Pro dnešní reportáž jsme si zajeli do líbezné obce Velký Osek na rozhraní Poděbradska a Kolínska. Ač jsou první písemné zmínky o této obci z roku 1052, nikdy se zde sklo nevyrábělo. Jeho výroba byla sdružená okolo Poděbrad zhruba až o pět set let později. Sklářská historie Velkého Oseka se píše od začátku našeho milénia. To když to zde rozjel doslova na zelené louce činorodý muž, který nezná slovo nelze, Ing. Jan Machálek, původním povoláním stavař.
Lidová tvořivost přejmenovala Velký Osek na Sáblíkov, jako výraz nadšení, že zde pobývala několikanásobná olympijská medailistka, rychlobruslařka Martina Sáblíková. Milovníci křehké krásy ručně tvořeného hutního skla téměř po celém světě však Velký Osek spíše znají díky značce ARTCRISTAL BOHEMIA, která je k dostání v téměř sedmi stech prodejnách uměleckých předmětů, od Evropy přes Asii až za oceány a moře, včetně legendárního Murána. V této souvislosti si zkraje nemůžeme odpustit přetlumočit historku o tom, jak se z této italské ostrovní kolébky sklářského kumštu vrátila jedna z českých turistek, která si zde jako památku z cesty
koupila hezkou skleněnou věcičku. Jednou se pochlubila panu Machálkovi, co pěkného si přivezla z Murána. Když se podívala do vitríny v jeho poděbradském obchodě, bylo s údivem jasno.
Rodinná firma, jakých není mnoho
Zkraje Velkého Oseka při silnici z Prahy nelze po levé straně přehlédnout moderní areál rodinné hutě, či sklárny, chcete-li. V hlavní budově jsou kanceláře i vzorkovna s přijímací pracovnou, zprava pak pece, brusírna a další provozy manufaktury, včetně kartonáže, skladů i dílny, kde se vyrábí z bukového dřeva sklářské formy.
„Snažíme se o to, abychom byli ve všem maximálně soběstační a rychlí, neboť kdo rychle dává, dvakrát dává…“ usmívá se během naší prohlídky Jan Machálek starší.
Jeho pravá ruka, společník a syn, též Honza, tuto strategii plně schvaluje a respektuje. Na rozdíl od svého otce stavaře takříkajíc vyrostl na sklářském písku v legendární sklářské železnobrodské škole a ti dva jsou tedy báječně sehraná parta. Oba při práci myslí na výrobu a pořád něco vylepšují a zdokonalují, aby vše bylo co nejpohodlnější a nejekonomičtější, aby se nedělaly zbytečné, zdržující úkony. Od mechanických štípaček na skleněné trubičky přes prakticky stavěné sklady či úsporně projektované lázně skla s kyselinou. Účtařinu a podobné věci pak má na starosti Irena, manželka pana Machálka. Celá rodina společně probírá i strategii firmy. Není to nic lehkého, řídit výrobu, komunikovat se zákazníky, jezdit na veletrhy, občas objet zákazníky a k tomu expedovat výrobky na jednotlivé zákazníky po celé zeměkouli. Jinak to ale asi nejde, má-li být malá rodinná sklárna z České republiky úspěšná v současné konkurenci.
Přední světový výrobce těžítek
Machálkovci vyrábí od roku 1992 dekorativní, tzv. hutní sklo, zejména pro vybavení interiérů. Ve své produkci z nich tvoří i vlastní kolekce. Zásadně nevyužívají služby jiných uměleckých návrhářů a designéru skla, neboť si zakládají na svém vlastním charakteristickém rukopisu, kterému mj. kralují ploché tvary, což je zejména u váz či lamp neobvyklé. Společně listujeme v kronice firmy. Zkraje výroby ve Velkém Oseku bylo taveno několik barevných sklovin. Výrobky se foukaly píšťalou do dřevěných forem a následně se brousily na plochy, tzv. hranovky. Postupně se zde vedle celobroušených výrobků začaly vyrábět též drobné dekorativní předměty. Základem činnosti však zůstaly tavené barevné skloviny. Po zhruba pěti letech provozu došlo ke změně sortimentu, kterou si vyžádal nejen tuzemský trh. Nosným programem se stala těžítka.
Jan Machálek však nezůstal u klasických tvarů a původní kulatá těžítka začal různě tvarovat. Vznikl tím žádaný sortiment doma i v zahraničí, který nahradil původní výrobu foukaného skla. Těžítka nejrůznějších tvarů a podob, včetně „vajíček“, vnitřně různě dekorovaná, se postupně stala základem výrobního programu sklárny Artcristal Bohemia a sortiment se rozšířil na ucelené kolekce. Nové tvary umožnily další způsoby zušlechťování výrobků – broušení a pískování. Tím se rovněž podstatně rozšířil nabízený sortiment a dal vzniknout i sběratelským kolekcím. Dnes firma patří rozsahem svých kolekcí k předním světovým výrobcům těžítek. Jedním z místních majsterštyků jsou těžítka ve tvaru glóbusu, která se vyrábí pro jednoho ze světových finančních gigantů, který je používá jako dárky pro své významné klienty po celém světě.
