Bylo to právě osm let, kdy třináctého února roku 2016 zemřel světoznámý český výtvarník, architekt, designér a sklářský tvůrce Bořek Šípek, který byl znám svými sympatiemi k Asii, především Číně. V roce 2008 se podílel na instalování první výstavy českých umělců v Pekingu. Po jejím úspěchu a vysoké návštěvnosti veřejnosti i odborníků byla Šípkovi čínskou stranou nabídnuta možnost postavit si v Šanghaji vlastní galerii podle svého návrhu a vystavovat v ní svá nejlepší díla.
Držíme v ruce mimořádný, obsáhlý katalog jeho prací, vydaný v Šanghaji při této příležitosti. Na téměř šesti stech stranách se tento talentovaný a pracovitý umělec světového formátu prezentuje ukázkami ze své tvorby, od exkluzivních produktů, které se vyráběly v malých limitovaných kolekcích – židle a jiný nábytek, příbory, sklo, porcelán, světla a další doplňky pro domácnost, až po ukázky ze své architektury budov. V bohaté fotodokumentaci nechybí ani jeho portréty, návrhy plakátů světových galerií, kde Bořek Šípek svého času vystavoval. Třešničkou na příslovečném dortu jsou pak jeho umělecké portréty a snímky se sklem od dalšího českého velikána světového jména, fotografa Jana Saudka, se kterým ho pojilo dlouholeté přátelství. Výběr z fotografií, vydaných ve vzpomínaném katalogu, který je dnes velkou sběratelskou cenností, pořídil k tomuto článku fotograf Miroslav Feszanicz.
Eso v rukávu
Vzpomínaná nabídka zřízení vlastní galerie dle svého návrhu byla zcela výjimečná a svědčila o Šípkově mimořádném postavení mezi světovými designérskými veličinami. Čínští partneři si toho byli vědomi a měli velký zájem s Bořkem Šípkem nadále spolupracovat. Následující zakázka snů ohromila i na ledacos zvyklého vizionáře a kosmopolitního kumštýře, který se pyšnil několika špičkovými uznáními, jakým je kupříkladu cena za architekturu German Architektura Prize, kterou získal za návrh skleněného domu, či Cenu za užité umění a architekturu prince Bernharda nebo v neposlední řadě holandskou cenu Kho Linag le Prize za design. Tento nositel řádu Rytíř umění a literatury Francouzské republiky, udělovaného francouzskou vládou z roku 1991 jen zářil, když přikývl na mimořádnou zakázku na návrh obřího nákupního a zábavního komplexu v jihočínském městě Fo-šan. Sedmimilionové město Fo-Šan se podle generálních urbanistických plánů má stát součástí megapole v deltě Perlové řeky – a to spojením s dalšími osmi městy, kdy vznikne aglomerace s více než 55 miliony obyvatel. Bořek Šípek měl k tomuto plánu, pro Evropana na prahu sci-fi, přispět svým dílem v projektu čínského developera Reach Property. Společnost českého tvůrce oslovila bez výběrového řízení, aby pro ni navrhl komplex tří výškových budov, veřejného prostranství a komerčních prostor, šestihvězdičkového hotelu a dalších staveb.
„Být u tvorby takto rozsáhlého a široce pojatého projektu, který je vlastně celou novou čtvrtí jakéhosi superměsta, je sen snad každého architekta,“ řekl tehdy Bořek Šípek České tiskové kanceláři, která jeho slova zprostředkovala mimo domácího tisku i pro zahraniční média.
Čínský trh vnímal Šípek jako neuvěřitelný a měl pro něho jen slova chvály a obdivu, což potvrzují jeho slova, kdy řekl, že Číňané pečlivě studují vše, co se děje ve světě, vyhledávají jen to nejlepší. Chtějí něčím vyniknout, upozornit na sebe. Vnímají to jako vlastní propagaci ve světě, chtějí pryč z uniformity, a jak se zdá, neznají slovo nelze.
Vzpomínaný mimořádný projekt, který měl korunovat celoživotní dílo Bořka Šípka, však již světoznámý kumštýř již nedokončil, neboť v roce 2016 zemřel na rakovinu slinivky.
Úcta k tradici a obdivuhodný přístup k materiálu
Mezi svými kolegy byl Bořek Šípek známý svým nadšením pro asijskou kulturu a východní myšlenky. Asii objevil díky svému italskému partnerovi, firmě Driade, pro kterou vytvářel architektonické celky. Navštívil Hong Kong a Filipíny i Thajsko a Indonesii, nadšený byl v Pekingu a Šanghaji.
