…nám představuje umělecká publikace, přibližující čtenáři život a tvorbu našich předních sklářských mistrů se světovým renomé – Jitky a Richarda Kantových. Jak nám napovídá sám název publikace, kniha je laděna autobiograficky a mapuje tři desítky let činnosti jmenovaných kumštýřů křehké krásy.
Její křest se nedávno konal při příležitosti oslav založení uměleckořemeslné firmy Skloart v Lubenci na Karlovarsku shora jmenované tvůrčí dvojice. Jedná se o knihu o vitrážích, s rekapitulací tří desítek let soužití manželů Kantových s tímto jedinečným druhem sklářské tvorby.
„Odborná literatura na toto téma je poměrně chudá,“ říká Jitka Kantová v úvodu publikace „a o vitrážích toho v Čechách bylo napsáno jen málo. Třeba se nám touto publikací podaří naše řemeslo více zviditelnit a ukázat lidem různé možnosti tvoření v tomto oboru…“
Kniha navazuje na publikaci, která vyšla před pěti lety a ve které světově známí vitrážisté bilancovali svých pětadvacet let činnosti. Brzy po vyjití se po ní takříkajíc jen zaprášilo. A nyní přišel čas obohatit původní text novými pasážemi, zážitky a fotografiemi.
Zajímavý text, bohatá fotodokumentace
„Při práci na novém, doplňujícím vydání jsme si uvědomili, jak mnoho lidí nás ovlivnilo, jak mnoho lidí, které jsme měli rádi, už mezi námi není, kolik lidí prošlo dílnou a kolik zajímavých klientů jsme poznali. Začali jsme si uvědomovat, že to, co jsme zvládali před několika lety, dnes již fyzicky tak dobře nejde. Naopak nám zase přibylo mnoho zkušeností, které rádi předáme dál. Je to pro nás i jakási rekapitulace a také zamyšlení nad tím, kam směřovat…,“ říkají v úvodu jedinečné publikace jmenovaní mistři svého oboru. „Společnost a svět se i dnes velmi rychle mění. Co bylo před rokem in, je dnes již zaostalé, mění se nejen technologie, ale i myšlení a je otázkou, zda budeme schopni tuto výzvu přijmout a udržet se na trhu, či zda zůstaneme v propadlišti dějin. Být odpovědný za všechny, kteří jsou na naší práci závislí, se nám jeví v poslední době čím dál těžší. Zvláště, když se samotná práce stává až tím posledním, neboť dnešní doba upřednostňuje úřednického šimla, právnické kličky a imaginární internetový svět…“
Povzdech, kterému všichni jistě dobře rozumíme, překrývá závěrečné přání Jitky a Richarda Kantových:
„Přijměte tuto knihu jen jako jistou inspiraci toho, co se dá v našem řemesle udělat. Přijměte ji jako dokument jednoho rodinného života lidí, kteří možná chtěli více, než je běžné. Přijměte ji jako dokument určité doby, která se neustále mění.“
Skromnost stranou, cítíme povinnost poznamenat k tomuto autorskému vyznání. Komu čest, tomu čest! Dílo manželů Kantových je světově známé. Jejich vitrážím tleskali v Paříži, mají za sebou i dvě monumentální zakázky pro USA. Zákazníky mají z celé Evropy i zámoří.
Obrovský kus práce s vitráží korunuje jejich činnost ve spolku Za záchranu kostela sv. Jijlí v nedaleké Libyni u Lubence, na jehož založení a plnění náročného úkolu rekonstrukce historické budovy z roku 1338 s přeměnou v jedinečné Muzeum vitráží, se zakládající členové tohoto úctyhodného spolku, s řadou jeho aktivních členů, Jitka a Richard Kantových již patnáct let podílí.
Umělecká publikace, jakých mnoho není
Velkoformátová kniha by mohla kandidovat na titul nejkrásnější publikace roku. Skvělé grafické podoby se zhostila Pavla Kučerová a Josef Veřtat, tisk: Azus Březová, s.r.o.
Text na téměř třech stech stranách s bohatou fotopřílohou uvádí výstižné motto:
Sklo je úžasný materiál, s nímž lze pracovat na mnoho způsobů a které umožňuje využití širokého spektra různých výtvarných směrů
Následuje zasvěcená sonda do historie vitráže, poté je curriculum vitae Královny české vitráže, jak je médii, zabývajícími se výtvarným uměním, přezdívána Jitka Kantová. Dále pak jsou na řadě kapitoly popisující její dětství, studia a posléze uměleckou činnost, to již po boku svého Richarda, se kterým založila rodinný podnik. Richard Kanta je technický typ, který výtvarné vize své ženy technicky realizuje od samého začátku. Po řadě menších úspěchu následovala kupříkladu excelentní vitráž k výročí 700 let od narození Karla IV., nebo impozantní symbolická vitráž, reprezentující Portu Bohemiku. Jejich Brána Čech reprezentovala ČR na světové výstavě Expo 2016 v Itálii, v kolébce vitrážnictví z dob starého Říma.
