Úvod Umění Unikátní průřez tvorbou malíře Kolaříka
Umění

Unikátní průřez tvorbou malíře Kolaříka

45

Držíme v ruce mimořádné dílo, mapující výtvarné umění předního českého malíře, grafika a autora stovek scénických a kostýmních návrhů pro divadla, film i televizi. Konvolut deseti autobiograficky laděných uměleckých sešitů, vypravených na kvalitním křídovém papíru s prvotřídní polygrafií, je kunsthistoriky i milovníky a sběrateli výtvarného umění vyhledávaným souborem spisů.

Seznamte se, prosím…

Mistrův dvojportrét

Mgr. Vojtěch Kolařík se narodil roku 1938 v Hvozdné u Zlína. Po maturitě na gymnáziu v Třebíči (1956) byl přijat na pražskou Akademii Múzických Umění do ateliéru scénografie u prof. Františka Trỏstra (později se stal jeho asistentem) a docenta Oldřicha Smutného, obor kresba a malba. Studia ukončil v roce 1961. O dva roky později byl Vojtěch Kolařík přijat jako výtvarník do Československé televize Praha. Zde působil až do roku 1992. Pro televizi, Filmové studio Barrandov, pro divadla domácí i pro mnoho evropských scén připravil obrovské množství scénických a kostýmních návrhů. Uspořádal dlouhou řadu samostatných výstav grafické tvorby i volné malby.

Vojtěch Kolařík se zúčastnil i mnoha kolektivních výstav, úspěch slavil např. v Montrealu (EXPO ´67), v Mnichově a Boloni. Je zastoupen ve sbírkách v ČR, USA, Velké Británii, Německu, Rakousku, Francii, Belgii a Norsku.

Kolařík je dlouholetým členem Jednoty umělců výtvarných. Za svou celoživotní činnost a úspěchy na poli grafiky i knižních ilustrací byl v roce 2022 laureátem prestižní ceny Unie českých spisovatelů. Z jeho velkých koníčků je muzika a sám to válí na basu.

Malíř lidské komedie a kamarád

Slůvko „kamarád“ hraje v tomto příběhu velmi důležitou roli, neboť představovaný umělecký soubor si vymysleli a realizovali dva opravdoví a dlouholetí přátelé – malíř Vojtěch Kolařík s básníkem Karlem Sýsem.

Ti dva jsou spojení pupeční šňůrou lásky ke kumštům, jakými je výtvarné umění a poezie. Že si dobře rozumí a jsou takříkajíc naladěni na stejnou vlnu, svědčí ostatně několik Karlových dříve vydaných básnických sbírek, ilustrovaných právě Vojtou. Jako by se tím připravovali na mnohem náročnější projekt, který začal v roce 2O20 prvním sešitem nazvaným Tváře a skončil roku 2022 posledním, desátým dílem souboru, nazvaným Monotypy.

Každý z deseti sešitů je opatřen třemi desítkami stran reprodukcí Kolaříkových kreseb a obrazů, glosovaných či ilustrovaných verši našeho nejlepšího žijícího básníka. Krátké vyznání na zadní obálce, většinou zalomené do fotokoláže z Kolaříkovy tvůrčí etapy, čtenáře informuje, na co je obsah čísla zaměřen. 

Již sama premiéra – první díl či sešit, nazvaný Tváře, dává čtenáři znát, v jakém duchu se bude celá unikátní projekt nést. Dovolte ocitovat první veršík dvoustránkového Sýsova vyznání:

Tváření je blízko tvoření

Zatímco se žena na oko tváří nerozhodně

Vojtíšek už tvoří

Nejdříve ovšem zahoří!

Celá poema pak končí takto:

A teď hrnečku vař!

I obraz musí přejít varem!

Proto se nepřetvařuj! Tvoř!

Nedoutnej! Neskomírej! Hoř!

Kolařík hořící a tvořící

Netrvá dlouho a po Tvářích vychází sešit Ecce Jazz, kde se malíř čtenáři svěřuje: „Ecce Jazz a Džez jako takový miluji a ve svém výtvarném pojetí se tak snažím vyjádřit jeho hudební velikost“.

Mírným vybočením z mantinelů rodící se řady je třetí svazek. Zatímco ty první díly byly vždy věnované pouze jednomu autorskému zaměření, tak se Kolařík v díle Scénograf, muzikant, malíř lidské komedie a kamarád rozhodl představit hned najednou pětici svého tvůrčího zaměření: Střelecké terče, návrhy kostýmů, ilustrace, malbu na skle a knižní grafiku.

