Letos již podesáté se uskuteční významná vzpomínková akce, připomínající události i trasu pochodu smrti z koncentračního tábora Ravensbrück do vlasti v dubnu 1945. Jak nám řekla organizátorka akce, badatelka a publicistka Milena Městecká, dlouhodobě se zabývající historií pochodů smrti v Evropě, návrat Lidických žen z téměř tříletého nacistického věznění v koncentračním táboře Ravensbrück připomenou letos dvěma akcemi – v květnu pochodem z Ravensbrücku do Nového Boru (470 km!) a v červnu pochodem k pomníku návratu Lidických žen na Cínovci.
Slavnost u pomníku na Cínovci se letos bude konat už popáté. Každoročně ji pořádá OS Lidice ve spolupráci s OÚ Dubí a ČsOL Teplice, za velkého zájmu veřejnosti. Milena Městecká vzpomíná:
„Poprvé jsme se sešli při odhalení pomníku na místě starého hraničního přechodu Cínovec v červnu roku 2015. Ještě si pamatuji tehdejší slavnostní a smutnou atmosféru při poslechu státní hymny. A při čtení jmen všech Lidických žen, které se tudy vracely do vlasti. Hymně naslouchaly pohnutě i dvě z nich, paní Milada Cábová a Miloslava Kalibová, obě nás již bohužel opustily. Naslouchaly hymně, jim velmi drahé, stejně jako tehdy 1. června 1945, kdy se tady poprvé některé z nich dozvěděly, že Lidice, Němci vypálené, už nejsou. Že jejich naděje chované po dlouhé tři roky, že se setkají se svými muži byly plané. Netušily, že většina z nich se nesetká ani se svými dětmi. O tom nám dnes může vyprávět už jen poslední žijící Lidická žena, paní Jaroslava Skleničková. Na slavnosti s námi byla v roce 2015 i paní Věra Čepelová, Lidické dítě. Její maminka Božena Vokatá se vracela do Čech jinou cestou jako další desítky Lidických žen, o jejichž návratech víme velmi málo, často vůbec nic…“
Přidejte se!
Skupina citlivých lidí z řady míst republiky letos již desátým rokem svou účastí na fyzicky náročném projektu nám všem připomíná památku Lidic a Lidických žen akcí, která nese jejich jméno – Pochod Lidických žen. Milena Městecká, autorka mimořádné knihy Evropa v agonii pochodů smrti, kterou v loňském roce vydalo nakladatelství Orego nepovažuje tuto akci za samoúčelnou, ani za výjimečný sportovní výkon.
Jako všem z účastníků vzpomínkového pochodu jí jde o to, aby hrůza vypálení Lidic, holokaust a další německá zvěrstva proti lidskosti během druhé světové války nebyly zapomenuty. Zvláště dnes, kdy je tendence na onu strašnou dobu zapomínat, či se nehorázně zkresluje.
I proto Milena Městecká nepřestává oslovovat širokou veřejnost. Činí to jak svou knihou, články i přednáškami na školách či v kulturních zařízeních po celé republice, kde vypráví o pochodech smrti na území ČR, Německa a dalších evropských zemí, jejichž historii se dlouhodobě věnuje. A naše čtenáře vyzývá:
„Přidat se k nám můžete i vy, jako každý rok. Projdeme letos trasu návratu pěti Lidických žen z Ravensbrücku do Nového Boru. Do Wesenbergu šly cestou pochodu smrti, na kterou byly všechny ženy vězněné v Ravensbrücku vyhnány od 27.- 28. dubna 1945. Po cestě vyprávím zájemcům vše, co jsem se o jejich pochodu smrti, ale také o hrůzných dnech konce války v Ravensbrücku od nich dozvěděla. Už od roku 2012 mi o tom vyprávěly paní Kalibová, Cábová i paní Skleničková. Další pamětníci, badatelé, historici mi ochotně pomáhali skládat autentický obrázek o těch dnech.“
Evropa v agonii pochodů smrti 1944 – 1945
Kdo se na tak dlouhou trasu necítí, má jiné povinnosti nebo docela obyčejně jen nemá čas, jak se to dnes v našich uspěchaných životech stává, vše se může dočíst ve shora jmenované knize Evropa v agonii pochodů smrti 1944-45. „První třetina této významné a ojedinělé publikace je právě věnována osudu Lidických žen, které Milenu Městeckou svými vzpomínkami nejenom významně ovlivnily, ale dovedly mnohem dál.
„Poučily mě, že v tom nezměrném a pro nás nepředstavitelném válečném utrpení nebyly samy. Ukázaly mi utrpení mnoha dalších. Už na prvním setkání mi paní Kalibová předala svou brožuru „Přežili svou smrt“, právě o pochodech smrti. Abych mohla vše zmapovat a popsat, snažím se vžít do utrpení vězňů i válečných zajatců, o nichž také píšu. Musím to tedy vždycky, za každého nečasu, projít. Tak, jako oni. I když na rozdíl od nich dobře oblečená, najedená, bez řevu sadistických stráží, hnaná bitím i strachem ze zastřelení. Od roku 2010 jsme připomněli na dvacet pochodů smrti jak na domácím území, ale také v Německu a v Rakousku. Dosud jsme prošli, jak hlásá letošní leták pochodu, zveřejněný mj. v březnovém čísle Lidického zpravodaje, na 3400 km. Daří se to, co jsme si přáli – upozornit na zapomenuté pochody smrti, jejich trasy, zabíjení, krutosti a především, na jejich oběti. V mé databázi je na 600 míst průchodů pochodů smrti jen na našem území, udává na 8 000 obětí.“
Vznikají nové iniciativy
I přes veškeré aktivity, které Milena Městecká vyvíjí ve svém volném čase a zadarmo, se stále přesvědčuje, že pořád nalézá zas a znovu další neznámé informace a fakta. I to, že se často na mnoho událostí zapomíná. Proto si vysoce váží všech regionálních kronikářů a badatelů, z Čech, Moravy i Slezska, kteří pátrají ve svém okolí. Závěrem našeho krátkého rozhovoru Městecká říká:
„Strašně mě těší, že vznikají nejrůznější iniciativy a přichází pomoc ostatních. Díky místním obětavým starostům, zastupitelům, organizacím, aktivistům a historikům se kupříkladu jedná o umístění infopanelů, ale i celých venkovních výstav u největších hromadných hrobů z pochodů smrti, např. v Tachově, Žihli, Chomutově a jejich okolí. Zahájena byla i verifikace jmen obětí, jejichž vězeňská čísla známe. Přesto po celých
75 let na jejich hrobech nebyla uvedena jejich jména. Příbuzní se o místě skonu svých drahých většinou nikdy nedověděli. Leží zde u nás, ale i jinde v Evropě, daleko od svých blízkých a domovů. Snad toto vše bude jednou i po tolika letech napraveno. Také díky těm, které stály na počátku – Lidickým ženám.“
Seznam vzpomínkových pochodů v roce 2020 je k dispozici na: www.lidice.cz., ikona Transporty smrti. Každý ze zájemců, který si chce projít vybrané trasy, je vítán.
Ivan Černý
Foto archiv
Foto v záhlaví: Ve Wesenbergu o hromadného hrobu obětí konce války.
