Osobu herce a politika Vítězslava Jandáka jistě není třeba představovat. Známe jej z divadelních, filmových a televizních rolí, pod kůži se nám dostal jeho hlas. Dalo by se říci, že s ním, díky jeho profesi, tak trochu procházíme životem. A nyní se s ním můžeme ještě více poznat prostřednictvím knížky, vydané v nedávné době v pražském nakladatelství Olympia.
Mám na něj osobní vzpomínky, říká autorka těchto řádků, protože jsme chodili spolu do školy na tehdejší SVVŠ, tedy Střední všeobecně vzdělávací školu v době, kdy se ještě neříkalo gymnázium. Dalo by se říci, že naše škola Budějovické v Praze 4, zvaná Buďárna, ještě voněla novotou.
Je to vzpomínka na tvůrčí atmosféru ve třídě, kde tehdy Slávek kraloval, a to, co nás spojovalo, bylo lehké svědění při hodinách matematiky. Ve své knize vzpomíná i na některé spolužáky a na naše profesorky. Vše jsme prožívali v očekávání příštích let, kdy opustíme školní zařízení, které nás svíralo, a budeme volní jako ptáci. Teprve pak jsme poznali, že to tak jednoduché není. Vzpomínám, že Slávek chtěl být hercem nebo prezidentem. To první se mu podařilo, to druhé by se mu bylo aspoň přiblížilo, protože se dal na politickou dráhu a zastával několik důležitých postů, třeba křeslo ministra kultura za sociální demokraty v časech premiéra Jiřího Paroubka.
Vítězslav se narodil v roce 1947 do rodiny Jandáků jako jediné dítě, a jeho život byl ovlivněn otcem, který měl jako politicky činný člověk velmi pestrý život.
Důležitá jsou léta, kdy se rodila Slávkova jeho představa stát se hercem a příprava na tuto životní roli, léta na AMU a první herecké role. Zajímavé je, že si ho člověk dovedl už tehdy představit i v jiných rolích než v té jediné herecké, což u většiny herců prakticky není možné, a tak lze mluvit o všestranném talentu, který ho přivedl i do politiky.
Z Prahy do Jižních Čech
V představované knize čtenář nahlédne do jeho osobního života s ženou jeho života, manželkou Zdenou, i do jeho rodiny, kdy se stal otcem dvou dětí, Slávka a Klárky až po roli dědečka tří vnoučat. Čtenáře jistě zaujme jeho život profesní, všechny role, jeho vztahy či pocity, které si bude připomínat, herecké roky v Divadle Na zábradlí, či v souboru Filmového studia Barrandov a na Činoherní klub. Na prknech, která znamenají svět, potkal své kolegy, Lálu Peška, Janu Preissovou, Jana Přeučila, Vladimíra Menšíka, Josefa Somra či Eduarda Cupáka.
Slávek hrál ve více než stovce celovečerních filmů, z nichž připomínáme třeba Tři oříšky pro Popelku, Signum laudis, Tichá bolest a v mnoha televizních seriálech, jako Arabela, Slovácko sa nesúdí či Černí baroni.
A jak jsme řekli, lákala ho politika. Po roce 1989 se stal pražským zastupitelem a radním pro kulturu, v roce 2005 dokonce ministrem kultury České republiky a ve třech volebních obdobích poslancem Parlamentu České republiky. Nutno říci, že byl politikem populárním, i pro své osobní kouzlo a výřečnost. Dlouhá léta byl úspěšným prezidentem Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež ve Zlíně. A má ještě před sebou spoustu plánů. Dnes už ho v hlavním městě ale nenajdeme. Prahu, a nutno zdůraznit hlavně pražskou čtvrť Krč, vyměnil za Jižní Čechy, za okolí Chlumu u Třeboně.
Znova do politiky
V poslední době se Jandák zase vrací do politiky, a to znovu proto, že by se chtěl pokusit změnit to, co se mu nelíbí. A tak kandiduje do Senátu jako nestraník za stranu ANO v obvodě číslo 15 v Pelhřimově a Jindřichově Hradci.
V publikaci s názvem Hovory v karanténě, která je napsaná formou dialogu autora Martina Bezoušky s hercem a politikem, Slávek vypráví o rodičích, o rodinném domě v Praze 4, kde prožil největší část svého života, o otci zpravodajci a její důležitou součástí jsou herecké i rodinné fotografie. Popřejme mu tedy hodně štěstí ve volebním období a splnění všech jeho přání.
Taťana Březinová
Foto nakl. Olympia
