Pražské nakladatelství Academia tentokráte vsadilo na lákavý titulek. A tak představujeme knihu s názvem Praha ožralá, která vyšla zkraje tohoto roku v edici Průvodce. Jejími autory jsou publicisté Radim Kopáč a Petr Stančík. Jejich literární práce námětu přitažlivého i pro abstinenty přináší kus historie, která k národu českému odjakživa patří a je zároveň i malou sociologickou studií.
Máme v rukou bez nadsázky dokonalého průvodce po starých pražských hospodách (zaniklých i dodnes funkčních). Takže můžeme vzít knihu a chodit po našem hlavním městě trochu jinak, než když chceme navštívit památky. Tu a tam si jistě dáme dobré pivečko a i my oceníme tato přátelská místa, kde se lidi po staletí družili.
Praha pěkně po čtvrtích
A tak je zde přehled toho, co která městská část nabízí, a to od dávných dob, neboť některé z jmenovaných hospod byly zřízeny již ve středověku. Každý čtenář si jistě vyhledá ta místa, která zná, kam chodil. Ať už jsou velmi známá, nebo jen lokální, určená pro pivaře či pro návštěvníky té které čtvrti.
Snad nikoho nepřekvapí, že nejvíce hospod najdeme na Praze 1. Také na dvojce, pětce, šestce, jistě v tom hraje roli i rozloha té které městské části. Je překvapením, že taková Praha 3, tedy Žižkov, kde se odehrávají téměř všechny scény známých filmů, a kde se lupiči a zloději třásli před radou Vacátkem, je na tato místa dost skromná.
V knize autorské dvojice R.K + P.S však nejde jen o hospody, ale o celé čtvrti, nebo přesněji části Prahy, kde se hospody nalézají. I tím můžeme poměřovat běžný život v 19. a 20. století, protože hospoda je vždycky tak nějak otevřené okno do života obyčejných lidí, do jejich jídelníčků, způsobů zábavy, míry družnosti, a leckdy i lidové hudebnosti.
Důležitá jsou i místa, kde stojí, protože se většinou stavěly na komunikačních bodech. A čtenář se dozví, i jací významní lidé do nich chodili. Je jich více než dost, pár jmen za všechny: Neruda, Hašek, Kukla, Kisch, Kuděj ale třeba i Hrabal, Šabach, Bondy (název recenzované knihy odkazuje na jeho básnickou sbírku), Jirous a další, co už znají i nejmladší generace…
Ale přece jen jednu radu čtenářům si neodpustíme: neplést si hospody s restauracemi. To bychom byli u docela jiné kapitoly, i když pojmy leckdy splývají.
Neméně důležitou složkou publikace je bohatý doprovodný materiál, což jsou dobové fotografie jednotlivých objektů, dále plakáty, inzeráty, mapičky, články z dobového tisku či obrázky známých hostinských. Jsou zde i úsměvné kresbičky, které vždy vzbuzují pocit dobré nálady. A o to přece vždycky v hospodách šlo. O bohatství historek, faktů a informací v představované pragensii svědčí bohatý seznam literatury k tématu, téměř bezbřehý je pak jmenný rejstřík, skvěle doplněný Místním rejstříkem. Co však pozorný čtenář postrádá, jsou alespoň základní informace o obou autorech jinak nadmíru zajímavé knihy. A pak také klíč, podle kterého popisované podniky vybírali. Na mnohé bylo totiž v i tak obšírném záběru zapomenuto. Jako bychom se měli těšit na druhý díl…
Závěrem
Praha ožralá není turistickým průvodcem pro bohatší zahraniční návštěvníky Prahy, kteří u nás hledají rozptýlení, protože u nich doma mají v tomto ohledu přísnější poměry. Nestane se také klasickou příručkou pro cestovní kanceláře.
Je napsaná především pro Pražany a milovníky Stověžaté, pro fanoušky historie, pro které bude vítanou četbou a třeba i vhodným dárkem.
Ivan Černý
Foto archiv nakl. Academia
