Výborným čtením do vlaku, k vodě či příjemnému posezení v křesle domova je knížka kapesního formátu s řadou povídek ze současnosti, kterým kraluje novela, zabývající se drogovým podsvětím v Praze našich dnů. Více jak dvě stě stran napětí, ale i humoru a sond do mezilidských vztahů, nezklame ani náročnějšího čtenáře. Naopak, v této hektické době, kdy většina z nás nemá čas, a už vůbec ne na dlouhý román, je sbírka povídek, odehrávajících se v Čechách pod názvem Koks, ideálním počtením.
I když nakladatelé z nějakého podivného manýru sbírky povídek většinou neradi vydávají, čtenářsky je tento literární žánr velmi oblíben. Od spisovatele pak tento druh prózy vyžaduje především schopnost zpracování příběhu, umění vyjádření ve zkratce, smysl pro gradaci děje a pointu. Ne každému z autorů je však tato schopnost dána, jak vidíme na knihkupeckých pultech, kdy jsou povídkové soubory českých současných tvůrců popelkou. Tento fakt se však rozhodně netýká ruského spisovatele Vadima Fedorova, žijícího a tvořícího v Praze.
Do třetice všeho dobrého
Vadim Fedorov (1966), již téměř dvacet let považuje Českou republiku za svou druhou vlast. Umí česky, sdílí místní tradice i hodnoty, respektuje bohaté české dějiny a váží si naší literatury. Jako podnikatel pracoval v několika oborech, mimo jiné v oblasti fotografie a videoprodukce, v poslední dob se zabývá realitami. Především se ale umí dívat kolem sebe. Při své činnosti zažil spoustu zajímavých, někdy úsměvných a jindy až tragických situací. A řadu z nich, týkajících se hlavně vztahu mezi mužem a ženou, přetavil do povídek, které mu vycházejí jak časopisecky, tak i knižně. První dvě knihy mu vyšly v ruštině, novel Koks, doplněná řadou vtipných povídek, je jeho prvotinou v češtině.
Při svém psaní vyznává Fedorov krátké úderné věty, vyhýbá se složitým souvětím a rád pracuje s dialogem. Zbývá dodat, že knížku Koks a jiné příběhy ze života zdařile ilustrovala svými perokresbami talentovaná výtvarnice Tatina Nikishova.
Ivan Černý
Foto: archiv autora
