V závěru října se konal ve Slovenském domě v Praze již třináctý Literární salon významných kulturních spolků České a Slovenské republiky – Unie českých spisovatelů, Obce spisovatelů České republiky, Klubu Českých a Slovenských spisovatelů a Slovak PEN. Jmenované instituce své členy a hosty tentokrát pozvaly především jak na křest knihy posledních veršů před dvěma roky zemřelého básníka Karla Sýse, tak na besedu s populární nymburskou básnířkou a divadelnicí Evou Hrubou nad její poslední sbírkou poezie, která spatřila světlo světa zjara tohoto roku.
Recenzenti a literární kritici považují oba představované autorské počiny za mimořádně zdařilé, jak grafickým vyvedením, tak především svými obsahy. Ostatně, v tomto duchu také obě knihy, i osobnosti, které jim pomáhaly na svět, představil a celý večer zasvěcenými slovy komentoval předseda Unie českých spisovatelů básník a prozaik Petr Žantovský. Ale nepředbíhejme.
Zaručeně Neodvolatelná předposlední jízda
Syrová a často útočná poezie tohoto básníka bez bázně a hany vždy bezesporu patřila k tomu nejlepšímu, co u nás během našich časů vycházelo. Bohatý jazyk, výstižné metafory a symboly, ale především hloubka sdělovaného, myšlenek a Sýsových glos z jeho básní tvořila a tvoří skutečný literární magnet. Není tomu ani jinak v případě sbírky, která má pohnutou historii, neboť pouze díky editorce posledního Karlova díla, básnířce v tomto případě nad jiné povolané Evy Frantinové a vizionářského nakladatele Františka Mareše z VIP BOOKS, kniha Zaručeně Neodvolatelná předposlední jízda vyšla.
Skvělý kabátek, mimořádný obsah
Jak jsme již shora naznačili, těmito slovy by se dala charakterizovat vzpomínaná Sýsova kniha poezie z dílny Art D – Grafického ateliéru Černý s.r.o a redakce pražského vydavatelství VIP BOOKS. Dvě stě stran jedinečných veršů zdařile ilustroval básníkův letitý ilustrátor malíř Vojtěch Kolařík, doslovem pak vybavil známý znalec poezie Milan Blahynka, který navazuje na nakladatelovo slovo vysvětlující, o čemž, že je vlastně řeč. Důležitým závěrem ve světě poezie netradičně velkoformátové publikace Sýsových básní, je pak Programové prohlášení vydavatele nakladatelství, které s podzimem tohoto roku vstoupilo na knižní trh. Nejedná se tak říkajíc o žádného nováčka v branži, ale nové nakladatelství s letitou zkušeností v oblasti vydávání knih a jejich znalostí.
Vraťme se ale k meritu věci
Krátký čas před svou smrtí měl Karel Sýs rozpracovaný obsáhlý rukopis veršů. Svou práci však již nestačil dokončit. Naštěstí rukopis elektronicky poslal Milanu Blahynkovi s žádostí o konzultaci ohledně několika básní. Nelehké povinnosti dotáhnout rukopis do konce a postarat se o jeho vydání se po téměř dvouletém redigování a zásahů do textu ujala dlouholetá básníkova Múza a spolupracovnice, též básnířka a autorka více jak deseti sbírek, Eva Frantinová. Výsledek její práce pak vydal František Mareš, rozhlasový redaktor, dramatik a publicista, již od sedmdesátých let minulého století aktivně se pohybují ve světě literatury – jak prózy, tak poezie.
Ve svém Programovém prohlášení František Mareš konstatuje současný tristní stav a situaci českých literátů, kdy se knihy postupně dostávají na okraj společenského zájmu a veřejné knihovny jsou leckdy označovány jako přežitek socialismu. Nezabývá se však ani minináklady vydávaných děl v současnosti, ani výše autorských honorářů a znevážení pojmu spisovatel, kdy je dotyčný literát širokou veřejností často brán jako píšící podivín, často nucený danou situací vydávat vlastním nákladem. Mareš se jako zlobivé dítě naší kultury rozhodl tento stav změnit a veškeré své síly napíná k obnovení autorské prestiže a společenského uznání próze i poezii. Zvláště ta živoří. Kde jsou ty čas, kdy se na nové knihy stály fronty a i poezie vycházela v desetitisícových nákladech.
I proto se Nakladatelství VIP BOOK od příštího roku rozhodlo mimo svého edičního plánu pravidelně publikovat i Edici poezie, kde dá prostor jak zavedeným, tak začínajícím básníkům, včetně talentovaných zahraničních. Edice na Sýsovu počest ponese jeho jméno.
Něžná nahota pravdy…
…aneb Hrubé jemnosti AVE ABURH je druhá mimořádná sbírka poezie, představovaná spolu s autorkou na 13. Literárním salonu ve Slovenském domě v Soukenické, pár kroků od Revoluční třídy. Tato kulturní oáza česko-slovenských bratrských vztahů je známá dlouhou řadou zajímavých akcí, křtů, autorských čtení i přednášek a výstav. Dlouhodobě spolupracuje rovněž s Českou Unií spisovatelů. Její členové i hosté se zde bez přehánění cítí jako doma. A při těmito řádky představované akci se přednášková síň roztleskala při prezentaci sbírky poezie autorky AVE (čtěte odzadu), kdy Eva Hrubá jako vždy excelovala profesionálním přednesem, který je hereckou etudou každé básně.
Sbírka Něžná nahota se, tak jako v případě Sýsovy Neodvolatelně předposlední jízdy, liší od zavedených sbírek básní tzv. špalíčkovým formátem, který okamžitě vyvolává čtenářovu pozornost a snahu, přijít obsahu na kloub. A věřte, obsah je, jako obal, též mimořádný. Eva Hrubá totiž patří ke špičce autorek tzv. Dámské jízdy, necelé dvacítky autorek poezie, se kterými se na stránkách periodik novinových, recenzí i knihkupeckých pultech setkáváme od sedmdesátých let minulého století dosud. Pravda, polovina z nich již nepíše, či publikuje velmi omezeně, snad tím, že není kde?
Rozbor veršů Evy Hrubé necháme na odborníku na slovo vzatého Milanu Blahynkovi. Jen konstatujeme, že se jedná o tvorbu s výjimečným citem pro slovo, metaforu a práci s ním, bez příkras a lakování na růžovo – život s oběma stránkama jedné mince. Rozsah 500 špalíčkových stran. Závěr knihy je věnován vybraným glosám a postřehům nadšených čtenářů, včetně autorčina medailonu, nazvaného Reinkarnace Hany Hegerové. Publikace je ilustrována digitální malbou, kterou se Eva Hrubá též v posledních letech zabývá. Čím dál více se její obraz stávají zájmem sběratelů výtvarného umění.
Nikdy neříkejte nikdy
Ve chvíli, kdy se Eva Hrubá děkovala roztleskanému sálu Slovenského domu, ohromila tato autorka shromážděné větou, kdy prohlásila, že je Něžná nahota pravdy poslední, závěrečným vydaní její básnické kariéry.
To snad ne, zaburáceli přítomní a František Mareš se jen zkušeně pousmál. Básněmi Evy Hrubé je totiž unesen a považoval by si, kdyby se objevily i v průběhu příštího roku v zamýšlené Edici poezie, nesoucí jméno Karla Sýse.
Ivan Černý foto archiv