Na dalších stranách knihy se čtenář podívá s dalšími zájemci o práci s vitráží v rámci turistických exkurzí do výrobních prostor rodinné firmy Skloartu v Lubenci, a má možnost objevit svět kombinované techniky barevných sklíček od uměleckých miniatur, šperků a bytových doplňků přes skleněné obrazy až po vitrážové plastiky, úžasné specialistky Jitky Kantové.
Kantovi jsou ale i realizátory monumentálních děl, například 13,5 m vysokého skleněného obelisku, který stojí před budovou hlavní pošty v Karlových Varech, nebo celoskleněného stropu kasina v České Kubici. Dokonce působí jako restaurátoři a opravovali vitráže řady historických památek, kupříkladu pro hrady Točník a Křivoklát.
Z Lubence až do Ameriky
Není to tak dlouho, co vyhráli manželé Kantovi zakázku jedné z prestižních galerií v New Yorku a tak svým dílem proslavili české sklářství v USA. Jednalo se o zadání vitrážového cyklu „svatých černých“, který by se dal charakterizovat jako série realistických vitrážových obrazů o útisku černochů v Americe. Jitka s Richardem si s prací poradili na jedničku a tak je záhy dostihla druhá objednávka, se kterou si opět nikdo v Evropě nebyl schopen poradit – pompézní realizace obrovského proskleného stropu na nádraží v New Yorku.
Jako velké dobrodružství se čte vzpomínání obou umělců, co vše tato práce potřebovala a vyžadovala, od nápadů, mravenčí práce na návrzích až po složitou realizaci, kdy nebylo ničím nečekaným kupříkladu mnohonásobně opakované vypalování. Laik asi neví, že malovat na sklo není jako když malujete temperovými barvami nebo olejem. Vitrážista maluje rozemletým nízkotavitelným sklem. Barvy mají navíc před výpalem jinou barvu než po výpalu. A teď se v té alchymii vyznejte, vážení…
Richard Kanta z toho nedělá žádné tajemství a celý výrobní postup v knize 30 let s vitráží detailně popisuje, což ocení nejenom běžní čtenáři a obdivovatelé skla, ale jeho otevřenost ocení i skláři samotní, kunsthistoriky tohoto výtvarného umění nevyjímaje.
Závěr první části knihy pak patří historii evropského prvenství českého Muzea vitráží. A po epilogu čtenáře čeká úžasná…
FOTOGALERIE
Jak říká stará praxe, je lepší jednou vidět, než desetkrát slyšet nebo číst. Proto by nebyla recenze představované knihy kompletní, kdybychom se nezmínili o skvělé fotodokumentaci, publikaci ilustrující.
Ta nám servíruje bohatou obloženou mísu snímků, detailně mapující práci Jitka a Richarda. Od Geometrické abstrakce z privátní rezidence či Klasické ornamenty v zimní zahradě, přes zakázky karlovarských hotelů či ruských oligarchů až po fantaskní květiny podle Hieronyma Bosche nebo klasiku, inspirovanou Alfonsem Muchou. Následují snímky děl z návrhů s Kantovými spolupracujícími výtvarníky jako je kupříkladu Anna Migasová, Jiří Vaníček, či v neposlední řadě. Alexandr Mikoláš. Co jméno, tak hvězda svého oboru.
Jak jsme si již řekli, fotopříloha dokumentuje kompletní průřez tvorbou Jitky a Richarda, včetně vitráží s námětem HARLEY-DAVIDSON nebo s dalšími sklářskými umělci, jakými je kupříkladu akademický malíř Boris Nosek nebo též světově známý nekorunovaný král českých sklářů Jiří Pačinek z Kunratic u Cvikova.
O pracích pro Ameriku jsme si již říkali, fotografie děl nám však teprve nyní řádně otevřou oči. Následují snímky vitráží pro kostely, kaple a rozlučkové místnosti, ba i pro strop v psychiatrické léčebně či pro pivní lázně s vedutami Tycho de Brahe a císařem Rudolfem II., jsou dokladem obrovské palety nápadů a realizací jmenované tvůrčí dvojice.
V závěru fotopřílohy se můžeme též pokochat pracemi umělců pro filmové studio a snímky Princ Kaspián, Bounty, nebo třeba návrhy pro film O vánočním chlapci.
Závěr úžasné fotopřílohy, dokumentující tvorbu manželů Kantových, pak patří tzv. tiffany lampám, lustrům, hodinám, šperkům i zrcadlům a dalším nejrůznějším objektům, inspirovaných významným americkým designérem L.C..Tiffanym, který měl české kořeny.
Naprostou tečkou pak je kapitola Nový design, Restaurování, Skulptury a Malované sklo i Mozaiky.
Více na www.vitraze.skloart.cz nebo www.vitraze.skloart.cz/kostel-sv-jilji
Ivan Černý
Foto archiv Skloart