O stejnojmenné výstavní šňůře přední české výtvarnice Bohunky Waageové jsme se společně rozhovořili u kávy v jejím pražském ateliéru na pražských Královských Vinohradech. Bydlí zde a tvoří od roku 1969. To je více jak půl století! I když se ještě zdaleka nechystá k bilancování svého plodného tvůrčího života grafičky a malířky, současná prezentační akce jejích děl Od října do října již ledacos naznačuje…
Život s paletou
Bohunka Waageová se narodila v Ústí nad Labem 29.5 v roce 1948. Vystudovala SOŠV Václava Hollara v Praze a je členkou Jednoty umělců výtvarných v Praze a SČUG Hollar. Dosud absolvovala přes stovku autorských výstav a řadu společných. Svými pracemi je zastoupena ve veřejných i soukromých sbírkách doma, též v zahraničí. Po „Hollarce“ se hlásila na AVU, ale bohužel se dostala jen do posledního výběrového kola. Nastoupila tedy do výtvarného oddělení závodu Praga. Druhým rokem se již o přijetí na Akademii nepokusila, neboť se jí narodil syn a s ním přišel čas kumštýřského života takříkajíc na volné noze. To již bydlela s rodinou na shora zmíněných Vinohradech.
„To je pro mne země zaslíbená! “ usmívá se umělkyně. „Vinohrady, kde jsem bydlela a bydlím a Žižkov, kde jsem měla vůbec svůj první ateliér. Nedaleko Flory jsme měli s manželem a synem třípokojový byt, kde jsem menší věci dělala u psacího stolu v pokoji a velké obrazy a hlavně grafiku na Žižkově. Žižkov jsem opustila, když syn dospěl a od nás se odstěhoval. Postupně jsem si z jeho pokoje udělala ateliér, kde pracuji i po odchodu manžela dodnes.“
Tady také sfoukla pětasedmdesát pomyslných svíček na svém narozeninovém dortu. Při této příležitosti se zrodil jedinečný nápad na výstavní šňůru oslavenkyně, nazvanou Od října do října. Zahájena byla v populární pražské AA-Gallery výtvarného umění v Domě u Černohorských na Újezdě, která je známá skvělým výběrem prezentovaných umělců.
„Výstava se jmenovala „Noc, kdy zpívali andělé“ a většina vystavovaných obrazů byly nové práce na témě imaginace a příroda. Bonbónkem byl křest konvolutu komorních grafik „Křížová cesta“, jednalo se o litografie, soubor 12 grafik, určený pro sběratele a milovníky výtvarného umění, usmívá se autorka a dodává:
„Výstava to byla úspěšná. Shlédla ji spousta lidí, včetně kunsthistoriků a dalších galeristů, řada médií pochvalně referovala. Pro mne to však především byla velká motivace v pokračování série zamýšlených výstav.“
Z Prahy do Hor Kutných
Navazující akce se odehrála v Kutné Hoře…
„Bylo to v umělecké kavárně „Čert a Káča“, blízko centra. Vernisáž se konala 29. 11. 2023 v 19 hodin. Název jsem trochu pozměnila a to Den, kdy zpívali andělé. Kavárna disponuje velkým prostorem a tak tam kromě obrazů bylo dost místa i pro grafiky a akvarely. Jsou dost veliké, ty největší, tak 50krát 40 cm. Samostatnou výstavu v Kutné Hoře jsem měla poprvé.“
Další, v pořadí třetí výstava Bohunky Waageové z představované šňůry Od října do října se bude konat opět v Praze. To již s vročením 2024. Vernisáž bude sedmého března, a vystavovat bude tato členka úctyhodného sdružení Hollar v hotelu “Villa“ ve Strašnicích.
