Před krátkým časem vydalo Národní muzeum v Praze jedinečnou publikaci, zabývající se Bedřichem Smetanou, Antonínem Dvořákem, Leošem Janáčkem a Bohuslavem Martinů. Obsáhlý svazek, doplněný řadou ilustrací a dobových fotografií napsala čtivě a zasvěceně autorská dvojice Sandra Bergmanová a Veronika Vejvodová.
Jmenovaná kniha provázela nedávnou výstavu v Historické budově Národního muzea – mohla by být tedy zařazena mezi katalogy. To by ovšem nebylo přesné, protože jde zřejmě o první publikaci, která dává dohromady čtyři největší české skladatele. Pro čtenáře jest to nesporně velká výhoda. Knih o hudbě se vydává u nás v poslední době málo, a i proto je třeba ji pochválit. Výstava totiž rychle odezní, ale kniha zde zůstane.
Tři mušketýři byli také čtyři
Ač jsou na titulu uvedené jen autorky Sandra Bergmanová a Veronika Vejvodová, k autorům patří i Aleš Březina a Jiří Zahrádka. Přesněji – autorkou části věnované Bedřichu Smetanovi je Sandra Bergmanová, na Antonína Dvořáka se zaměřila Veronika Vejvodová, Leoše Janáčka zpracoval Jiří Zahrádka a Bohuslava Martinů Aleš Březina. Zajímavou částí publikace je i pojednání s názvem Vzájemné vztahy a spojnice mezi skladateli.
Vzpomínaná výstava se snažila dát návštěvníkům komplexní pohled na životy skladatelů a tak pomoci i k pochopení jejich díla. A nejen to. Na každého autora působí rodina, rodiče a nejbližší příbuzní, místo jejich rodiště, významné je jejich hudební vzdělání a učitelé i vše, co nasměrovalo skladatele k jejich poslání, kterým je skládat hudbu.
Na tento pohled mnoho životopisců moc nehledělo s poukazem na to, že za skladatele mluví jen jeho dílo. Dnešní doba je ale trochu zvídavější, a bude jistě chtít znát o osudech skladatelových více. A to se právě podařilo výstavě a skvěle i objemné publikaci o ní.
Nezbývá, než zatleskat!
Výstava přinášela témata jako dílo, život, inspirace a opera a směřovala k nejslavnějším dílům každého ze čtyř našich předních, a zároveň světových skladatelů. Důležitý byl úhel pohledu na skladatele a zrcadlení životních osudů v jejich díle. Každá ze čtyř částí je rozdělena na Stručný životopis, Hodnocení osobnosti, Dílo, Existenční podmínky, Rodinný život a přátelé, Životní osudy promítnuté ve tvorbě, Slavní interpreti, Badatelský zájem o skladatele a Seznam literatury.
Ideou autorů výstavy i publikace Slavní čeští skladatelé byl pohled na největší osobnosti české hudby a tím i důraz na to, co dala česká hudba světu prostřednictvím našich nejslavnějších skladatelů. Jsou zde rozbory jejich jednotlivých děl, ale i epizody z života rodinného, společenského, koncertního. Každý z tohoto kvarteta představovaných skladatelů pronikl do světové hudby a jejich díla se hrají na slavných jevištích či zaznívají na zahraničních kontech.
Jistě nebudeme nosit dříví do lesa, když připomeneme, že Bedřich Smetana je pokládán za našeho národního, tedy bytostně českého skladatele. Zahraniční cesta ho zavedla do švédského Göteborgu, další možnosti neměl i vzhledem k jeho onemocnění hluchotou. Ke Dvořákovi se budeme stále vracet jako k významnému skladateli a světově nejznámějšímu našemu autorovi, který svou životní pouť po určitou dobu prožíval za oceánem v Americe.
Leoš Janáček se zapsal do světového hudebního povědomí neotřelou hudební řečí. Jeho opery, vycházející i z domácího Lašska nebo i z témat ruské literatury, zaujaly svou novotou pohledu, ale i tím, že se snažil hlouběji proniknout do psychologie postav. Na okamžik se ještě zastavme u čtvrtého skladatele Bohuslava Martinů, který žil převážně v cizině. Narodil se ve věži kostela sv. Jakuba v Poličce 8. 12. 1890, ale jeho životní pouť ho vedla přes Prahu, Paříž, New York až do Švýcarska, kde 28. 8. 1959 zemřel jako americký občan.
Publikace podtrhuje jeho bohatou symfonickou a operní tvorbu. Na objednávku předních evropských a amerických interpretů složil více než 400 děl všech žánrů. Co by samouk vytvořil svébytný hudební jazyk. Zdůrazněna je jeho zpěvnost, odlesky starých hudebních forem ve spojení s francouzským impresionismem, vliv české a moravské lidové písně, zrovna jako inspirace americkým džezem 20. století.
Milovníci hudby ocení hlavně důkladnost životopisných zpracování
Obdivuhodný a chvályhodný je rovněž všestranný pohled autorů na jednotlivé osobnosti. Zbývá dodat, že, výstava byla postavena na bohaté fotografické dokumentaci jednotlivých skladatelů, v knize jsou publikovány i snímky dosud neznámé. A dále korespondence, obrázky objektů, kde žili, notové záznamy. Jak již jsme shora konstatovali, z hudební výstavy vznikla díky vydavatelské činnosti Národního muzea jedinečná publikace o 359 stranách, která není v pravém slova smyslu knihou, taktéž je více než katalogem. Má měkké desky, obálka je bez obrázku, jen skromná, v bílé barvě. Přesto ji vřele doporučujeme nejen různým institucím a knihovnám, ale i zájemcům o významnou kapitolu české kultury.
Ivan Černý
Foto archiv
