…lépe řečeno muž s obrovským smyslem pro humor, muzikant každým coulem, malíř, textař, scénárista a bavič Ivan Mládek v současné době vystavuje s řadou dalších výtvarníků ve Staroměstské galerii v Praze svůj obraz na téma Keltové. Jistě nemusíme zdůrazňovat, že na rozdíl od dalších autorů to pojal srandisticky (Fotbalový zápas Slované versus Keltové na pozadí dubového háje), což řada dalších spoluvystavujících akademických malířů, sochařů a uměleckých fotografů nelibě nesla. A to jest příležitost nejenom k návštěvě vzpomínané galerie, ale připomenout si i jeho báječnou knihu Ivan Mládek obrazem a slovem, kterou před několika měsíci vydalo nakladatelství Mladá Fronta.
Mistr antiperspektivy
jemuž je „bůh kšeftu“ nakloněn, absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze, nám ve své zcela výjimečné obrazové publikaci nabízí pohled na svou celoživotní malířskou tvorbu. V úvodním rozmlouvání s autorem rozhovoru Petrem Zajícem Mládek vypráví nejenom o svých malířských začátcích, vztahu k výtvarnému umění ale i o zajímavostech spojených s jeho malováním. Kniha vyšla k sedmdesátému výročí jeho tvorby, jejíž začátek se datuje od času studií na průmyslovce (od dětství však žil obklopen obrazy svého děda i otce). Postupem času se vyhranil do podoby ryze českého humoru, často mystifikačního až absurdního. V pivním nebo takzvaném černém humoru, často až ubližujícím, si ale příliš Ivan Mládek nelebedí. Malbu však nikdy nepovažoval za středobod svého žití, na rozdíl od muziky. Kdo už ví, že se koncem šedesátých let minulého století živil ve Francii hraním na banjo a balalajku v ruském kabaretu, což není dada, jak by se snad mohlo zdá. Všichni ale známe jeho skvělé písničky z Banjo Bandu, který založil začátkem následujících sedmdesátých let. Na svém tvůrčím triku má přes čtyři stovky autorských písní, scénáristickou tvorbu pro TV, jako kupříkladu Country estrády, Cyranův ostrov či Noha 22. Píše humoristické povídky, recesistické pohádky, již vzpomínané scénáře a knížky, nezapomeňme na jeho skvělé humoristické Fejetony nebo sbírku Zápisky šílencovy a nyní i Mládkovu knihu představovanou.
Obrazem i slovem
Od pětatřicáté stránky do sto osmdesáté se publikace mění v knižní galerii, provádějící čtenáře od jednoho lepšího obrazu k ještě vtipnějšímu obrazu. A nejenom to, každé z děl doprovází Mládkův humoristický komentář o jejich námětu, vzniku a zpracování. Čas od času se člověk neubrání hlasitému smíchu, až nezainteresovaní pohoršeně zvedají oční víčka. Dvěma slovy, je to – bezkonkurenční sranda. A je jedno, tahá-li nás Mládek i nyní za příslovečnou fusekli, nebo ne. Pár malých příkladů za všechny:
TGM prosí svého tatínka o ČSR
Redaktoři a komentátoři různých časopisů, prahnoucích po senzacích, nás mystifikují a císaře Franze Josefa označují za biologického otce našeho „Tatíčka vlasti“. I já jsem podlehl této iluzi a namaloval obraz TGM prosí svého tatínka o ČSR, čímž jsem možná ještě více přilil oleje do ohně. Trochu se za to stydím, jak je snadné pouštět na světlo světa hypotézy, které po tolika letech nelze ani vyvrátit, ani potvrdit! DNA Habsburků sice máme k dispozici, ale Masarykova pravnučka, žijící v USA odmítla DNA ze svého těla vytrhnout a prohlásila, že by to bylo k zakladateli českého státu neuctivé takový výzkum provádět. Myslím si, že se nebojí toho, že by se potvrdilo, že její pradědeček byl nemanželským synem císaře, ale spíš toho, že by se to nepotvrdilo, a že je tudíž pravnučka kočího… Pokud někoho napadne souvislost s tvrzením USA, že měl irácký Husajn chemické zbraně, nebo že koronavirus unikl z čínských laboratoří, tak se jedná o podobnost čistě náhodnou (poznámka redakce).
