Toť kardinální otázka, tykající se především našich spoluobčanů. Od listopadu devětaosmdesát minulého století a rozpadu Československé socialistické republiky většina Čechů pomalu, ale jistě pozapomíná na dějiny bratrského národa, se kterým jsme po rozpadu Rakousko-uherské monarchie splynuli v jeden stát. Školní výuka dějepisu v ČR je čím dál slabší. Ministerstvo školství se nijak nesnaží s tímto problémem něco dělat. A tak první polistopadová generace už toho o slovenských dějinách příliš neví. Ty další na tom budou bezesporu ještě hůře. Co s tím? Zbývá spolehnout se na literaturu a samostudium.
V tomto případě doporučujeme sáhnout po publikaci Františka Hrušovského, která před časem vyšla ve slovenském nakladatelství Torden. Ne, není to kreslený komiks, jak by se snad dalo usoudit z názvu Slovenské obrázkové dějiny, ale metafora pro pět desítek kapitol, mapující Slovensko a Slováky od Slovenska v pravěku přes Slováky v Československé republice až po Slovenskou republiku. To vše, včetně vyčerpávajícího úvodu, na více jak tří stech stranách s bohatou paletou ilustrací i fotodokumentací.
Reedice prvního vydání
Prapůvodně vydala představovanou knihu Matice slovenská v Turčanskom sv. Martině roku 1942. Kežmarské nakladatelství Torden k jejímu doplněnému vydání vedla jak snaha rozšířit obzory svým čtenářům, tak i vzdát holt Prof. PhDr. Františku Hrušovskému (nar. 1903 v Lovčicích, zem. 1956 v Clevelandu v USA). Tento historik byl první syntetik slovenských dějin a významný představitel slovenského exilu v poválečné době. Studoval na univerzitách v Praze, Krakově a na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Druhou vzpomínanou osobou v doslovu k novému vydání je Msgr. Josef Tiso, velká, byť rozporuplná osobnost slovenské politiky první poloviny minulého století a první slovenský prezident, jehož krátký životopis pro úvod představované knihy zpracoval Rudolf Mirjanský, správce muzea Rodného domu prezidenta Tisa.
Na otázku, jak mohl malý slovanský národ, za C. a K. monarchie zvaný Horní Uhry přežít všechny bouře dlouhých staletí a zachovat si víru ve svou národní budoucnost a na konci milénia ve Slovenské republice obnovit svůj samostatný stát, o tom nás tedy slovy vydavatele, poučují slovenské dějiny. Zalistujme si v nich společně…
Poloha Slovenské krajiny, Římané a Germáni na Slovensku, Stěhování Slovanů – příchod Slováků
Již první kapitoly jsou plné napínavých událostí a faktů, psané čtivým jazykem bez známých frází a zbytečného opakování historických klišé. Ostatně, tak živě je psána celá kniha, postrádající učebnicový suchopár. A jsme Na prahu slovenských národních dějin, kdy legendární francký kupec Sámo s velkým slovanským vojskem roku 624 našeho letopočtu porazil Avary a založil při středním Dunaji první slovanský stát. Následuje vznik Velké Moravy, příchod Cyrila a Metoděje, král Svatopluk kontra Rastislav i pád Velké Moravy. Text je hojně osvěžován historickými pověstmi ku dobru věci, pomáhající uložit si do paměti nejdůležitější momenty z této netradiční publikace slovenských dějin.
Následují neméně zajímavé kapitoly jako Slovensko v 19. století, i Připojení Slovenska k Uhersku. Jak přibývají staletí, jedenácté i dvanácté, prožívá Slovensko těžké časy. Drancující Tataři a německá kolonizace se vznikem řady osad ale ustoupí v dalších staletích, kdy již vznikají slovenská města – kupř. Trnava, Žilina, Bratislava, Nitra, Zvolen a další, rodící se z původních slovenských dědin. Jejich rozkvět ve středověku popisují další kapitoly, jakož i život v nich, včetně vzniku řemeslnických cechů a podobně.
