Sešli jsme se spolu v příjemném prostředí kanceláří Intergramu v Klimentské ulici, kde sedí nejen pan ředitel Bohman, ale také celý kolektiv této instituce. I v tom nejhorším vedru jsme měli pro náš rozhovor pohodlí a já byl rád, že si na mne pan ředitel vyšetřil ve svém nabitém programu hodinku pro rozhovor. Když jsem se zajímal o pana ředitele Bohmana, zjistil jsem, že jde o velmi zajímavého člověka s bohatými zkušenostmi a zajímavým životním příběhem. Náš rozhovor se sice točil především kolem kultury, nicméně neuškodí seznámit se na úvod s ním samotným trochu blíž.
Dočetl jsem se zajímavé informace o Vašem otci a bratrovi, kteří jsou oba významnými profesionálními sportovci a ani vy nejste v rodině výjimkou, reprezentoval jste republiku ve skoku do dálky, ve štafetě a máte několik mistrovských titulů. Jak to, že o Vás teď nepíši jako o slavném profesionálním sportovci, ale jako o řediteli Intergramu?
Jsem opravdu ze sportovní rodiny, otec je atletický mistr Evropy z Helsinek v roce 1971 ve štafetě 4 x 100 metrů a v roce 1972 se umístili s týmem jako čtvrtí na mnichovských olympijských hrách. Dokonce se stal jejich čas českým rekordem na dalších 47 let a je jedním z nejdéle trvajících rekordů u nás. Já se také věnoval atletice a vlastně moje životní dráha byla od mládí duální, takže jsem se věnoval sportu a současně i studiu. To dilema bylo složitější, protože jsem dokončil právnickou fakultu a byla přede mnou otázka co dál. V tom klíčovém bodu zlomu jsem se rozhodl po vojně na Dukle, že se zapojím do pracovního procesu. Nastoupil jsem jako právník v pojišťovně Allianz a sport se dostal do pozadí. Takže dnes sportuji už jen rekreačně.
Zmínil jste práva a práci v pojišťovnictví. Jak jste se dostal z této sféry ke kultuře a práci v INTERGRAMU?
Chtělo by se mi říct, že náhodou nebo hříčkou osudu. Chtěl jsem být vždycky advokát, to byl můj studentský sen, a potom jsem se dostal do pojišťovnictví. Tam jsem působil dvacet let. Začínal jsem jako právník a postupně se dostal přes manažerské pozice do představenstva a dozorčích rad, věnoval jsem se odhalování pojistných podvodů a zároveň procesu likvidace pojistných událostí, což je pro pojišťovnu jedna z nejdůležitějších činností. No a po těch dvaceti letech jsem cítil potřebu ještě něco v životě zkusit a věděl jsem, že je nejvyšší čas. Proto jsem opustil svoji profesi a pokusil se o něco jiného.
Vůbec jsem nevěděl, že to bude právě INTERGRAM. Měl jsem rámcovou představu o nějaké menší firmě, která by se nezaměřovala na pojišťovnictví. Naskytly se mi čtyři možnosti, nakonec jsem se rozhodl pro tohle. Odpověděl jsem na inzerát spolu s dalším dvaasedmdesáti kandidáty z nejrůznějších profesí, od umělců přes manažery nebo lidi z médií po pár lidí mimo obor. Já z toho vyšel jako vítěz. Byl to pro mě úžasný začátek, protože jsem nikoho neznal, nikdo mě neprotěžoval a vstoupil jsem do toho s čistým listem.
A věděl jste, do čeho vstupujete?
Řekl bych dokonce, že na začátku jsem vůbec netušil. Věděl jsem, že existují nějaké instituce, co slouží jako kolektivní správci – OSA, DILIA a právě INTERGRAM. Ty jsem znal, ale detaily toho prostředí jsem nikoliv, protože to bylo absolutně mimo můj obor. V inzerátu jsem ale viděl, že se hledá manažer a podmínkou nebyla praxe v oblasti kultury či kolektivní správy. To mi dodalo odvahu. Šlo zejména o manažerské zkušenosti a vypořádání se s tématy, kterými v té době INTERGRAM žil.
