Známý český fotograf Jaroslav Kučera v tento čas vystavuje v nové galerii CZECH PHOTO CENTER v pražských Stodůlkách, několik kroků od stanice metra Nové Butovice. Tento vzdoru plný umělec, nevelký postavou nýbrž svým dílem, jemuž lépe sedí pozice frontového fotografa nežli salonního portrétisty, se do povědomí odborníků i široké veřejnosti, zabývající se fotografií, vepsal především svým cyklem Kameny a násilím proti globalizaci v roce 2000, za což obdržel mj. hlavní cenu Czech Press Photo téhož roku. Po řadě dalších úspěšných prací a děl z domova i zahraničí, na sebe opět upozorňuje výstavou Sudety, která se koná od 7.12 2016 do 15.1 2017 ve shora jmenované galerii.
Tato novotou vonící prestižní galerie Czech Photo Center, na kterou může být hlavní město Praha pyšné, si předsevzala pravidelná setkávání Pražanů i přespolních návštěvníků s díly předních českých i světových fotografů. Její hypermoderní podoba dovolí rovněž street artové i video instalace. Na výstavní prostor galerie, který zaujímá dominantní plochu v celém projektu, plynule navazuje restaurace, tvůrčí ateliér i fotografický archiv snímků z historie Czech Press Phota. Nechybí ani venkovní galerie a korzo se stylovou plastikou Trifot. Toto multižánrové centrum je otevřeno každý den od 11.00 do 19.00 hod. Základní vstupné činí 50 kč.
Život samý kotrmelec
Jaroslav Kučera je vždycky tam, kde se něco děje. Kukuč má jako Jack Nicholson ve snímku Přelet nad kukaččím hnízdem. Nenadělá příliš řečí, spíš poslouchá a hlavně – umí se dívat. Vezměme to ale popořádku. Ve dvaašedesátém roce minulého století se narodil na Litoměřicku, kam se nepřestává rád vracet. Za sebou má studia na mělnické střední průmyslovce stavební. V roce 1967 zahájil studium na fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. Ani jeho nenechal klidným závan teplého vánku blížícího se Pražského jara 1968, kdy vyrukoval s ostatními studenty do ulic. Na strahovských kolejích spoluzakládal Fotoklub Strahov a poprvé v životě dostal pendrekem v roce 1969 při fotografování 1. výročí vstupu vojsk Varšavského paktu do ČSSR. Přesto, že byl souzen jako kontrarevoluční živel, končí v roce 1973 studium jako stavební inženýr. Ihned po státnicích se však stává fotografem na volné noze. Od té doby neodloží fotoaparát z ruky a jeho činnost je obdivuhodná. Fotografuje pro řadu časopisů a firem. Stojí u zrodu fotografické skupiny Signum a v roce 1996 se stává členem agentury Bilderberg Hamburg. O deset let později zakládá vydavatelství JAKURA, kde vydává umělecké publikace. Samozřejmě, že nonstop tvoří a vystavuje. Vědomosti nabité při studiu v mládí využívá při fotografování historické architektury. Nejraději se ale věnuje sociální problematice, kdy zásadně pracuje s černobílou fotografií. Z dlouhé řady jeho cyklu připomeňme alespoň ty nejčerstvější – kupříkladu Pasáž (2008), Arménie (2010-2011), Ukrajina (2011) nebo Dialogy (2015 – 2016).
Mistr sociálního dokumentu
V roce 1990 dostal Jaroslav Kučera zakázku z nového časopisu Reflex. Námět zadání zněl: Sudety. A tak vznikl projekt, který mu, jeho slovy, přirostl k srdci a bude trvat léta, a možná, že ani neskončí…
Fotografování v našich pohraničních oblastí, kde od středověku až do odsunů 1945-47 převažovalo německé osídlení, je i dnes velké dobrodružství. Politické změny po listopadu 89, v čase, kdy se konečně zdejší pohraničí začalo rozvíjet díky tomu, že se „náplavy“ z kraje padesátých let konečně zakořenily, opět vrátily čas o půl století nazpět. Zkrachované textilky a sklárny,vybydlené a opuštěné objekty, odchod schopnějších obyvatel do vnitrozemí, příchod rumunských i maďarských Romů a Albánských Kosovanů, drogy, prostituce, kriminalita, nezaměstnanost…nekonečné množství námětů pro akčního dokumentaristů, jakým Jaroslav Kučera je. Nikde jinde než tady není v republice střet s minulostí a současností křiklavější. Tento nesourodý svět Kučera fotografuje pomalu a systematicky, tak, jak se postupně utváří a mění. Jak říká kunsthistorička Daniela Mrázková, Kučerovy snímky mají svéráznou poetiku – jsou drsné a jaksi krasosmutné.
Sám Jaroslav Kučera k tomu dodává: „Mám rád na fotografování drsné počasí. A taky rád fotím drsné lidi…“
K tomu samozřejmě patří i drsné životní prostředí a také krajina, jejíž svérázná malebnost se donedávna střetávala s průmyslem a lidskou bezohledností.
Téma zatížené složitou historií i současností
Nelze než souhlasit s Danielou Mrázkovou, která při vernisáži výstavy Sudety zdůraznila, že Jaroslav Kučera na dané téma nahlíží zásadně přes člověka. Ostatně, jako na většinu svých témat. A je to právě ono Kučerovo vciťování se do lidských situaci, které, jak zdůrazňuje Mrázková, dokáže i z tématu tak obtěžkaném dějinami a s nimi spojenými emocemi, učinit fascinující příběh o podivném živočišném druhu zvaném HOMO SAPIENS, největším a nejkrutějším přírodním predátoru.
-Icer-
Foto archiv