Na asijských kulturách obdivoval, že vychází ze svých vlastních tradic a přitom nejsou uzavřeny před mezinárodními vlivy.
„Čína mne opravdu chytla. Chtěl bych ji poznat víc, protože je tam spousta seriózních a pracovitých lidí,“ řekl novinářům při příležitosti vydání souborného katalogu pro čínskou výstavu v roce 2009.
„Zajímavostí je, že v Thajsku je osmdesát procent kapitálu v čínských rukou,“ dodal později. „Na Číňanech se mi líbí, že jsou velmi otevřeni evropskému myšlení. Na rozdíl od Japonců, se kterými je diskuse pro Evropana často velmi obtížná. Předností Číny je spolehlivost a pracovní morálka. Nikdy jsem se tam nesetkal s nějakým nefér jednáním a dodržet dané slovo je věc cti.“
Velvyslanci českého tradičního skla
Jedním z velkých tvůrčích zaměření Bořka Šípka bylo sklo. Po smrti jeho rodičů se mu stal poručníkem světově známý René Roubíček, sklářský designer, který přispěl k tomu, že si Bořek na prahu dospělosti zvolil sklářství jako svůj obor. V roce 1991 založil v Novém Boru společně s Petrem Novotým a Liborem Fafalou sklářskou firmu Ajeto a čtyři roky po úspěšné výstavě českých umělců v Pekingu otevřel v březnu 2012 novou sklárnu v Novém Boru. Sklárna s názvem Studio Anežka produkovala originální designové sklo jako jediné místo výroby skleněných objektů z návrhů Bořka Šípka. Mimo Šanghaje jeho sklu tleskali návštěvníci výstav na veletrzích kupříkladu v Miláně, Torontu nebo i v Dubaji. Mimořádně ohromující byly mimo jeho skleněných objektů i kolekce svítidel.
Dnes ve stopách Bořka kráčí současný nekorunovaný král českých sklářů Jiří Pačinek, Šípkův žák a spolupracovník z firmy Ajeto. Tento mistr svého oboru je známý technicky náročnými dekorativními plastikami různých podob i úžasnými užitkovými skleněnými objekty. Jeho díla jsou součástí soukromých uměleckých sbírek kolekcí doma i v zahraničí, včetně designových firem, muzeí a galerií. S úspěchem vystavuje nejenom v Evropě, ale i v zámoří. Jeho velkým snem je výstava v Pekingu či Šanghaji, kde svého času jeho velký učitel Bořek Šípek též české sklo prezentoval. Předpokládá se, že s novým proudem v navazování zmrazených přátelských obchodních styků s Čínskou lidovou republikou na Pačinkovu výstavu v Číně také časem dojde.
Jiří Pačinek mimo jiné ve své huti v Kunraticích u Cvikova nedaleko Nového Boru před nedávnem navrhl a vyrobil unikátní soubor pro americké filmaře. Šedesát monumentálních plastik z křišťálu pro Hollywood mělo obrovský úspěch a „zahrálo si“ po boku hvězd jako Daniel Craig či Kate Hudson v pokračování blockbusteru Na nože. Pačinkovu radost z velké zakázky za oceán ale kalil fakt, že plastiky byly díky scénáři v závěru filmu zničeny. Kopie jsou ale k vidění v areálu sklárny, kde je možné je v rámci turistické exkurze zhlédnout, jakožto i výrobu ručního skla u sálající pece s foukači v akci.
Infobox
Bořek Šípek (nar. 1949 Praha – zem. 2016 v Praze), výtvarník, architekt, designér a vysokoškolský učitel, známý zejména jako tvůrce skleněných uměleckých objektů a nábytku. Hlavní architekt správy Pražského hradu z období prezidenta Václava Havla. Mj. byl uměleckým ředitelem společnosti Czech Deco Team – sdružení architektů, designérů, výrobců a dovozců designového nábytku, přispívajících k propagaci českého designu.
Vystudoval architekturu v Hamburku a filozofii ve Stuttgartu, doktorát získal na Fakultě architektury na Technické univerzitě v Delfách. Hovořil pěti jazyky.
Jeho dílo se nachází ve světových galeriích a muzeích, kupř. v Praze, Brně, New Yorku, Amsterdamu, Paříži, Londýně, Soulu, Tokiu, Bangkoku, Bejrútu i Šanghaji.
Ivan Černý
Reprofoto z šanghajského katalogu Miroslav Feszanicz