INTERGRAM je dobře znám, samozřejmě hlavně umělcům a lidem v oboru, nicméně mám dojem, že když se o něm zmíním někde mezi běžnými lidmi, jen málokdo si vybaví, jaký je účel INTERGRAMU a koho vlastně zastupuje.
Bylo by dobré začít mnemotechnickou pomůckou, kterou je název INTERGRAM. Je to složenina dvou zkratek oblastí, které zastupuje. Inter znamená interpreti, tedy výkonní umělci, a gram jsou gramofonové společnosti, tedy výrobci zvukových a audiovizuálních záznamů. Ti mají samozřejmě svá práva ke všem výkonům a záznamům, které vytvářejí nebo na kterých se podílejí, odvozená od autorského práva. My jako INTERGRAM jsem jejich zástupci vůči světu uživatelů, tedy všech těch médií, provozoven obchodů či restaurací, fitness center a podobně. Jsme pro interprety a výrobce zárukou, že vybíráme spravedlivou odměnu, kterou jim potom přerozdělujeme.
Na vašich stránkách je k dispozici oficiální zpravodaj, kde je možné si prohlédnout různé uzávěrky a záznamy o finančních částkách, které „protečou“, odpusťte ten výraz, přes INTERGRAM. Jsou to opravdu velké částky. Jaký je klíč k tomu přerozdělování získaných finančních prostředků?
Myslím, že to slovo „proteče“, i když má trochu pejorativní nádech, je poměrně vystihující. Je mylné se domnívat, že si INTERGRAM obnos, který vybere, ponechává pro sebe. Veškeré vybrané odměny patří zastupovaným nositelům práv. Určité procento z nich podle zákona, stanov a pod dohledem ministerstva kultury představuje určitou režijní srážku, prostřednictvím které zastupovaní financují chod INTERGRAMU. To procento je odsouhlaseno všemi, které zastupujeme a zbytek my těm našim zastoupeným výkonným umělcům a výrobcům přerozdělujeme. Některé peníze rozdělujeme zcela adresně, kdy víme, čí záznam byl kde použit. To se dozvídáme z hlášení všech vysílatelů, ať je to rádio nebo televize, kteří nám posílají rozsáhlé seznamy k analýze. Potom máme příjmy za veřejné produkce, třeba z rádií v restauracích, kdy nevíme přesně, jaké rádio nebo jaké písničky tam právě hrály. To jsou takzvané neidentifikovatelné příjmy, a ty rozdělujeme podle poměru těch prvních identifikovaných.
Stalo se Vám už někdy, že jste při rozdělování udělali chybu nebo že někdo nebyl spokojený s tím, co dostal?
My máme standardní reklamační řízení. Protože to je opravdu ohromná suma dat a zastupujeme obrovské množství umělců, v současnosti je to asi osmnáct tisíc výkonných umělců a v databázi máme přes jedenáct a půl milionů nahrávek, tak k chybám samozřejmě dojít může.. Ale musím říct, že se stále zlepšujeme, zatímco před rokem 2018 nám přišlo přes tři sta reklamačních hlášení, teď jsou to jen desítky.
INTERGRAM se také podílí na finanční podpoře různých kulturních akcí a institucí a přispívá tak k fungování české kultury. Jak tato podpora funguje?
