Tato talentovaná malířka mazlivého jména není našim čtenářům neznámá. Rozhovor s ní jsme před časem přinesli na Dáma on-line z pera galeristy a publicisty Miroslava Moravce, též jsme v loňském roce představili její umělecký kalendář s vročením 2021 s obrazy na téma Andělé. Články vzbudil naší zvědavost a my se za jmenovanou malířkou a grafičkou vypravili do jejího ateliéru na pražských Královských Vinohradech.
Vítá nás šaramantní žena v pracovním plášti, hrajícím všemi barvami – to jak si při práci automaticky utírá dlaně, ušmudlané od palety a štětců o boky. Její království příjemně voní ředidly. Vůně uniká mezi dveřmi od jejího ateliéru, který je součásti bytu, který by se dal považovat sám o sobě za galerii. Všude vidíme obrazy Bohunky Waageové – a že je na co se koukat!
„Vítejte,“ usmívá se na nás: „A vemte místo!“
Jen usedneme, tak se ptá, zda máme chuť na kávu. A odbíhá do kuchyně. Obdivujeme rozmalovaný obraz z cyklu na životní téma Bohunky Waage, jednoduše nazvaný Stromy, upnutý v malířských „štaflích“ a ještě jednou si přeříkáváme v duchu, co o této umělkyni víme z Wikipedie.‘
Původem z Ústí nad Labem studovala Bohunka Waageová, tehdy ještě pod dívčím jménem, v letech 1963 až 1967 pražskou Střední odbornou školu výtvarnou u profesora J. Kaisra J. Mahelky (malba, volná grafika, volná tvorba a ilustrace). Teoretické znalostí záhy zhodnotila pilnou prací a dnes je tato členka SČUG HOLLAR a Jednoty umělců výtvarných v Praze malířkou, která absolvovala přes sto samostatných výstavy doma i v zahraničí a zúčastnila se mnoha prezentací společných. Svými pracemi je zastoupena ve veřejných i soukromých sbírkách jak v České republice, tak i v zahraničí.
Formotvorné variace v malbách Bohunky Waage
V jednom z katalogů, vydaných u příležitosti její výstavy, čteme zasvěcená slova kunsthistorika PhDr. Pavla Zdražila: „V malbách a obrazech Bohunky Waage vždy nalézám obdivuhodnou, pestrobarevnou bohatost tak jemně se propojujících prvků, detailů nebo i drobných reálií. V esencích spirál a závitnic, meandrů, vlnovek a vějířů, ve variantách neznatelně a křehce se prolínajících a proplétajících vláskových vlásečnic: v nefigurativních formách připomínajících vlnky – rozevláté, rozpuštěné vlasy dívek. Ve vitálních a dynamických esovitých nebo obloukovitě rozvířených parabolách je ztajněně prokomponována záhadnost i těch nejdrobnějších „malých senzací“ v následných děních v přírodě. Na nebi, ve vodách, na zemi a dokonce ve vesmírném řádu férického času…“
Co tím chtěl básník, pardon Pavel Zdražil říci? Snad to, že snové příboje barev, světla a dynamika Bohunčiných obrazů mají své vlastní druhé myšlenkové plátno, bojující s názorem, že vesmír je neuchopitelný.
Nehrajme si však se slovíčky…
…usmívá se malířka a servíruje kávu. Jen tak mezi řečí prohodí cosi jako své životní motto:
„Kdysi mi můj učitel kreslení řekl: „Ty jsi nadaná“. A tak jsem se vrhla do toho dobrodružství malování po hlavě. Veškerá má Touha přerostla ve vášeň a „povznáší“ mě dodnes. Nesmírně budu ráda, když všechny bytosti ve svém životě naleznou radost s tvořivou Touhou sebepoznávání, jak se stalo i mě…
Během řeči bere Bohunka Waageová do ruky paletu se štětcem a naposledy zasahuje do malby obrazu, který s dalšími připravuje na letošní březnovou výstavu v pražské galerii Lapidarium v Rámcové ulici, kde bude vystavovat s dalšími pěti malíři. A za pár okamžiků absolvujeme prohlídku pláten a grafiky z domácího depozitáře umělkyně na slovo vzaté.
