V roce 1931 u nás ještě vládl jako prezident Tomáš Garrigue Masaryk, v Duchcově a Frývaldově došlo ke stávce, během níž zemřelo a bylo zraněno několik dělníků, odehrála se celá řada demonstrací v rámci Mezinárodního dne boje proti nezaměstnanosti, v Praze byla otevřena zoologická zahrada, ve světě potom bylo slavnostně otevřeno Empire State Building, Japonsko obsadilo Mandžusko jako předzvěst blížící se války, Kanada se stala součástí Commonwealthu a Mexiko součástí Společnosti národů. Tolik k tomuto roku Wikipedia. A to vše, či přesněji následky toho, by si mohl pamatovat Jiří Suchý, kterému bylo v loni neuvěřitelných devadesát let. Narodil se 1. října 1931 v Plzni – a stále se těší velmi dobrému zdraví a pracovním úspěchům.
Nedávno jsem měl možnost navštívit představení Semaforu Možná, že jistě, ale určitě snad, kde se Jiří Suchý, přestože je autorem, nevyskytoval. Vystoupil však na začátku a otevřeně přiznal, proč tomu tak je. „Vím, že jednou nebudu, a tak chci, aby to po mě už převzali jiní,“ řekl, i když tato citace není úplně přesná a jen vystihuje základní myšlenku jeho úvodního poselství. Přesto byla hra výborná a byl z ní cítit Suchého humor, přestože on sám by hře neobyčejně dodal na lesku.
Jinak je ale vitalita jednoho z našich předních humoristů, dramatiků, herců, principálů a divadelních podnikatelů, spisovatelů jednoduše neuvěřitelná. I v pokročilém věku se Jiří Suchý chová stále vitálně, vystupuje na veřejnosti, zpívá v různých pořadech a poskytuje rozhovory. V jednom z nich, který poskytl Aleši Cibulkovi pro Týdeník Rozhlas, o sobě řekl: „Je to trochu nesvobodné. Navíc mě děsí ta představa, že si lidé říkají: ,Hele, už sem zase leze ten starej legenda!“ To na otázku, jestli není trochu nesvobodné být živoucí legendou. A Jiří Suchý měl jistě pravdu. Živoucí legendou opravdu je.
Jiří Suchý vlastně začínal svoji kariéru jako grafik v ateliérech Propagační tvorba. Zde se setkal s Františkem Viktorem Sodomou. S ním při schůzkách ve slavné Redutě připravoval Jiří Suchý první rozhlasové programy, ovšem pouze privátní. Už tehdy se setkal se skladbami ze západu, hlavně s populárním jazzem a rock and rollem, a tento zájem se u něj ještě prohloubil během vojny, kdy se dostal k nelegálnímu vysílání rozhlasu z Mnichova. Po návratu začal působit v Redutě, ale nedlouho poté se podílel na založení Divadla Na zábradlí a v roce 1959 už následovalo spolu s Jiřím Šlitrem založení Semaforu. Zde, po mnoha peripetiích s minulým režimem, působí Jiří Suchý dodnes.
O jeho působení coby zakladatele divadla, spolupracovníka (a přítele) Jiřího Šlitra, dramaturga, skladatele, textaře, herce a spisovatele by bylo možné napsat nejen krátkou zprávu, ale celý článek, nebo ještě lépe celou knihu (a existuje jich hned několik). Proto zde nebudeme zacházet do detailů a jenom zmíníme, že i ve svých devadesáti letech velmi úspěšně působí jako herec i autor. V roce 2021 vyšly například jeho knihy Klaun to zkouší znovu a Kondenzovaný humor. Rovněž se uskutečnily tři výstavy k jeho jubileu, Suchý dotočil celovečerní film a v jeho divadle, momentálně již dlouho fungujícím v prostorách pražské ulice Dejvická, byly před diváky odehrány čtyři premiéry. Přitom by nikdo při pohledu na Suchého jeho věk nedokázal správně odhadnout, protože na požehnaných 90 let zdaleka nevypadá.
Jiří Suchý je držitelem celé řady ocenění, včetně několika státních vyznamenání, jako je Medaile Za zásluhy II. stupně (1995), Čestná medaile T. G. Masaryka (1998), Cena Ministerstva kultury (2005) nebo Řád Tomáše Garrigua Masaryka (2013). V roce 2016 obdržel rovněž cenu Mistr zábavního umění Artes (více na www.zabava-artes.cz)
Tomáš Hejna – připraveno ve spolupráci s časopisem FORBÍNA, jehož je Tomáš Hejna spolu s Václavem Soldátem odpovědným redaktorem
Foto archiv ARTES
Foto v záhlaví: Jiří Suchý přebírá cenu Mistr zábavního umění od Artesu
