Populární brněnské nakladatelství JOTA před krátkým časem vydalo knihu závažného obsahu. Jedná se o ojedinělé a velmi čtivé svědectví o válečném utrpení otce Gustava Kleinmanna, židovského čalouníka z Vídně a jeho syna Fritze i o osudech celé jejich rodiny z pera velšského historika a spisovatele Jeremy Dronfielda. Doslova neuvěřitelné štěstí, ale také houževnatost, vůle, odvaha a vzájemná láska jim oběma umožní dožít se konce války. Přežít hrůzy vězení, koncentráků i transportů smrti.
Pro Jeremy Dronfielda se napsání knihy stalo jedním velkým dobrodružstvím. Svou knihou, kterou u nás v českém překladu vydalo shora zmíněné nakladatelství JOTA, do něj zatáhne i nás.
„Přivádím ten příběh k životu celým svým srdcem“, píše autor v předmluvě z června 2018. „Jsem zrovna tak vypravěč jako historik, přesto jsem si nemusel nic vymýšlet ani přikrášlovat, dokonce i útržky rozhovorů jsou citovány či rekonstruovány.“
Dronfield měl k dispozici hned dva zdroje – tajně vedený deník otce Gustava a paměti syna Fritze. S tím se měl možnost setkat osobně v roce 1997, stejně jako s mladším synem Kurtem a starší dcerou Edith. Aby doplnil vyprávění a děj, který místy scházel, prostudoval mnoho dalších vzpomínek přeživších. Následovaly další dokumenty v archivech, aby nám nakonec předložil plastický a zcela realistický obrázek doby. Kruté doby, začínající v rakouské Vídni, která se s nástupem nacismu a pak samotným anšlusem naprosto mění. Dřívější sousedé Židy opovrhují a udávají je. Sestra Edith je chycena, aby s ostatními Židy myla s kbelíkem a hadrem dlažbu na ulici. Nemůže sehnat práci, je pro ni obtížné vystěhovat se za hranice, kam ji matka Tini vysílá do bezpečí.
Nejhorší jsou osudy otce a syna…
… kteří se zapojují do odboje a jsou velmi záhy zatčeni. Téměř na počátku světového konfliktu rozpoutaného nacisty se v roce 1939 dostávají do koncentráku v Buchenwaldu. Musí si tady zvyknout na násilí, choutky esesáků a kriminálníků z řad dozoru, nekonečné apely a vysilující práci ve vápencovém dole. Obzvlášť pro otce Gustava je to s věkem kolem padesátky téměř neúnosné. Tomu se posléze podaří využít své řemeslo a dostat se na práci čalouníka pro esesáky, která není tak obtížná. Ze šestnáctiletého syna Fritze se brzy stává odborník – stavitel. Zajišťuje mu to málo, tvrdou práci, ale alespoň právo na život.
V Buchenwaldu je pak otec zařazen do transportu do Osvětimi. Nastává zlom – syn jej následuje. Na vlastní přání odchází ze svého až výsadního postavení. Osvětim je rozsudek smrti a on to ví. I tak však chce svého otce následovat. Ale neprozrazradíme více. Postupem času každého čtenáře kniha vtáhne do děje. Ukáže, jak fungovala mašinérie koncentráku. Paralelně sledujeme s autorem život těch židovských obyvatel, kteří z Vidně nebyli ještě odvlečeni do koncentráků. Život matky Tini a dcery Herty ve Vídni je velké bídě. Se žlutou hvězdou na šatech. Ve věčné nejistotě, kdy přijde řada na ně. Jejich konec, který nikdo z nich neočekával. Věčná naděje, že jsou vezeni z Vídně transportem do pracovního tábora. Ten končí pro všechny zastřelením či v plynu.
Transporty smrti
Realistický náhled kniha dává i na transporty smrti. Nekonečné, vyčerpávající a likvidační přesuny mezi koncentráky. Mezi oběma frontami, na práci do posledního okamžiku, do posledních sil vězňů. Válečná mašinérie musí běžet až do posledního dne a úplné porážky. Transporty smrti začíná autor líčit s likvidací Osvětimi. Vyhnáni do nekonečné řady na sněhu s krvavými stopami, s výstřely vzadu v řadě, za kterými se nelze ohlížet. Otec Gustav a syn Fritz pak jedou z Osvětimi do Mauthausenu. A při tomto transportu se syn pokusí o útěk, s velkým vysílením a sebezapřením, otec jej pro vyčerpání nemůže následovat. Jak to dopadne, co se odehraje po válce? To už se dozvíte sami.
Zasvěcená předmluva
Knihu uvádí kromě slov autora i předmluva druhého z přeživších synů – Kurta. Ten byl jako malý, ještě osmiletý, jak nám kniha v začátku prozradí, odeslán dobrovolné pěstounské rodině do Ameriky, svým blízkým se hodně odcizil. Přes častou korespondenci s matkou Tinou a sestrou Hertou ve Vídni. Jako tolik dalších malých dětí prchajících před nacisty do bezpečí. Autorovi Kurt děkuje, za pečlivou práci, doplnění fakt z odborných zdrojů, citlivé, ale přitažlivé zpracování vzpomínek bratra a otce. Děkuje mu dokonce i za to, co by raději nevěděl – jak skončily jeho sestra Herta s matkou Tini v plynu ve vyhlazovacím táboře u Minsku.
Autor není žádný nováček, ale odborník na slovo vzatý. Už jeho první literární pokusy byly úspěšné. A vzhledem k tomu, že je doplnil tvrdým studiem historie, vpravdě trpělivou a investigativní prací, připravil pro nás osudy hlavních aktérů jak na dlani. A to i přes velký časový odstup. Ale s mnohem většími detaily, než bývá zvykem. Názvy kapitol „Konec Gustava Kleinmanna“ či „Smrt Fritze Kleinmanna“ vnáší do příběhu drama. S citlivostí pro dnešního čtenáře, který začíná válku považovat za cosi vzdáleného, co už máme dávno za sebou. S perfektní vazbou na vše, co prožíváme dnes. Jak se lehce změní charaktery mnoha lidí kolem o 360°. A mnozí si je naopak zachovají ryzí, své blízké i bližní opravdu za žádných okolností nezradí. Vždy je následují. Jako Fritz svého otce Gustava.
Jeremy Dronfield – narodil se ve Walesu a má doktorát z archeologie v Cambridgi, již jeho prvotina The Locust Farm byla nominována na prestižní literární ocenění John Creasey Memorial Award.
Více na: www.jota.cz
Milena Městecká
Obrázek v záhlaví: fotografie židovské rodiny Kleinmannových z Vídně