Každý díl souboru představovaných bibliofilií je věnován jiné tvůrčí etapě

V pasáži Mezi kamarády vidíme Vojtovy momentky se slavnými přáteli. Od filmového giganta Františka Vláčila, přes historika Jaroslava Malinu nebo hudebního skladatele Otmara Máchu či spisovatele Arnošta Lustiga a kameramana Jaromíra Šofra, nebo herce Radovana Lukavského, Zdeňka Svěráka až po básníka Karla Sýse, který měl plné ruce práce veršovánek k výtvarným artefaktům, prezentovaných v této bibliofilii.

Další svazek je věnován Praze, které Kolařík po svém vyjádřil lásku – jak řekl: “ Mé Praze, kterou rád maluji a především miluji…“

A následují díly Krajiny lidské komedie a Commedia dell´arte. Vše malované v originále akrylem.

„Velice rád maluji na dřevěné desky a prkna, jejich struktura mne inspiruje,“ svěřuje se ve svých doprovodných řádcích autor. „Dalším důležitým činitelem v tomto výtvarném procesu je voda, která spolu s akrylovými barvami dotváří na těchto podkladech výsledný umělecký dojem.“

Slovy kunsthistorika: Charakteristický rukopis maleb páně Kolaříka osciluje mezi abstrakcí a modernou. Mistr však umí být mimo jiné též zdařilým realistou, jak vidíme kupříkladu na jeho střeleckých terčích

A jsme v polovině roku 2021

Karel Sýs se nikdy netajil okouzlením tvorbou svého malířského guru a též starého přítele Kamila Lhotáka. Napsal o něm řadu článků, včetně rozhovorů, Lhoták mu též ilustroval několik knih. Sýsovo nadšení pro Lhotákovu tvorbu svým způsobem ovlivnilo i Kolaříka, a to v dalším svazku představovaného konvolutu AUTOMOBILY Vojtěcha Kolaříka a Karla Sýse. Úchvatným romantickým dobovým obrazům dědečků automobilů, vzducholodi včetně staré tramvaje, jezdící tenkráte ještě na Karlově mostě vévodí kresba elegantní ženy, sedící na kapotě závodní bugatti s obnaženými kolínky. Sýs k tomu píše:

„Těší mne, že vybrala jste mě, leč nefouká vám příliš pod sukně?“

A se Lhotákovou podobností čistě náhodnou se vyrovnává žertíkem:

„Vidím cosi jako Lhotákovu krajinu!“ „Nepřepil ses krapet benzinu?“

Se sešitem Nejen o ničem končí vydavatelský rok 2021. Kolařík si tento díl bibliofilského projektu uvádí slovy:

„Rozhovor nejen o něčem může probíhat nejenom pomocí slov, ale také kresbou a barvou…“

Jedná se o hostinu barev a tvarů, figur, ňader i stehen. Mlčících úst a hovořících gest. Ohromující množství výtvarných nápadů s širokým filozofickým podtextem. Doprovodné texty, provázející Kolaříkovy obrazy, jsou fragmenty z posléze vydané knihy veršů Karla Sýse – Nepřijatý hovor.

Komu čest tomu čest

Představovaný soubor tvůrčí dvojice Sýs + Kolařík byl ukončen v první polovině minulého roku. Desetidílnou řadu mimořádné výtvarné sběratelské edice uzavírá díl Moje Abstraktní Sny a retrospektiva Monotypy 1966 – 1967.

Nečekané překvapení, že tentokrát nejsou obrazy doplněny vtipnými verši a slovními hříčkami, vynahrazuje čtenářům básník Karel Sýs následujícími větami:

„Monotypy!

Jejich tisk nelze zopakovat, přežijí pouze v jediném exempláři. Možná i proto Vojtěch Kolařík neustává v práci. Stačí se podívat na letopočet jejich vzniku – pouhé dva roky! Jiní za dva roky nepokročí ani o krok.

Připomíná vám obálka této knihy něco posvátného? Ano – turínské plátno.

Plátno, do kterého prý Marie zabalila mrtvého syna. Svět neskončil, Ježíš vstal z mrtvých, plátno s jeho obrysy se zachovalo a je uloženo v turínské katedrále. Nemohu tvrdit, že právě ono inspirovalo Vojtěcha Kolaříka. Ale i on neustále tvoří, jako kdyby měl svět zítra skončit. Ale právě díky jemu a jemu podobných nekončí!“

Připravil Ivan Černý  
Foto Josef Louda a reprofoto Miroslav Feszanicz

Populární články

Související články

KnihyUmění

Kotvaldův ohňostroj barev

Jako desátý svazek jedinečné pelhřimovské Edice výtvarného umění, nazvané přiléhavě Probuzené palety,...

Umění

Tváře a ruce

Našim čtenářům dobře známý malíř Vojtěch Kolařík oslavil v loni v plném zdraví a...

Umění

Šípkova čínská karta

Bylo to právě osm let, kdy třináctého února roku 2016 zemřel světoznámý...

UměníVýstavy

Od října do října

O stejnojmenné výstavní šňůře přední české výtvarnice Bohunky Waageové jsme se společně...