Každý romantik vám potvrdí, že nejhezčí a nejpohodovější dovolenou je plavba na lodi. Zvláště pak, jedná-li se pak o zrekonstruovanou jachtu, která spatřila světlo světa již před sto lety a sloužívala na převoz písku. Je nezvykle široká v bocích, má dva stěžně a vyrobena byla ve 30. letech minulého století. Jmenuje se Sylva, rodný přístav má ve Splitu. Vítáme vás tímto na palubě, během rekreační plavby budeme přistávat v nejkrásnějších místech Dalmácie. Koupat do sytosti se můžeme při každodenním kotvení v nádherných zátokách, večery strávíme prohlídkou historických měst a městeček.
Nalodili jsme se časně zrána, po příjezdu pohodlným busem z Prahy, v Omiši u ústí řeky Cetiny pod pirátskou pevností, tyčící se nad městečkem. Okamžik počkáme, než stevardi uklidí kajuty po předchozím turnusu a konečně vyplouváme. První naší zastávkou bude historické místo, přezdívané „malý Dubrovník“ nebo perla Jadranu.
Korčula pana Marca Pola
Je to nejzelenější středomořský ostrov, šestý největší v Jaderském moři a rozkládá se v jižní Dalmácii. Jako všechny dalmatské ostrovy je Korčula protažená z východu na západ. V minulosti ho pokrývaly husté lesy, ale pak ho zachvátily ohromné požáry a zničily celou centrální část. Obyvatelé se do dnešních dnů živí zemědělstvím, lovem ryb a výrobou lodí. Ze břehu vidíme stejnojmenné městečko Korčula – starou čtvrť s kamennými domy, rozprostírající se pod městskými hradbami. Ve velkém přístavu vzdorují velkým poryvům větru plachtový spousty lodí, kterým kralují moderní jachty, leckteré plují i pod americkou či australskou nebo anglickou vlajkou.. Korčula je trajektem spojena se Splitem, Hvarem, Orebičem a dalšími ostrovy. Nemůžeme se na tu krásu kolem vynadívat.
Dotek historie zde cítíme v každém kameni. V 5. a 6. století byl ostrov osídlen Řeky z Korfu (proto se ostrov jmenoval Korkyra Melaina – Černá Korkyra, Římané mu říkali Corcyra Nigra, proto dnešní Korčula. Ale vládli zde i Ostrogóti, Byzantinci, Neretvané, Slované, dále Benátčané, kteří „sbírali klíče“ od dobytých měst. Ten, kdo zůstal, byli Slované.
Historická perla na východě ostrova
Město Korčula má po stránce urbanistické tvar rybí kosti. Uličky se rozbíhají od samotného středu, jsou tu čtyři obranné věže, dvě brány, kostel sv. Marka a zvonice, která dává městečku charakteristický vzhled. Opatská klenotnice a městské muzeum jsou plné vzácných obrazů.
Fascinující jsou domy z bělavého kamene, který uchvacuje stářím, jednoduchostí a chtělo by se říci i věčností, i když ta je také pomíjivá, neboť ve starobylých městečkách jsou už dnes celé čtvrtě neobydlených domů, z nichž zbyly jen skelety. K rodnému domu slavného cestovatele ve středu města jdeme úzkou uličkou kolem nízkých, domácky vyhlížejících kostelíků.
Gotický obytný dům je bez střechy, není ničím zařízený, návštěvník si musí hodně domýšlet. Vstup je kolem obchůdku se suvenýry. Stoupáme po příkrých schodech do vyšší úzké věže, která je jako jediná zpřístupněná návštěvníkům, a v jejích patrech jsou vystaveny hlavně knihy, dokumenty a obrazy. Právě odtud se mohl, jako my nyní, dívat malý Marco na své rodné město.
Na druhý konec světa
Dne 15. 9. 1254 se údajně právě v tomto domě narodil jeden z největších cestovatelů Marco Polo. Některé prameny však tvrdí, že to mohlo být i v Benátkách, i když se stále více kloníme k dalmatské verzi. V Benátkách ovšem zemřel, a to 8.1.1324.
