Chce to mít především dobrý námět. A pak výdrž, tvůrčí sebekázeň a neodolatelné nutkání prostřednictvím papíru sdělit své myšlenky ( a v neposlední řadě i jistý názor) světu. Tato skutečnost se týká i Vlastimila Vavřína, který v současné době vyzrál do role skutečného spisovatele po titulech Nůž do chleba, Podzemní řeka a Spaste naše duše svým čtvrtým literárním dílem – knihou S Drákulou do nebe (vydalo nakladatelství Akropolis v loňském roce).
Strhující novela
Vavřínův rukopis se náramně liší od běžné produkce současných domácích autorů. Nezabývá se milostnými trojúhelníky či manželskými šarádami a už vůbec není určen milovníkům „lehké četby“. Naopak, má tzv. druhé plátno a při vší fiktivitě vychází z reálů tragických události občanské války na Balkáně, po „humanitárním“ bombardování Jugoslávie. Sarajevo, Mostar, Kosovo, pamatujete? Ale nepředbíhejme…
Kniha S Drákulou do nebe má dvě části. První vypráví svěžím jazykem o rošťárnách partičky malých uličníků, nahlížených stárnoucím umělcem v místě jejich dětství – Kotlince. Díky jeho výraznému zjevu, černým vlasům, pronikavému pohledu a svéráznému oblečení se děti domnívají, že objevily upíra. Vavřín mistrně vykresluje charaktery a morální profily jednotlivých postav a cíleně tak připravuje čtenáře na druhou, gradující dramatickou část knihy.
Ta zastihuje malé protagonisty již o desítku let starší. Z dětí jsou dospělí a opět se setkají v rodné Kotlince uprostřed válečné vřavy, v obklíčení znesvářenými stranami. Přichází čas boje bývalé dětské party o život a přežití. Každý den je naplněn násilím, podlostí, zrůdností a ohavnostmi. Jak říká autor ústy jedné z postav, v Kotlince se daří jen vyvoleným, či všehoschopným. Ale přes všechnu křehkost lidských vztahů v té denodenní mrzké bídě, vítězí touha po přátelství a lásce. Navzdory všem válečným útrapám si bývalí darebáčci z Kotlinky všichni snaží pomáhat. Až do okamžiku, kdy blízkost smrti mění všechna předsevzetí a plány…
Sugestivně napsaná novela je rámována krátkými deníkovými záznamy jednoho z hlavních hrdinů, posouvajících děj kupředu. Vlastimil Vavřín, původním povoláním novinář, též zdařile pracuje s dialogy, nevyhýbá se ani slengové hovorové řeči a rád si zabrousí při psaní pro řadu citátů či příměrů do Bible i klasické filozofie. Výsledkem je rukopis, který nejenom, že nenudí, ale upoutá a donutí své čtenáře k zamyšlení, zda se to vše nemůže znovu opakovat. Třeba nedaleko nás, či nedej bože přímo u…
Curriculum vitae
Vlastimil Vavřín (nar. 1959) vystudoval Fakultu žurnalistiky University Karlovy. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století byl redaktorem ve středočeském deníku Svoboda, ve Večerní Praze a v Občanském deníku. V počátku své literární tvorby se zabýval poezií, posléze pouze prózou, napsal i filmový scénář. Knižně vydal Nůž do chleba (1984), o pět let později mu vyšla Podzemní řeka, v roce 2006 Spaste naše duše a o rovných deset let později S Drákulou do nebe. Vavřín své tituly takříkajíc nesype z rukávu, každý rukopis, jak říká, musí uzrát a nic se nemá uspěchat. O to jsou pak výsledky lepší. Ostatně, jak říkával slavný spisovatel Arnošt Lustig, knížky se (s prominutím), píší zadkem. Vlastimil Vavřín je psal o přestávkách, jak mu jeho činnost šéfa komunikační agentury Laurus Press Servis, kterou založil krátce po Listopadu 1989, dovolila.
V současné době se Vavřín především organizačně věnuje legendární Umělecké besedě. Není proto náhodou, že právě představovaný knižní titul je včetně obálky ilustrován pracemi Olbrama Zoubka, který je dlouholetým členem a čestným předsedou tohoto slovutného spolku. Není bez zajímavosti, že díky jeho grafikám se kniha S Drákulou do nebe stala sběratelským artefaktem milovníků díla sochaře Olbrama Zoubka.
Ivan Černý
Momentky z autorského čtení nafotografoval Jan Parkman, spisovatel Vlastimil Vavřín zleva