Grafice a ilustracím se Waageová věnovala především zkraje své malířské životní dráhy, nyní se k ní po letech malby na plátno vrací. Ale nepředbíhejme.
„Ve svých obrazech chci vyjádřit svůj vztah k Zemi a Přírodě, její úžasnou rozmanitost, její imaginaci a můj obdiv k ní…“ svěřuje se nám, a pokračuje: “Obdivuji hlavně stromy, ráda je poznávám, pozoruji na svých cestách či procházkách. Jsou pro mě symbolem krásy, magičnosti a zdraví. Do mých témat samozřejmě patří také lidé, a jejich láska, věčná Afrodíta našich životů, láska, která nás propojuje do příběhu Bible…“
Obraz Plečníkova kostela na náměstí Jiřího z Poděbrad, ale i hřbitov z cesty po Francii ukazují na všestrannost představované malířky. Jedinečné jsou dívčí akty z konce sedmdesátých let minulého století, ve kterých čteme blížící se tvůrčí proměny Bohunky Waageové, směřující ke snovým plátnům z časů příchodu milénia. A na dveře klepe umělčino zaujetí Anděly, dominující její tvorbě během posledních dvou desetiletí.
„Ne, nejsem věřící v pravém slova smyslu, jako nejsem takříkajíc ateista…“ čte nám otázku z očí. „Ale jako jistě i jiní cítím a respektuji, že jest něco mezi nebem a zemí. Tak i onak společně patříme do křesťanské kultury, která nás ovlivňuje a formuje, třebas často ani třeba o tom víme. A i proto je mi při návštěvě v kostele dobře, ráda si tam chodím posedět, zapřemýšlet, a nalézt zas a znovu cestu k sama sobě. Velmi často mne při tom napadají další náměty pro mou tvorbu…“
Řadě obrazů ze jmenovaného cyklu dominují postavy Andělů. Ty by měly být dle Bible bezpohlavní, jenže v podání Bohunky Waageové se často jedná o líbezné dívčí akty.
Malířka a grafička Bohunka Waageová vyznává ve své tvorbě imaginaci a fantazii, vždy ale v kombinaci s realistickými prvky. Do jejích obrazů se promítají a vzájemně prolínají vesmír, příroda, především stromy, láska a nejrůznější symboly – kříž, hvězda, vejce, stvoření…
Andělé se na jejích obrazech v mnoha formách objevují velice často. Stejně, jak jsme již shora naznačili, jako pohledy a průhledy na fascinující mlhoviny hlubokého vesmíru nebo nekonečně variované duchovní motivy. Bohunka Waageová shrnuje:
„To, co odhalil Hubbleův teleskop, je úžasné divadlo. Člověka napadá, odkud se života vlastně vzal? To světlo, které jde vesmírem, nás doslova obaluje, vše prozařuje. To provází moje obrazy, ale i můj život…“
Závěrem nás zajímá, na čem dnes malířka pracuje?
„Byla jsem oslovena vydavatelem bibliofilí a faksimile výtvarných děl edice Miraculum Octavum Mundi s nabídkou bibliofilského vydání tuctu grafických listů na téma Křížové cesty. To je nabídka, která mne velmi zajímá a přitahuje, jako bych se na ní připravovala dlouholetou prací na cyklech Andělů. Navštívila jsem Izrael, pročítám si znovu Bibli a studuji vše, co se tohoto úchvatného tématu týká. Zamýšlenou Křížovou cestu budu dělat v leptu a akvantině.“
V tento čas se tedy Bohunka Waageová mimo jiné soustředila na přípravné kresby a studie. Již z nich je ale zřetelně jasné, že si její bibliofilský soubor dvanácti grafických listů zachová nejenom duchovní rozměr dosavadní autorčiny tvorby, ale rovněž unikátní figuraci, známou z jejích olejomaleb.
Připravil Ivan Černý
Foto Jiří Vlastník
Foto v záhlaví: Bohunka Waageová při práci na plátně Vesmír