„Jedná se o prezentaci mé grafické tvorby s ukázkami toho nejlepšího, co jsem za léta tvorby udělala…“ svěřuje se výtvarnice a dodává:
„Hotel Villa se specializuje na grafiku, občas to osvěží jedním obrazem. Hotel má velkou, společenskou halu, kam se umístí kromě velkých formátů, v mém případě cykly Domy a Hudba, i drobnější a samozřejmě i ty nejmenší grafiky. Třeba znamení Zvěrokruhu, různé Prahy a další náměty, je toho opravdu dost a nejnovější je Křížová cesta. Techniky, které používám, jsou různé – suchá jehla, lepty s akvatintou i litografie.“
A jsme v polovině, celá šňůra bude mít totiž šest korálků…
„Velmi ráda chodím k Dominikánům ve sv. Jiljí na koncerty, které se pořádají v konventu, v nádherném sále, kde mniši trávili společné chvíle a také tam jedli. Tam ve velkých oknech a v předsálí budou obrazy, předpokládáme, že v červnu…Datum ještě není přesně stanoven. Záleží, kdy bude koncert a to bude i vernisáž. Zájemci se vše včas doví z médií.“
Budou zde vystaveny i teologické náměty?
„Bude to menší výstava a musí svým obsahem respektovat výstavní prostory. Mám pár témat, která bych zde ráda prezentovala. Především Křížovou cestu, která mne přivedla na myšlenku namalovat obraz Nanebevstoupení. Ráda bych tam měla i Kosmický kříž, který symbolizuje spojení Země a vesmíru a našich životů. A také podobná témata -Jákobův žebřík, Vesmírná paměť, nebo Zrození hvězdy. Bude tam i něco z přírody, vždyť’ co bychom byli bez stromů…“.
V září pak má být výstava u Jaroslava Svěceného, houslového virtuosa, v jeho Violinu
„Violino je v centru Prahy, blízko Václavského náměstí v Krakovské ulici. Zde kraluje sám Jaroslav, vždy si pozve hudební hosty a bývá to zážitek. Sám si vybírá, co se u něj bude vystavovat. Mám takovou lahůdku, „ Bílý klavír s andělskými křídly“. A to si přeji, kromě jiného, tam vystavit. Myslím, že by se tam hodil i můj největší obraz Země a Slunce. Ten přímo jiskří. A jak znám Svěceného vkus, jistě přikývne…“
A na podzim v říjnu bude poslední výstava
„Tentokrát mimo Prahu. Bude to v Děčíně, v nové Galerii mARTin. Spíš to budou střední velikosti a to jak grafika, tak i obrazy. „
Jmenovaný kulturní stánek vstoupil do druhého roku své činnosti, ve které se zaměřuje zejména na prezentaci české grafiky tzv. hollaristů, mezi které patří i představovaná umělkyně. Galerii najdeme na Mírovém náměstí v děčínských Podmoklech, přímo naproti Magistrátu města Děčín.
Dovolíme si otázku takříkajíc na tělo. Komu se nelení, tomu se zelení…
„Dělník je hoden mzdy své, jak se píše v bibli a říkají i odbory,“ žertuje malířka Waageová, kterou její tvorba takříkajíc živí a na otázce nespatřuje nic nepatřičného.
„Občas se mi podaří něco prodat lidem, kteří mají rádi umění, a já jim za to moc děkuji. Bylo by jich asi víc, ale doba není jednoduchá. Kupci výtvarného umění, s mecenáši v čele, nám dávají naději, že svět je přece jenom krásný a přes veškeré těžkosti stojí za to malovat, když si oni dovolí ozdobit své příbytky obrazy. Pravdou je, že když maluji, tak mne to těší a baví, ale i vyčerpá. Sílu nalézám ve vycházkách do přírody mezi mé milované stromy, které mi při jejich oběti nabíjí pozitivní energií. Ožívám též při návštěvách koncertů a na výstavách mých kolegů, se kterými pak ještě posedíme u vínečka.“
Závěrem jsme požádali umělkyni o její tvůrčí motto či vyznání.
„Maluji pozitivní obrazy, chci dát lidem naději, lásku, tvořivost. Taky hodně fotím a vybírám si z toho přírodní motivy, hlavně stromy, které jak opakuji, přímo miluji! A pak je po svém zpracuji. Také se zabývám hodně imaginací a to jsou moje zásadní motivy, týkající se Vesmíru a Země. Lidé tomu říkají „andělské obrazy“. V celém svém životě a samozřejmě obrazech, preferuji hlavně světlo. Je to poetické, nabíjející, magické.“
Ivan Černý
Foto Jiří Vlastník
