„Četba dobrých knih jest jako hovor, který vedeme s nejctihodnějšími lidmi, hovor, kde jakoby s námi seděly nejlepší naše myšlenky.“ René Descartes
V závěru loňského roku, přesně 23. listopadu v prostorách „ Pánského klubu Obecního domu v Praze“, byly spisovatelům, novinářům, kulturním pracovníkům a milovníkům knih a umění, představeny první dva díly pentalogie Dějiny sebevědomí – Diplomaté bez pasu. Sám slovensko-český projekt, kterého autorem a donátorem je režisér Petr Kršák, představuje jedinečný nakladatelský počin posledních třiceti let.
To tu ještě nebylo!
Obsáhlá encyklopedie Dějiny sebevědomí – Diplomaté bez pasu ve svých třech dílech čtenářům představí víc jak 400 Čechů a 300 Slováků, osobností, které od příchodu Cyrila a Metoděje do roku 1992, zanechaly stopy na kulturně – ekonomické tváři Evropy a světa.
- díl, Rodinné stříbro, se bude věnovat československým průmyslovým odvětvím, firmám a institucím, které přispěly k věhlasu značky Made in Czechoslovakia.
- díl, Zlatý poklad, bude dokumentovat naše, československé, fenomény a hmotné i nehmotné dědictví…
Co se týče záběru pentalogie, překračuje desítky encyklopedií nejen množstvím informací nabízených čtenáři jednotlivými hesly, ale i jedinečným polygrafickým zpracováním, které z textu, fotografií a jiného dokumentačního (ilustračního) materiálu vytváří příběh blízký, dokonce totožný, s postupy „feature“, tedy před lety v Hamburku vzniklého „fíčru“.
Autor projektu je filmový režisér a text jednotlivých hesel doplnil obrazovým materiálem tak, aby v jím zvoleném vizuálním temporytmu se slova a ilustrační materiál synteticky spojily a pro čtenáře již při prvním pohledu vytvořily svébytný vyprávěcí celek – tedy příběh dané osoby. Tak bylo dosaženo naplnění původního zadání, že každé z hesel bude příběhem a vzniklo a dále vzniká velké vyprávění o velkých lidech a věcech našich dvou malých národů a zemí.
Máme být na co pyšní!
V současné globalizační době, která programově ničí národní sebevědomí některých států včetně jejich jazyka, aby na odiv a nedemokraticky stavěla státy jiné, kdy peníze atomizují společnost na chudé a bohaté, realizací projektu Dějiny sebevědomí – Diplomaté bez pasu, ukázal jeho autor, co je to, když peníze, podle jeho slov, dostanou možnost „mít duši“.
V klimatu vědomostního suchopáru, jehož jedním z dokladů jsou znalosti maturantů a absolventů různých a podivných vysokých škol, rozbitá kontinuálnost vzdělávání, hysterická nechuť k matematice (vědě, která tvoří pojmy abstrahované z obecných vztahů hmotného světa a stanoví jejich obecné zákonitosti) a zbožštěním jakýchkoli peněz jako jediné smysluplné veličiny, způsobující degradaci úsilí a práce našich předků i současníků, jsou Dějiny sebevědomí historickým dokladem naší středoevropské existence. Po přečtení, ale i po jejich prolistování si musíme položit otázku s přetěžkou odpovědí. Neprovinili jsme se na našich dětech, že jsme jin nepřipomínali v kontextu Evropy a světa velikost některých z nás, Čechů a Slováků? Neprovinili jsme se tím, že jsme dovolili a dále dovolujeme demokraticky“ dehonestovat naši minulost místo jejího pravdivého předložení čtenáři k jeho soudu? Nemáme snad povinnost vůči potomkům svým a jejich potomkům zachovat nezkreslenou pravdu, protože bez ní jsou základy jakékoli „lidské stavby“ dočasné a vratké…?
Lék proti malosti
Dějiny sebevědomí – Diplomaté bez pasu by měly být součástí každé knihovny a jedním z pilířů knihoven rodinných. Na nejstarší knihovně světa v Egyptě byl nápis: „PSÝCHÉS IATREION“ – „ Léčebna duše.“ Ale sama knihovna neléčí, neuzdravuje, ale po tisíce let dává sílu a touhu člověku uzdravit se z jakéhokoli neduhu. Dává mu lék myšlenek svých knih, nelze ji zastavit a spoutat, protože se rodí znova a znova s každým člověkem…
Dějiny sebevědomí – Diplomaté bez pasu rozmnožily řady mimořádné literatury, přispívají a rozšiřují její obsah. I ony jsou v současné době lékem proti pochybnosti a naší časté malosti. A vlastnit je, není jen pouhá investice, protože zůstanou pro generace po nás. A věřme, že ty je předají dalším s podtextem moudrosti, že nejsme tak velcí, abychom mohli být hloupí.
Závěrem snad je třeba říct, je dobře, že první dva díly pentalogie jsou vydané a pro zájemce dostupné. Jejich obsah nás doslova vybízí, abychom udělali vše, oproti bezobsažným masmédiím, vulgárním sociálním sítím, pokusničením s obsahem vzdělávání, a abychom zabránili katastrofické Lichtenbergově vizi že: „ Kniha je zrcadlo, když se do něho dívá opice, nemůže z něho ovšem vyhlížet apoštol.“
A já osobně jsem přesvědčen, že Dějiny sebevědomí – Diplomaté bez pasu jsou a budou svým obsahem pomáhat tomu, aby se na sebe i ostatní z „lichtenbergova zrcadla“ díval člověk.
Další informace o Dějinách sebevědomí – Diplomatech bez pasu najdete zde: www.dejinysebevedomí.cz
František Mareš
Foto z akce Jan Parkman