INTERGRAM zřídily profesní organizace, kam patří ARTES, HERECKÁ ASOCIACE, SVAZ AUTORŮ A INTEPRETŮ, UNIE ORCHESTRÁLNÍCH HUDEBNÍKŮ a tak dále. Tyto profesní organizace stejně jako na druhé straně výrobci si odhlasovali, že INTERGRAM nebude jenom rozdělovat peníze, ale bude nějakým způsobem i podporovat činnosti v oblasti kultury. Tou nejbohulibější je asi financování NADACE ŽIVOT UMĚLCE, která je primárně zaměřena na podporu začínajících umělců, anebo těch, jejichž kariéra už skončila. Takže třeba udělujeme k významným životním jubileům umělců ocenění Senior Prix, vypisujeme nejrůznější granty a programy, které pomáhají v životní nebo sociální nouzi. Loni jsme pomáhali s Nadací Život umělce v době covidové, kdy neměli umělci téměř příjmy, a rozdali jsme adresně více než dva miliony korun, aby to ti lidé v tom období nějak zvládli.
Podporujeme také zajímavé umělecké projekty. K největším patří ceny ANDĚL, ale i ceny THALIE, které se udílí hercům, nebo CENA FRANTIŠKA FILIPOVSKÉHO za dabing a další a další. Ty větší akce jsou asi čtyři, potom je to řada menších. V současné době jsme se bohužel museli uskromnit, protože jsme měli kvůli covidu výpadek příjmů.
Každá společnost má samozřejmě své plány a výhledy do budoucna. Určitě i INTERGRAM. Seznámíte nás s nimi?
Naším cílem a primární povinností je samozřejmě vybrat co nejvíce peněz a co nejrychleji a nejpřesněji je rozdělit našim zastupovaným umělcům a výrobcům. Poslední tři roky se o to intenzivně snažíme, teď dokončujeme poslední kroky směřující k vyúčtování za rok 2020. Zákonným termínem pro vyplacení odměn je 30. září. Mě osobně hodně těší, že se nám i letos podaří odměny rozeslat již uprostřed prázdnin, dva měsíce před tímto termínem. Určitě je to pro ně dobrá zpráva, zvlášť po tom předchozím období, kdy počítají každou korunu a neměli prakticky žádný příjem.
Druhá věc, kterou jsme aktuálně museli řešit a vyřešili jsme, bylo snížení provozních nákladů. I my jsme měli nižší příjem a bylo zapotřebí zajistit, abychom mohli hospodářsky fungovat. Třetí věc je, že dokončujeme provozní systém, který je technologicky i programově nově vybaven. To je to podpalubí INTERGRAMU, které zpracovává data, vypočítává a distribuuje odměny.. To je náš klíčový úkol.
A teď se dostáváme právě k tomu covidu. To téma se nám nemusí líbit, ale je aktuální a v oblasti kultury napáchal covid velké a často nenapravitelné škody. Teď jsme měsíc po rozvolnění, začaly se pořádat koncerty, otevřela se divadla – z vašeho pohledu jako člověka pracujícího v kultuře – opravdu se kultura vzpamatovává, nebo ji čeká dlouhá cesta do normálu?
Abychom to zhodnotili, potřebujeme samozřejmě čas, je opravdu velmi brzo. Ale to, co já vidím, je výrazný nástup kulturního života. V kinech jsou nové filmy, v oblasti populární hudby je hodně nových počinů. Diváci jsou po té době vyprahlí, přes léto probíhá opravdu hodně akcí a naštěstí je covid teď nějakým způsobem utlumen, zatím se nevrací, takže já jsem optimista a věřím, že navzdory těm ztrátám, které byly pro mnoho umělců až likvidační, někteří museli tu sféru úplně opustit a hledat si jiné zaměstnání, bude kultura akcelerovat.
Pro umělce je nejhorší, když nemůže to svoje „umělectví“ realizovat a nabízet divákům, to je známý fakt. Já nedávno viděl nový dokument o Janu Werichovi, proto to slovo „umělectví“, to je jeho citace, kdy on jako Národní umělec dostal distanc od tehdejšího režimu a byla to samozřejmě jedna z největších frustrací v jeho životě. Protože pro umělce, který nemá kontakt s diváky, je to životní trauma. Dřív to byl režim, který umělce zastavoval v umělecké činnosti, dnes je to covid.
