Potkali jsme se před krátkým časem u příležitosti křtu monografie kreslíře-humoristy Slávy Martenka „Sláva letu“. Michal Stein publikaci vybavil úvodním slovem. Jelikož je však i scenáristou, redaktorem, pořadatelem výstav, ale i uznávaným textařem, nemohli jsme ho s redakčním blokem v ruce nevyzpovídat na jeho „života běh“ …
Jaký máte vztah k humoru, obzvláště tomu kreslenému?
Jako třináctiletý jsem sbíral autogramy. A musím říci, že humoristé mi nakreslili do alba ty nejkrásnější obrázky. Ať již Honza Vyčítal, kterého jsem tehdy právě probudil po návratu z koncertu. Anebo Adolf Born, který šel s tehdy malou dcerou Erikou na procházku a trpělivě mi kreslil svého kovboje, sedícího na bernardýnovi, na zábradlí schodiště činžáku na Pankráci. Anebo pan Miloš Nesvadba, který si na svou půvabnou malůvku půjčil mé album na celý den! Na počkání mi tuší nakreslil historický automobil i s řidičem Mistr Kamil Lhoták. A svého pejska naopak zvěčnil malíř přírody Mirko Hanák. Nesmím zapomenout ani na muzikanta a kreslíře Rychlých šípů Marko Čermáka – od něj mám, na mé výslovné přání, Dlouhého Bidla. Asi jsem nebyl žádný Mirek Dušín.
Tak to byly začátky skoro v plenkách, ale co potom?
V sedmnácti jsem začínal psát článku z oblasti kultury do novin a časopisů. A zanedlouho jsem dostal nabídku, od Petra Brázdy z časopisu Československý voják, na spolupráci v pravidelné rubrice představování karikaturistů. Později jsem se seznámil i s vůdčí postavou Unie českých karikaturistů, ale i sportovním novinářem Ivanem Hanouskem. Bylo to kuriózně v redakci časopisu Stadion, kdy jsem mu odhalil v kapesní knížce profilů českých sportovců z edice OKO špatnou fotografii. Namísto hokejisty Růžičky tam byl portrét fotbalisty Jardy Němce z Bohemians Praha. A ještě později jsem se již aktivně podílel na pořádání výstav humoristických kreslířů v Galagalerii ,U Frantíka´ pana Františka Trnobranského. Zde jsem uváděl i právě Martenkovu výstavu. Tam jsem se seznámil i s nestorem českého kresleného humoru Josefem Kobrou Kučerou. Jeho manželku Růženu jsem poznal ještě dříve, díky vynikající textaře Jiřině Fikejzové, která mi naopak pomáhala při prvních krůčcích v textařině.
Jak se stane člověk textařem, když není přímo zpěvák?
U mne byla na začátku tak trochu zdravá drzost. Slavný autor dávného hitu „Hmm, hmm, ach ty jsi úžasná“ Mistr Leopold Korbař si v nějakém časopiseckém rozhovoru povzdechl, že hledá textaře. Zatelefonoval jsem mu, přiznám, že pod záminkou rozhovoru do jiného časopisu. A nakonec vznikl i ten rozhovor i spousta společných písniček. Třeba pro Luďka Sobotu, Karla Bláhu anebo šansony pro herce Jana Faltýnka.
A jak jste pokračoval dále?
V jedné literární soutěži byl v porotě pan Eduard Pergner. Otec Terezy Pergnerové. Psal tenkrát texty pod pseudonymem Boris Janíček. Mé věci se mu líbily a tak mne později zkontaktoval se zpěvákem Jiřím Hromádkou, ale též i s Karlem Černochem. A velkou rádkyní mi byla také, již uvedená, paní doktorka Fikejzová.
S jakými známějšími autory hudby jste spolupracoval?
Například se Zdeňkem Bartákem mladším, bývalým kapelníkem Josefa Laufra a pozdějším šéfem pěveckého sboru Karla Gotta Bohuslavem Myslíkem, Pavlem Vaculíkem, Zdenkem Mertou, Františkem Horkým, Jiřím Jelínkem (jehož otec nazpíval, s Janou Malknechtovou, legendárního semaforského „Motýla“), Karlem Štolbou, Tomášem Perglem a hodně s Václavem Vašákem i Eduardem Parmou mladším.
A z uznávaných zpěváků?
Byla jich celá řada. Kupříkladu s Janou Kratochvílovou, Ilonou Csákovou, Milanem Drobným, Janou Kociánovou, Danielou Šinkorovou… Ale textoval jsem šansony i pro herce Martina Dejdara anebo Jana Přeučila s Evou Hruškovou.
Za dětské album „Boong!!!“ máte i ocenění nejvyšší – Platinovou desku…
Jedná se o dětský projekt právě s Eduardem Parmou ml. Velkou zásluhu na jeho prodejnosti má i autor obalu – výtvarník Petr Herold. Ale tomu již předcházel velký dětský hit „Formule z formely“ s Václavem Vašákem. Naopak, se skladatelem Kamilem Hradeckým máme na kontě několik úspěšných dětských sborů.
Proč se věnujete více psaní textů než scénářů?
Asi proto, že jsou kratší!!! Ale vážně. V oblasti scénářů jsou divné vztahy. Ať již u filmu či v televizi. Několikrát se nám, i s přítelem Herfurtem, stalo, že nám náměty, které lze špatně ochránit, vykradli. Naopak, i když jsem písničkový text napsal někde v restauraci na ubrousek či tácky od piva z 99 procent to vše zpěváci i kapely správně ohlásili. Asi to bude tím, že textaři budou víc ješitní na svou tvorbu a berou konkurenci jako méně schopnou? Ale mám na kontě scénáře zájezdových programů i televizních dokumentů. Mnoho i k reklamám. A nyní se věnuji scénářům výtvarných výstav.
Za rozhovor děkuje Ivan Černý
Foto Pavel Štoll, Ivana Hronová, Daniela Gabrielová a archiv Michala Steina
Foto v záhlaví: Stein uprostřed s pivem a německou herečkou Michaelou Merten, zleva jazzový aranžér a kapelník Rudi Mazač, organizátor mamutího evropského festivalu „Jazz Bridge“ a úplně vpravo muzikálový zpěvák a pěvecký pedagog Josef Štágr
