Po úspěšných dvou svazcích politicko-ekonomického rázu, připravuje pražské Nakladatelství Jaskmanický závěrečnou práci tohoto mimořádného knižního triptychu, zabývající se tentokráte nikoli hospodářskou historií naší republiky od roku 1968 až po současnost jako předchozí publikace, nýbrž ekonomickými perspektivami naší vlasti, posledních dvacet let zmítané politickými šarvátkami pravicových stran, které nikterak nehledí na blaho svých občanů a práci pro rozkvět republiky, ale lidově řečeno, upřednostňují vlastní prebendy a fary.
Publikace Dějiny píšou vítězové aneb jak to vlastně tenkrát všechno bylo a proč? a následující Inventura aneb kam jsme došli? po právu patří ke knižním bestsellerům domácí provenience, které spatřily světlo světa v posledních dvou letech. O jejich hodnotě vypovídá nedávný Klausův výrok: „Tyto knihy nedoporučuji ke čtení!“
Dějiny píšou vítězové aneb jak to vlastně tenkrát všechno bylo a proč?
Jak jsme již naznačili, vzpomínaná kniha je mimořádným příspěvkem k historicko-ekonomické problematice našich moderních dějin. Publikace je doslova nabitá fakty a psána je formou otázka – odpověď. Je dílem na slovo vzatých autorů, špičkových expertů na makroekonomiku a národohospodářství Ing. Jaroslava Šulce, CSc. a Ing. Jaroslava Ungermana CSc.
Inventura aneb kam jsme došli?
Jedná se o kritickou bilanci více než třiceti let vývoje české společnosti a ekonomiky po roce 1989. Autoři Jaroslav Šulc a Jaroslav Ungerman, za přispění Martina Fassmanna a Ilony Švehlíkové nám nabízí datově podloženou „inventuru“ ekonomické transformace, změn vlastnictví i životní úrovně občanů ČR.
Do třetice všeho dobrého
Jestliže první díl unikátní ekonomicko-politické knižní trilogie pokrýval poválečné hospodářské dějiny Československa až do roku 1990, druhý díl chronologicky navázal komentovanými daty, reflektující rozporuplný polistopadový vývoj prakticky až do současnosti. Zatímco první dvě publikace měly základ v doložitelných, především statistických datel a se snahou o objektivitu tak mohly analyzovat již proběhlou realitu především pomocí vývoje velkých – národohospodářských – čísel, pak ve třetí, právě připravované knize by tomu mělo být přirozeně jinak.
Oba autoři – po dlouhodobě průběžných konzultacích s našimi experty, a na pozadí probíhajících změn – hodlají nastínit některé z pravidelných variant dějů nastávajících – často nepozorovaně již probíhajících – a také jejich všemožných dopadů.
Popisovat budoucnost je však daleko složitější než komentovat minulost, a to především proto, že se zde střetáváme s neukončeným vývojem nebývale ostrých a dynamických globálních změn, jimiž jsme překvapováni – snad až příliš často – a jejichž dopady přitom zcela zásadně determinují další vývoj.
A tak nezbylo – když autoři bez pověstné křišťálové koule – musí osu třetího dílu s pracovním názvem Český národní zájem v nynější době postavit na poněkud jiné bázi.
Autoři se shodují na tom, že … „Východiskem našeho uvažování musí být přiznání nesporného geografického faktu, že jsme součástí Evropy, onoho kontinentu, o němž si mnozí obyvatelé Evropy však stále myslí, že ještě určuje běh světa. Tak tomu mohlo být, jak se dnes stále více ukazuje, naposledy snad v polovině dvacátého století (a to nemluvíme o dřívějších tisíce let trvajících dominancích asijských mocností).
Rozhodně tomu není však v posledních dekádách – po více než tři čtvrtě století po skončení druhé světové války, která ve svých důsledcích nakonec vedla k oslabení Evropy. Zdá se totiž, že nám „něco“ v Evropě uniklo (natož pak v české společnosti), že jsme nepostřehli, že něco je úplně jinak…“
Což vyvolává otázku, jak se tedy má utvářet postavení české společnosti a české ekonomiky v takových podmínkách?
„Vstupujeme do druhé čtvrtiny 21. století a jsme vůbec schopni v překotném vývoji globálních změn formulovat český národní zájem? Vždyť jako národ či ekonomika máme podíl jen asi tři desetiny procenta na světové tvorbě hrubého domácího produktu. Uvědomujeme si vůbec, že naše závislost na jiných v tomto světě je mnohonásobně vyšší, než závislost těch „jiných“ na nás? A není to tudíž je ve skutečnosti tak, že osud – a faktická suverenita – této od roku 1993 notně zmenšené republiky se ve skutečnosti redukuje na celou škálu podstaty bezpečnosti? Nejenom na té klasické (branně bezpečnostní), ale souběžně také bezpečnosti energetické, potravinové, vodohospodářské, zdravotní (farmaceutické) a podobně. Tedy, že náš národní zájem se dá – realisticky vzato – ve skutečnosti redukovat již na jediný výraz – přežít v nových podmínkách…“.
Sečteno, podtrženo
Tak tedy, jak jsme si již řekli, autorská dvojice Šulc + Ungerman v současnosti usilovně pracuje na závěrečném svazku trilogie, který má nelehký úkol nastínit cestu, širokou veřejností dlouhé roky tolik očekávané vlády odborníků, vedoucí k prosperitě naší republiky.
Zjednodušeně řečeno, pokud chce ČR obstát v rychle se měnícím světě, měla by především aktivně rozvíjet mezinárodní partnerství, učit se z úspěšných modelů a podporovat inovativní myšlení i dlouhodobou strategii rozvoje. Jak snadno se řekne, a jak těžko se realizuje…
Ivan Černý Foto archiv
