Nejenom milovníky militarií a čtenáře, zajímající se o dějiny druhé světové války, jistě příjemně překvapil titul
z nakladatelství Libro Nero. Publicista Josef Brix nám po svém úspěšném předcházejícím titulu Černé brigády (milice italských fašistů 1944-45) nabízí málo známé příběhy a fakta z druhé světové války pod názvem Možná ještě nevíte.
Kniha v pevných deskách s lákavou obálkou a spoustou unikátních dokumentárních snímků nám na svých více jak dvou stech stranách nabízí pestrý kaleidoskop unikátních střípků událostí, které spolu s tím, co je o druhé světové válce všeobecně známo, tvoří kompletní obraz evropských i japonských hrůz z let 1939 – 1945. Publikace je rozdělena na následující kapitoly:
Politika a válka, Zoufalé činy, Zapomenuté boje, Horor, Málo známé jednotky, Umění a válka, Armáda a výzbroj, Zázraky a Zapomenutá místa. Každá kapitola, až na tři poslední, rozsahově nejslabší, je sestavena z řady jednotlivých příběhů, často až absurdních či kuriózních, lze-li tak konstatovat při vší tragičnosti, která je v nich zapsána.
Tak se kupříkladu v kapitole Politika a válka dočteme, pro běžného čtenáře o málo známé historii Šípových Křížů, což byli maďarští fašisté. O jejich zločinech na Židech a na vlastním národu i o bitvě o Budapešť v lednu 1945. O té historici hovoří jako o jedné z nejkrvavějších bitev druhé světové války. Hitler prohlásil Budapešť za pevnost, Rudá armáda zde obklíčila a dobývala 33 000 fanaticky bojujících německých vojáků a 37 000 vojáků maďarských.
Z jiného soudku je pak zase třeba příběh „Vladaři“ v Itálii, příběh českého, tzv. Vládního vojska, nasazeného v Itálii. Zde sloužil mj. i později známý český herec Karel Effa, který tak jako dalších 800 Čechoslováků přeběhl k italským partyzánům a později své vzpomínky i sepsal. Jeho posměšný slogan dal podtitulek vzpomínané kapitole – „Platný jak vládní vojsko v Itálii.“
Takříkajíc z domácích luhů a hájů je i příběh Igor, z kapitoly Zoufalé činy. Jedná se o tragický osud jednoho ze tří synů neslavně proslulého ministra propagandy Emanuela Moravce, který vstoupil do řad SS.
Žádné čtení pro slabé povahy
Je třeba říci, že autorovy málo známé příběhy a fakta druhé světové války jsou psány čtivě a napínavě, s ohromujícím sběrem faktů a událostí. Prvoplánově však nesledují krvavé čtení na efekt a podráždění nervů, jak je v poslední době u podobných prací válečné literatury faktů zvykem. Ale i tak se autor nemohl vyhnout tak děsným příběhům jako je kupříkladu ten o ustašovském koncentračním táboru Jasenovac, ležící jihozápadně od Záhřebu, kde řádili chorvatští sadisti s hrůzným Petarem Brzicou v čele.
Téměř neznámou věcí je pak historie osvobození koncentračního tábor Dachau. Zde američtí vojáci, pod tlakem hrůz, které viděli, hromad mrtvých koncentráčníků, spalovacích pecí a při pohledu na vyzáblé tisícovky živých-mrtvých vězňů, bez soudu postříleli a zmasakrovali 520 německých stráží. Případ byl samotným generálem Pattonem ututlán. Vojáci, kteří se na obsazení koncentračního vyhlazovacího tábora i popravách podíleli, byli záhy odveleni zpět do USA, aby nešířili svou nenávist vůči Němcům dál, a nekomplikovali budoucí poválečné vztahy s Německem. Hrůzné jsou též málo známé události, tykající se japonských vojáků. Nejenom o fanatičnosti kamikaze. I o surovosti, nelidskosti, ba i kanibalismu, kterého se Japonci běžně dopouštěli. A jak se dále můžeme dočíst v příběhu tajné vojensko-lékařské jednotky japonské armády, tak ta svými pokusy na lidech, od dětí až po starce, překonala i ďábelského doktora Mengeleho z Osvětimi.
Umění a válka
Méně kruté, o nic méně však zajímavě informace pak najdeme v závěru představované publikace. A to v rovněž jedinečné kapitole, věnované téměř neznámým historkám, jak se válečný mlýn nevyhnul ani sochařům a malířům oné doby. V prvním příběhu čtenářům přiblížil Josef Brix osud autora proslulé plastiky nahé herečky Anny Ondrákové. Jeden z nejznámějších sochařů třetí říše Joseph Thorak se však ze svých úspěchů v nacistickém Německu příliš dlouho netěšil…Neméně zajímavý je kupříkladu osud pražského elegána, filmového scénáristy Felixe Cámary, autora příběhu úspěšného snímku Dívka v modrém, zlynčovaného po osvobození davem pro kolaboraci s Němci…Těch příběhů v kapitole Umění a válka je ovšemže ale mnohem, mnohem více a není bez zajímavosti ani Umění, ideologie a Julleuchter, kde si čtenář osvěží své znalosti o uměleckých stylech, které dominovaly výtvarnému umění během druhé světové války v Třetí říši.
Armáda a výzbroj, Zázraky, Zapomenutá místa
Pestrý kaleidoskop zajímavostí pak uzavírají opět málo známé události, které, tak jako všechny předcházející, Josef Brix objevil a posbíral v dobovém domácím i zahraničním tisku, pro některé si došel do archivů, jiné slyšel od pamětníků a účastníků oněch událostí. Jak jsme již shora konstatovali, kniha potěší všechny milovníky militarií a válečné literatury. Z hlediska zkušeného recenzenta je však nejslabší kapitolou ta, nazvaná Zapomenutá místa.
Příběh vesnice, která zemřela pro Anglii…
…je sice mimořádný, a pro běžného českého čtenáře skutečně neznámý, ale z knihy ve své osamocenosti takříkajíc trčí jak ten kůl v plotě. Autor či editor rukopisu měl zvážit, zda neměl být doplněn ještě několika jinými příběhy z dalších „zapomenutých míst“. Těch je zvláště dnes, kdy se běžně převrací historie a dějiny dávno nepíší vítězové, ale současní, komusi poplatní historici, i u nás čím dál více.
Ovšem, možné je, že publicista Josef Brix již pracuje na své další nové a neotřelé publikaci pod již použitým názvem Zapomenutí místa, kdy byl pro jeho čtenáře příběh vesnice, která zemřela pro Anglii, v představované knize Možná ještě nevíte takovým předkrmem a příslibem další jeho poutavé knihy.
Ivan Černý
Foto archiv nakl. Libro Nero