Děláme věci s radostí, pro radost druhých
Před vstupem ČR do EU si Jan Machálek připomněl slova Tomáše Bati, který mu řekl: Když máš les, prodávej nábytek, nejlépe ve svých obchodech. Otevření hranic umožnilo společnosti Artcristal Bohemia postupně se přeorientovat z prodeje na velkoobchody na přímý prodej do jednotlivých obchodů. Díky tomu se otevřela další možnost k rozšíření sortimentu. Jan Machálek společně se svými skláři navrhli zcela novou kolekci hutního ručně tvarovaného skla, které se vyrábí jeho tajemstvím obestřeným způsobem, tzv. zavařené sklářské píšťaly. Po sortimentu váz se přidala veřejností vyhledávaná hutní zvířátka tvořená v podobném stylu a vznikají tak další ucelené kolekce. Ty se postupně rozšiřují o další sortiment dekorativních předmětů. Některé jsou často používány jako trofeje na významných sportovních akcích zejména v USA, Kanadě a Austrálii.
„Naši zákazníci nás často oslovují se svými představami, jak doplnit nabídku. Jsou- li nápadité a životaschopné, necháme se rádi inspirovat. A jde-li je realizovat, tak je zařazujeme do našeho výrobního programu…“ doplňuje ing. Jan Machálek, který dodává, že právě tak se zrodilo moto firmy: Děláme věci s radostí, pro radost druhých!
Základem úspěchu je umění naslouchat zkušenostem druhých
Firma Artcristal Bohemia je úspěšný rodinný podnik, která zaměstnává necelé dvě desítky zaměstnanců, z nichž někteří mají za sebou školy a praxi v Železném Brodě, Novém Boru i Poděbradech. V čase, kdy zase opět bojuje řada skláren a hutí s existenčními problémy, které mj. přináší americké sankce vůči Íránu a Rusku, Artcristal nepřestává prosperovat. Abychom přišli na to, čím to je, tak musíme znát celou životní dráhu zakladatele společnosti.
Osud si ho ke sklářství doslova dotlačil, když Jan Machálek (ročník 1955) vystudoval pozemní stavitelství a nastoupil do poděbradských skláren do investičního oddělení.
Zde hned v úvodu dostal jednu radu od staršího kolegy: Pokud chceš být ve sklárně dobrý investičák, musíš znát základy výroby. A tak se Ing. Machálek začal postupně učit, co to je sklo a jak se vyrábí. Díky polistopadovému vývoji roku 89´ pak s několika kolegy založili společnost, lépe řečeno malé studio, kde se od píky a za provozu musel učit ekonomice, odbytu a vůbec pravidlům „jak na to“. Po roce ale kolegové odešli. První myšlenka byla, celé to do roka prodat a vrátit se stavařině. Ale výroba musela jet dál. Měl velké štěstí na dvě velké osobnosti, které nešetřily radami a byly mu dobrými průvodci v úskalí sklářské výroby. Prvním je obchodník s mezinárodními obchodními zkušenostmi 
z legendárního rodu Rücklů, který stál u myšlenky, zkusit to znovu a jinak. Začali spolu jezdit po Evropě a Jan Machálek se učil obchodovat, co znamená čestné slovo a podání ruky, které je nad všechny psané smlouvy. A tak se postupně začal rodit také nový sortiment, jak Machálkovci říkají „ lapače na prach“ – pouze pro potěšení.
Druhým nebyl nikdo jiný než neméně legendární Tomáš Baťa, se kterým se Machálek seznámil v Rotary klubu, jehož je v Poděbradech zakládajícím členem. Rotary klub není žádná parta horních deseti tisíc, co si přihrávají kšeftíky, ale celosvětová organizace zástupců různých povolání, kteří uskutečňují humanitární a vzdělávací projekty. Rotariáni podporují vysoké etické zásady ve všech oblastech života a napomáhají vzájemnému porozumění a míru na světě.
Stačilo jen naslouchat a myšlenky Tomáše Bati vedly k postupné změně strategie obchodu. Firma si začala vytvářet síť spolupracujících malých obchodníků s věcmi životního stylu. Lepší než jakákoli reklama v médiích je spokojenost zákazníků a „tichá pošta“, kterou si to mezi sebou řeknou.
Aby po nás něco zbylo
Proč to všechno vlastně inženýr Machálek dělá? Mohl si klidně a s minimem starostí dál přece projektovat domy. A on bojuje za slávu českého ručního skla. „No, aby po nás něco zbylo…“ usmívá se s pravačkou na rameni syna, který nadšeně přikyvuje. V tomto případě skutečně jablko nepadlo daleko od stromu! Dnes se tedy Artcristal Bohemia prezentuje na sedmi stovkách obchodů a galerií s dárky a uměleckými předměty na světových letištích, v hlavních světových metropolích, dodává výrobky pro české ambasády v zahraničí. O bohatosti sortimentu se můžeme přesvědčit kupříkladu ve vlastní malé prodejní galerii Artcristal Bohemia na kolonádě v Poděbradech.
Ivan Černý
Foto Milena Městecká, reprofoto Miroslav Feszanicz