To znamená, že zde mohl žít i jeho otec Niccolo, třeba sem chodíval i jeho bratr a Marcův strýc Matteo, oba benátští poddaní. To právě oni podnikli cestu do neprobadaného kontinentu, do Asie a přes Tibet do Číny už v letech 1255 až 1269. Na pouť se vydali nejen jako obchodníci, ale i vyslanci papeže Řehoře X. k mongolskému chánovi Kublajovi, který žil v Pekingu a jehož matka byla nestoriánka. Dvůr byl nakloněn křesťanství a bratři Polové měli Kublajovi přivézt z Evropy pro šíření víry stovky křesťanských kněží.
Na svou druhou cestu do Číny s sebou vzali patnáctiletého Niccolova syna Marca.
Chán si Marca velmi oblíbil a svěřil mu v zemi důležité úřady. Po sedmnácti letech jeho, Mattea i Niccola bohatě odměnil a propustil ze služeb. Všichni se vrátili do Benátek.
A jak to bylo dál a proč opět Korčula? Ta se stává bojištěm mezi benátským a janovským loďstvem, a při bitvě před hradbami je Marco Polo zajat. Toto důležité místo u brány, vedoucí k přístavu, je nyní označeno cedulkou.
Marco byl uvržen do janovského vězení. Za rok, který zde musí strávit, (1298 až1299) vyprávěl své neuvěřitelné vzpomínky svému spoluvězni, vzdělanému Rastichellovi, písmákovi z Pisy, který je později sepsal francouzsky pod názvem Kniha o zázracích světa.
Rukopis je znám pod názvem Milion, zřejmě je odvozen od jména Marco Emilione. Původní text se sice ztratil, dochovala se ale stovka opisů. A kniha vyšla znovu s názvem Kniha pana Marca Pola, benátského měšťana, ve které se popisují divy světa.
Milion byla tou dobou první knihou, popisující Asii a nejcennějším zdrojem historických informací. Ale přesto ji vědci v různých obdobích podrobovali zkoumání i kritice. Její oponenti totiž dodnes tvrdí, že v ní je plno nejasností a zkomolenin, a že Marco Polo v Číně vůbec nebyl. To, co popsal, mohl slyšet od perských cestovatelů a vše propojil svou fantazií. To ale nakonec není až tak důležité. Hlavně že se rukopis zachoval až do dnešních dnů.
Velký cestovatel neskončil daleko od domova nebo na bojišti, ale působil v Benátkách jako obchodník a zemřel přirozenou smrtí.
Ať už je to jak chce, kromě nádherného moře, bělostných kamenných měst, nedotčených developerskými aktivitami, a výborné gastronomie, nás bude na Korčulu a na dalmatské pobřeží lákat také tajemný příběh cestovatele, který se mohl dívat z okna vysoké věže na okolní střechy domů a snít své sny.
Pohodlné kajuty, skvělá kuchyně, poznávací program
Za historickou lodí Sylvou mizí špičky kostelů i zvonice. Necháváme za sebou hradby z bílého kamene a míříme do modrých vln v plavbě za dalšími zážitky, jakými je kupříkladu vodní cesta podél ostrovů Brač, Hvar či mezi Elefiatskými ostrovy. Velkým zážitkem je návštěva Národního parku Mjet či Dubrovníku, jenž je na seznamu UNESCO, nebo kupříkladu i Trsteniku s exkurzí a bohatou ochutnávkou skvělých značek místních vinohradníků.
Na lodi jsou k dispozici dvou až třílůžkové kajuty s tekoucí vodou, na hlavní palubě je pak řada sprch a WC. K opalování během plavby slouží především horní paluba, zastřešená spodní slouží k posezení u vína či travarice po báječné kuchyni lodního kuchaře, který je tak dobrý, že by mohl vařit i v některém ze čtyřhvězdičkových hotelů. Zbývá dodat, že plavby se dělí dle zájmu klientů na „textilácké“, ty jsou pro lidi s plavkami, a naturisty, kteří mají zavazadlo lehčí o jinak nezbytné plavky. Více na:
www.naturtravel.cz www.plavby-jadran.cz www.ckmayer.cz
Ivan Černý, foto archiv