Gotická kultura na Slovensku
Ta je především označována jako kultura křesťanská. Seznamuje nás tedy mj. se zdejšími církevními stavbami, ale také kupříkladu se středověkými hrady. Dále pak je zde popsáno Slovensko ve století patnáctém včetně vpádu husitů, kteří zde napáchali velké škody. Kniha pokračuje Slovenskem za vlády krále Matěje a Jegellonců a posléze se zabývá renesancí na Slovensku. Nezapomíná ani na časy a události během vpádu Turků do Uherska a Slovenska. Zabývá se posléze i reformací Slovenska v 17. století včetně reforem Josefa II., potom přichází čas slovenského národního „probudenia“ čili obrození. Bohatý je rozbor tehdejšího slovenského kulturního života i boj proti narůstající maďarizaci. Detailně nás kniha seznamuje s takovými historickými osobnostmi, jako byli Štúr, Hurban či Hodža. To jsme již v polovině publikace a ve století devatenáctém, kdy rostou požadavky Slováků na svá práva, včetně rovnoprávnosti slovenské řeči v Uhersku. Je podrobně vzpomínané první slovenské Národní shromáždění v Liptovském sv. Mikuláši a tady se již průměrně vzdělaný Čech alespoň vzdáleně rozpomíná na školní základy z éry socialistického školství a hodiny dějepisu v deváté třídě. Doslova napínavá je kapitola Slovenské povstání roku 1848-49, i vznik Matice slovenské.
Následují historické sondy do okolností politiky za časů habsburské monarchie roku 1866 a válečného času s Itálií a Pruskem, další etapy boje proti maďarizaci i aktivity za sebeurčení Slováků. A jsme v roce 1901 v Uherském sněmu, do kterého se dostali též čtyři slovenští poslanci. Jakou měli pozici, vysvětluje mj. fakt, že dva z nich museli jít za svoje volební proslovy na rok do vězení.
Dramatické dvacáté století
Tady se to již hemží jmény, jako je Hlinka, Hodža, Mudroň či Dula. O velkých národnostních problémech hovoří kapitola Slováci v Americe a nastává čas první světové války, do níž byli proti své vůli nasazeni i Slováci, kteří dosud měli jediný cíl, a to žít svobodně a v pokoji pod Tatrami. Padly jich desetitisíce a na scénu přichází T. G. Masaryk, generál Milan Rastislav Štefánik i Eduard Beneš a car Mikuláš II., kterého v Rusku navštívili zástupci Slováků a Čechů s přáním podpory. Druhé ohnisko Česko-slovenského zahraničního odboje proti habsburské monarchii vzniklo v Paříži, kde se utvořila roku 1916 Národní rada československá. Vzpomínaná je mj. též činnost v boji Slováků v Americe za osvobození slovenského národa, Tzv. Slovenská liga, která již od roku 1907 stála na stráži slovenských národních práv a ve svém memorandu r. 1914 se dožadovala práva sebeurčení pro slovenský národ v Uhersku. Situace graduje rozpadem monarchie, na scénu přichází nejrůznější mezinárodní dohody, včetně legendární česko-slovenské, podepsané v USA v Pittsburghu v květnu 1918. Podrobně s řadou zajímavostí je rozebraný zrod Československa, který detailně, jako ostatně všechny předchozí kapitoly, představovaná kniha mapuje a zaznamenává.
Vznik Slovenského štátu
Publikace končí kapitolami věnovanými Slovensku pod vedením Andreje Hlinky a mapou Slovenska v letech 1918 – 1939. Text je úměrný roku 1942, kdy prvně kniha vyšla pod dozorem cenzorů a je poplatná onomu tristnímu období. I když je pochopitelné nadšení Slováků nad prvním svým opravdovým státním útvarem, postrádá objektivní čtenář vysvětlující doslov vydavatele. Tak jako onak je ale i tento závěr knihy velkým přínosem k otázce, jak to asi všechno bylo.
Jak známo Slovenský stát, oficiální název zněl Slovenská republika, byl státní útvar, vyhlášený Sněmem slovenské země v Bratislavě 14. března 1939. Vznikl několik měsíců po Mnichovské dohodě na troskách Československé republiky jako přímý důsledek zhoršující se mezinárodní situace v Evropě, hrubého nátlaku nacistického Německa a vzrůstajících separatistických tendencí některých slovenských politiků a aktivistů.
Zbývá dodat, že publikace Slovenské obrázkové dějiny vyšla též v elektronické podobě a je veřejně dostupná na internetu. V knižní podobě by si jistě našla spoustu čtenářů i v České republice, takže můžeme doufat v překladové vydání. Více na www.torden.sk.
Ivan Černý
