ani za složitých poměrů minulého režimu, což mu je dnes některými borci vyčítáno. Málokdo ví, že pronikl i do jiné sféry, a to do vážné hudby. I když to patrně neměl v úmyslu.
Na scéně Pražští madrigalisté
Bylo zde totiž vynikající těleso světového formátu, které se jmenovalo Pražští madrigalisté. Soubor složený převážně z pěvců, v menší míře z orchestrálních hráčů, založil a řídil prof. Miroslav Venhoda (1915 -1987). Doménou madrigalistů byla oblast staré hudby, hlavně renesanční, která nebyla u nás příliš interpretována, protože neskýtala takový hudební koktejl, jako hudba barokní. Byla to hudba uměřená, celkem neokázalá, v níž šlo hlavně o hlasové umění, spíše jen doprovázené renesančními nástroji, protože čas bouřlivých instrumentů ještě nenastal. Miroslav Venhoda se této hudbě jako jeden z prvních u nás věnoval studijně, například ještě před válkou podnikl cestu do Říma.
Soubor pořádal neokázalé koncerty mimo hlavní sály, hlavně v budově Národního muzea, pod jehož správu patřil. Programy měly své pojmenování – Koncerty na schodech, nebo 17,17. Na programu býval Monteverdi, Venosa či Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Ano, sedělo se jen tak na schodech a vždy bylo vyprodáno. Madrigalisté byli populární i za hranicemi naší země, vyjížděli na turné, třeba na to tříměsíční do Spojených států. Bez přehánění, tento soubor vyvážel vysoké kvality naší kultury a reprezentoval nás v zahraničí třeba i více, než některé naše průmyslové výrobky.
Ale ptáte se jistě, jakou souvislost to vše má s Karlem Gottem? Někdy na přelomu 60. a 70. let oslovil Miroslav Venhoda Karla Gotta s návrhem na spolupráci. Soubor se tehdy intenzivně věnoval přípravě koncertu a nahrávce koled a vánočních písní světových národů. Velký znalec pěveckého umění Miroslav Venhoda velmi pečivě sledoval co se děje i na poli populární hudby, jako by hledal zajímavé hlasy. Jediný sólový hlas, který se mu do jeho záměru hodil, byl hlas Karla Gotta.
Nejúspěšnější album
A zároveň nejprodávanější Gottova deska. Venhoda musel koledy světových národů shánět hlavně v zemích, kde soubor vystupoval. Do té doby u nás totiž nikdy pořádně nezazněly. Zde byly zpívané zpravidla v originálním jazyce, jako třeba latinská Adeste fideles. A co teprve ty staré české, které se u nás nezpívaly, třeba Hurá Alleluja…Ale bylo v tom něco víc. Vánoce přece mají zvláštní kouzlo, lidi se k sobě více přibližují, nějak tajemně se propojují i národy stejné kultury. A v tom byl právě největší emocionální úspěch této desky. Na jedné straně koledy české, známé i neznámé, a vedle toho vánoční písně cizích národů. Vznikla gramofonová deska s přitažlivým názvem Vánoce ve Zlaté Praze, kterou vydal Supraphon v roce 1969 jako své vůbec nejprodávanější album.
A právě na takové nahrávce zazářil vánočním poselstvím nádherný hlas Karla Gotta. Ke spolupráci ho vyzval Miroslav Venhoda a Gotta nabídka velice zaujala. Po mimořádně velkém úspěchu sbormistr tehdy tohoto pěvce přemlouval, aby přešel k nim a stal se sólistou vážné hudby. Ale on to tehdy odmítl s tím, že se raději bude držet sám sebe. Ještě dnes má nahrávka Vánoce ve Zlaté Praze obrovské kouzlo. Lidé se díky velkému pěvci a madrigalistům naučili tyto koledy a zpívají si je o Vánocích dodnes.
Taťana Březinová
Foto archiv
