Poslední literární akce roku 2019 ve Slovenském domě v Soukenické ulici v Praze patřila křtům autobiografických knih první dámy současné české poezie Evy Frantinové a enfant terrible naší spisovatelské scény, básníku a prozaiku Karlu Sýsovi. Hlediště zasedacího sálu bylo obsazeno do posledního místečka kulturu milujícími lidmi, většina z jejich tváří byli známé tvůrčí osobnosti.
Básníci, spisovatelé, malíři i literární historici, nechyběli ani kritici. Samotný ten literární večer řídil publicista doc. Petr Žantovský. Svou dvouroli moderátora a „krstného“ otce Sýsova díla, jak říkají bratři Slováci, kteří celý ten svátek všedního dne vzali pod svá křídla, jako vždy zvládl se smyslem pro humor a jemnou satiru na příslovečnou jedničku. K ruce si na pomoc vzal Zdeňka Štefka, stínového ministra kultury KSČM, který osobně představil Evu Frantinovou a její poslední knihu, ještě takříkajíc vonící tiskařskou černí.
Hladce a obrace
aneb
Spisy sebrané kdysi
Na dvě stě stranách vzpomínek, glos a postřehů na to, jak ji šel čas, tvůrčí i osobní, se smyslem pro detail, atmosféru i umění říci něco mezi řádky, se Eva Frantinová snaží rozdělit se se čtenářskou veřejností o své leckdy až intimní zážitky a postřehy, včetně muzicírování. Při své literární zpovědi nezapře básnířku, jejíž verše čte již druhá generace a každá nová její sbírka je nezvykle rychle rozebrána. Hladce a obrace je knížka vzpomínek, nepleťme si s paměťmi, psaná něžnou ženskou rukou a úspěšně korunuje dosavadní bohatou tvorbu Evy Frantinové, která dozajista zde není už „přes čáru“, jak se domnívá v poslední glose představované autobiografie.
Osudy dobrého básníka K. za studené války
Naprosto z jiného soudku je druhá představovaná kniha Karla Sýse s podtitulkem Z deníku politického (s)prostopášníka. Zcela symbolicky, nebo s vydavatelským záměrem, ve své autobiografii navazuje Karel Sýs na nedávno vydanou sbírku veršů Velká inventura (obě knihy skvěle ilustroval talentovaný) Jan Weber.
Sýsovy Osudy dobrého básníka K. za studené války připomínají erupci sopky, s mohutnými vlnami magmatu, které se ženou dolů od kráteru rychlostí blesku, nešetřící nic a nikoho v cestě zkázy. Léta morální i ekonomické devastace společnosti, maskované pochybnými a pomíjejícími kapitalistickými výdobytky, rozebírá z hlediska svých bohatých zkušeností, jest přitom trnem v oku všem převlékačům kabátů, pochybovačům a kazimírům, které ostatně zná osobně velmi dobře, a je snadné si dosadit v jeho textech ta pravá jména. Že ho tzv. pražská kavárna nenávidí, ho nepřekvapuje, neboť je jejím černým svědomím, na což je ostatně jindy až nezdravě skromný Karel Sýs pyšný. Ale ani tato Sýsova autobiografie není tím, což si pod pojmem paměti představujeme. Nezaznamenává týden po měsíci či roku události, jak bývá v pamětech nejrůznějších osobností, literátů a žurnalistů zvykem. Především jeho je třeba číst mezi řádky a přemýšlet přitom, co nám tento básník, proklínaný i oslavovaný, ve své práci říká a sděluje. Těch více jak dvě stě stran za to rozhodně stojí!
Sýsovu knihu vydalo nakladatelství FUTURA, kniha Frantinové vyšla za podpory Středočeského kraje. Bohužel ani jedna z obou jmenovaných publikací není vybavena obsahem kapitol, což sice nebolí, ale chybí.
Seznamte se, prosím…
Eva Frantinová se narodila 4.9.1956 v Praze. Od roku 1970 do roku 1977 studovala na státní konzervatoři houslovou hru, ale záhy se začala věnovat poezii. Časopisecky publikuje od roku 1975, do roku 1979 publikuje knižně – debutovala v nakl. Mladá Fronta. Je autorkou téměř dvou desítek básnických sbírek. Píše ale i prózu, na svém autorském kontě má desítku knih a její tvorba je zastoupená v řadě knižních sbornících. Za básnickou sbírku Vzkaz bosé stopy jí byla Masarykovou akademií umění udělena v roce 2000 Cena K. H. Máchy. Za básnické sbírky Kapesní déšť a Z hvězdy pod okap jí byla v roce 2011 udělena cena Unie českých spisovatelů. Žije a tvoří v Praze.
Karel Sýs se narodil 26. 7. 1946 v Rychnově nad Kněžnou. Vydal desítky básnických sbírek, několik próz, knihy pro děti, společenské satiry, knihy literatury faktů mj. o atentátu na Heydricha, o svobodném zednářství či o záhadách převratu 17. listopadu 1989. Mimo jiné překládal kupříkladu Préverta, Rimbauda či markýze de Sada. Překlady jeho básní vyšly kupř. ve Velké Británii a v Itálii a dále v antalogiích české literatury v SSSR, Francii, Maďarsku, Rakakousku, Německu či v Polsku. Celoživotním povoláním je Sýs žurnalista a publicista, v současné době je šéfredaktorem týdenní literární přílohy Haló novin LUK (literatura-umění-kultura). V roce 2000 založil Unii českých spisovatelů a je dosud jejím předsedou. V roce 2018 Karel Sýs obdržel z rukou prezidenta republiky Miloše Zemana státní vyznamenání za zásluhy o kulturu, což na něho rozpoutalo hysterickou štvanici tzv. správňáků. Žije a pracuje v Praze.
Ivan Černý
Foto ze křtu knih Milena Městecká