Vraťme se ještě k tématu kultury jako takové, protože kvůli ní tady jsme především. Jak byste hodnotil současnou úroveň naší kultury a zábavního umění? Plní ještě stále svoji základní funkci bavit lidi, nebo se z ní stává vyloženě komerční záležitost?
Hodnotit tuto otázku komplexně je velmi obtížné. Je třeba si hlavně uvědomit, že doba je úplně jiná, než bývala. Těch výkonných umělců bylo výrazně méně, bylo méně rádií, méně televize, méně filmů, a to je objektivní fakt. Dneska rostou nová média, máme internet, jsme otevření zahraničí, je to obrovský příval, obrovská konkurence. Nové typy médií nabízejí nové a nové typy zábavy a doba se celkově zrychlila. Právě nedávno jsem četl statistiku, že průměrný divák je schopen se dívat na jedno video na Youtube sedm sekund. A to je čas, kdy ho musí to video zaujmout, jinak přepne.
Kam si myslíte, že se bude v současnosti kultura posouvat a jaký bude její vývoj, i teď po covidu?
Je určitě několik parametrů, které to budou ovlivňovat. Lidi se rádi baví, ale populace výrazně zpohodlněla, zvykla si na jiný způsob konzumace kultury. V době pandemie šla nahoru spotřeba internetových televizních kanálů a Smart TV a lidé si zvykli využívat média umožňující užít si zábavu z domova a zvýšila se poptávka po konzumní komerční kultuře. Základem státu by samozřejmě mělo být podporovat to nejlepší, co objektivní hodnotu má, a co je výkladní skříní každého státu, ať je v oblasti výtvarné, filmové, hudební a všech ostatních. Tam je samozřejmě úloha státu. Myslím, že se blíží volby a úspěch jednotlivých kandidátů na post ministra kultury bude výraznou směrovkou a indikátorem, jak stát na kulturu nahlíží a kam se bude ubírat.
Využijme ještě vaše zkušenosti z finančního a pojišťovacího sektoru. Mnoha lidem, včetně řady umělců, se zdá, že kultura se v České republice, především pokud jde o rozdělování financí od státu, stala jakousi Popelkou na okraji zájmu. Souhlasíte s tímto názorem a je podle Vás naše kultura státem dostatečně finančně podporována?
Výrok, že kultura je Popelkou, slyším velmi často. Když jsem se měl možnost setkat se zástupci různých politických stran, tak jsem z jejich strany slyšel, že když se přerozdělují posty ve vládě, tak post ministra kultury je vlastně ten poslední, se kterým se vybalancovává nějaká koaliční dohoda. Bývá to poslední židle, která se obsazuje. Na pozici ministra kultury se od revoluce vystřídal extrémně velký počet lidí a jen několik jich bylo dobrých, což samo o sobě hodně vypovídá.
Já bych začal z druhé strany. Kultuře by velmi prospělo, kdyby v čele Ministerstva kultury stála osobnost respektovaná v politice i v kultuře zároveň, což se promítne nejen v symbol a význam kultury, ale dá to váhu i úřadu a zvýší pravděpodobnost, že z toho koláče státních investic získá kultura víc než nyní. Myslím, že v současnosti jsme ještě stále na méně než polovině procenta rozpočtu. To je samozřejmě málo.
Co byste teď, na závěr našeho rozhovoru, vzkázal všem představitelům české kultury a umění, ať už se jedná o herce, režiséry, zpěváky, skladatele nebo třeba spisovatele?
Přál bych jim svět, ve kterém mohou svobodně tvořit, přál bych jim fundované publikum, které ocení radost, kterou přinášejí, a za INTERGRAM bych především těm, které zastupujeme, chtěl popřát, abychom pro ně byli spolehlivým partnerem a kvalitním obhájcem jejich oprávněných zájmů, což se projeví i v nárůstu jejich odměn. Usilovně se o to každý den snažíme.
Děkuji za rozhovor a přeji příjemný zbytek léta a další úspěšná léta v Intergramu.
Text a foto Tomáš Hejna