Donald Trump žádá ve Zlíně o ruku
Slyšel jsem, že v roce 1977 se tehdy už bohatý podnikatel Donald Trump zamiloval do tří krásných žen a váhal, se kterou se ožení. Nejprve se rozhodl pro jistou indiánku Wabanaki a jel požádat její rodiče, kteří bydleli v rezervaci ve vigvamu, o svolení ke sňatku. Rodiče rádi souhlasili, ale vybíravý mladý Donald po návštěvě indiánského stanu znovu začal váhat a začal si myslet na jistou Eskymačku Naju. Odletěl požádat její rodiče, kteří bydleli na Aljašce v iglú, o svolení ke sňatku. Rodiče rádi souhlasili, ale vybíravý mladý Donald po návštěvě eskymáckého iglú znovu začal váhat a začal si myslet na jistou Moravanku ze Zlína. Odletěl požádat její rodiče, kteří bydleli ve Zlíně v paneláku, o svolení ke sňatku. Rodiče rádi souhlasili – a mladý Donald se s Ivankou oženil, protože její rodiče měli nejlepší bejvák…
Sexem proti rasismu
Tak tedy, do třetice všeho dobrého: Budoucnost obyvatel naší planety vidím velmi optimisticky. Díky přirozené blahodárné vlastnosti žen, že je jim jedno, jestli je to běloch, černoch, Číňan nebo indián, lidstvu degenerace nehrozí. Jak se nedávno zjistilo, ta způsobila zánik jinak velmi nadějně se rozvíjející Atlantidy. V poměrně malém ostrovním světě žila izolovaně jen rasa takzvaných „fialochů“, kteří postupně degenerovali, až zákonitě vyhynuli. Tito původně velice inteligentní, fyzicky zdatní a do fialova zabarvení krasavci neměli možnost ozdravovat svoji rasu, zatím se nezjistilo, zda z důvodu neexistence jiných lidských plemen, nebo pro nedostatečně vyvinuté lodě a letadla. Při množících se zdegenerovaných zrůdách si jejich vědci byli vědomi nebezpečí totální degenerace Atlantidy, na dostupných okolních ostrovech pátrali po jiných rasách, ale naráželi, bohužel, jen na zvířata. Takže nakonec asi nějaká zdegenerovaná úplně vylízaná zrůda vyhodila omylem do povětří protonovou elektrárnu, způsobila asi zemětřesení nevídané síly a celá Atlantida zmizela pod vodou. Díky prospěšné migraci a díky ženám obdarovaným pohlavním pudem bez rasistických předsudků nám toho nebezpečí nehrozí. Naši krásnou zemi bude jednou obývat jen jedna zdravá rasa a bude trvat miliony let, než i jí bude jednou hrozit degenerace. Ale to už budou mát naše ženy možnost navazovat styky s různými mimozemšťany, jsem si jist, že se jim budou líbit…
O tom asi nebude sporu, potvrzují-li to takové odbornice na imigraci, jako je pí. Merkelová, nebo Žilková, choť exministra Stropnického , jejíž výrok na toto téma svého času zaperlil v českých médiích (poznámka redakce).
Komu čest, tomu čest
Pouze povrchnímu pozorovateli by se mohlo zdát, že Mládkovo výtvarné umění je na okraji jeho kumštýřských zájmů. Opak je však pravdou, jak se shodujeme s řadou jeho recenzentů. I když malováním začaly další z mnoha jeho recesí, kterými tento vskutku werichovský klaun zpestřuje živit sobě a především svým obdivovatelům, kteří neváhají jeho dílo koupit leckdy i za značnou sumu. Některé z jeho maleb, jak jsme se právě přesvědčili, reagují na aktuální a politické události. O to více jsou pro svou satiru a nadhled ctiteli dobrého životního stylu vyhledávány. 
Dobrá zpráva nakonec: Galerie Art Mozaika připravuje na jaro blížícího se roku 2021 velkou pražskou prodejní výstavu obrazů a kreslených vtipů Ivana Mládka.
Ivan Černý
Foto archiv a Jan Parkman
