Před krátkým časem vyšel v pražském nakladatelství Orego pozoruhodný rukopis literárních sond do našich časů minulých, v podobě reportážních útvarů, vzniklých z autorových toulek po naší vlasti. Aby nedošlo k mýlce, nejedná se o běžný tip literatury faktu z ranku pěší turistiky, i když by se tak snad na první pohled mohlo zdát dle letmého pohledu na obsah knihy.
Například: Čertova brázda, Menhiry, Tajemná Grybla či Bitva u Wogastisburku, Kounovské kamenné řady nebo Střed království Českého… Jmenované objekty Syrovátkova zájmu vznikly v časově nejvzdálenějších dobách na území našeho státu. Jsou to novináři cestovního ruchu dosti popisovaná známá místa, ke kterým ale chybí mnohé další místní a časové souvislosti. Především proto, jak vysvětluje sám autor v úvodu knihy, že zatím není klíč k nalezení skutečného příběhu dávno minulých dějů. Ani profesionální historici nemají důkazy pro jednoznačná vysvětlení k existujícím zprávám a nálezům. Ve všeobecném povědomí jsou jen určité teorie. Tomáš Syrovátka se díky svému velkému vzoru – spisovateli Miroslavu Ivanovovi – hluboce ponořil do pyramidy nejenom historických faktů, ale pátral i v písemnictví o oněch známých nálezech z nejstarších dob a též přišel s objevem dalších faktů, vedoucích k novým netradičním vysvětlením.
Dvě části jedné publikace
První díl představované knihy nese název: Jak jsem hledal historii, druhý: Jak jsem bránil historii. Pakliže čtenář v první části nalezne vysvětlení, proč má být hrdý na své předky, kteří si v této zemi vybojovali a udrželi svou existenci od počátků před tisíciletími a staletími, v druhé části této pozoruhodné publikace, která leckoho v našem čase překrucování historie, ztrát vztahu k vlastenectví a všeobecně panující globalizace pod taktovkou EU, leckoho zvedne z příslovečné židle. Tomáš Syrovátka, v době nastupující cenzury fialové totalitní demokracie, nese statečně svou autorskou kůži na trh. On se totiž na rozdíl od mnohých novinářů a spisovatelů, převlékačů kabátů i novodobých koniášů, žvanících cosi o dezinformacích a nutností obnovit dohled nejenom nad médii, ale i osobními názory občanů, nebojí.
Svědčí o tom všech třináct kapitol druhé poloviny knihy, z jejíž obsahu především doporučujeme: Marie Terezie a dnešek, Kde je pravda, Kdo a proč zaorává dějiny Čechů či Historie je učitelka generací nových.
Pozoruhodná kniha má na sto padesát stran, doprovázených autorovými fotografiemi a zdařilými kresbami s iniciály P.K. O autorově svědomitosti mj. svědčí seznam použité literatury.
Kudlovy pérovky, řečeno novinářským žargonem, čtenáře upoutají již na přední i zadní obálce knihy.
Vzhledem k tomu, že nám vydavatel opomněl představit autora alespoň v krátkém medailonku, a kapitolka Vzpomínky z dětství a mládí nám pouze přibližuje jeho zájem o historii i jména osobností, které ho při jeho tvůrčím růstu ovlivňovaly, napravme tento jediný nedostatek představované publikace několika řádky profesního životopisu.
Curriculum vitae
Doktor a spisovatel, badatel v oblasti pěstování rostlin Tomáš Syrovátka, se narodil v Praze na Vinohradech roku 1942. Studoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, poté medicínu na UK. Jako lékař vskutku praktický propojil své dvě milované profese – přírodovědu a medicínu v celoživotní poslání. Jako přírodovědec se zaměřil na unikátní pěstování květin, zeleniny i hub v tzv. samozavlažovacích truhlících či květináčích. Jedná se o jedinečný nápad knotové závlahy. Syrovátkovy samozavlažovací květináče se jako první začaly vyrábět u nás ve Vyskeři u Turnova, odkud se následně výrobek rozšířil po celém světě.
Doktor Tomáš Syrovátka má jedinečné prvenství v tomto oboru, korunovaný několika patenty. Napsal a publikoval řadu odborných článků i knih. První v roce 1989 pod názvem Netradiční způsoby pěstování rostlin a jako pátý vydaný titul v roce 2012 Pěstování květin, orchidejí, zeleniny a hub. V současné době Tomáš Syrovátka připravuje do tisku novou pěstitelskou příručku: Domácí pěstování hub.
V oblasti medicíny se MUDr. Syrovátka též blýskl řadou patentů, jako kupříkladu přístrojem na sedimentaci červených krvinek, nebo objevem léčení nádoru pomocí elektroforézy.
Ivan Černý
Foto archiv
