Nejenom milovníci sci-fi ale i učitelé literatury a adepti spisovatelského řemesla by si měli pořídit knihu autorské dvojice
Sýs – Fiala, kterou nedávno vydalo nakladatelství Periskop. Obsáhla publikace o pěti stech stranách vyšla s podporou Středočeského kraje a patří do literárněvědního ranku. Její náplní je život a dílo Rudolfa Fauknera, přezdívaného Český Verne.
Tvorba tohoto zapáleného radiotechnika a spisovatele obsahuje úctyhodný počet knih, nespočet odborných článků a řadu radiotechnických časopisů a brožur, které vydával a šéfredaktoroval. O nic méně napínavý a pestrý, jako byly příběhy jeho knih, je i osobní život páně Fauknera, propagátora technického pokroku, a to nejenom rádia. Náš hold mu však patří především jako jednomu z předních zakladatelů vědeckofantastické literatury u nás. Autoři představované knihy, Fauknerův badatel Vladimír Fiala a básník a spisovatel Karel Sýs, si rozdělili úlohy. Fiala čtenáře doprodrobna seznamuje s osobním životem R.F, Sýs se pak, se zapálením a objektivitou sobě vlastní, postaral o literární rozbor jeho tvůrčí žně. Prvně jmenovaný autor na to použil prvních devět desítek stran publikace, zbývajících čtyři sta popsal Sýs. Knihu skvěle ilustruje fotopříloha starých snímků, včetně historické reklamy v dobovém tisku. Nápadité jsou obě obálky publikace, koláž z Fauknerových knižních i časopiseckých titulů, dávající zvídavému čtenáři alespoň trochu znát jeho široký tvůrčí záběr a rejstřík.
Jak praví Wikipedie
Rudolf Faukner (nar. 12.12. 1889 v Praze, tamtéž zemřel 11.3. 1971), byl český učitel, ředitel školy, vydavatel časopisů a spisovatel. Napsal řadu vědeckofantastických románů, sám či společně s Čeňkem Charousem pod společným pseudonymem R.V. Fauchar. Z jeho knižní tvorby především připomínáme sci-fi román Gill Fox (1923), obsahující detektivní příběh o pátrání po geniálním zločinci Foxovi, odehrávající se v severní Africe budoucnosti, v níž byla zavodněna saharská poušť. Následuje Explorer III (1948), utopický román z atomového věku s ilustracemi Kamila Lhotáka, pojednávající o vypuštění stratosférického balonu s uranovými vzorky, jehož cílem je ověření teorie o vesmírném požáru, který způsobuje vzplanutí supernov. Řadu uzavírá novela Zaspal jsem století (1953), která vyšla v časopise Mladý technik.
Ve spolupráci s kolegou Charousem napsali v rozpětí 1946 – 1947 pět vědeckofantastických románů, kupř. Narovnaná zeměkoule či Ural – Uran 235.
Seznam Fauknerových naučných a odborných prací téměř nebere konce. Od Suggesce a hypnotismus ve světle pravdy (1920), či Sugesce a láska (1923), Radiopraktikum (1929), Příručka elektronického kroužku (1950), případně Kdyby přišli Marťané (1958) až po Sovětský svaz dobývá vesmír (1961) nebo Člověk a voda (1962).
Faukner od á až do zet…
Vladimír Fiala je na rozdíl od Wikipedie mnohem sdílenější, poučenější a jde v životopisu svého oblíbence až na dno. Jednou větou řečeno, představuje nám ho v řadě kapitol coby učitele, radiotechnika a spisovatele. V krátkém úvodu čtenáře seznamuje s curriculum vitae R.F a pak se již vrhá do díla od Fauknerova dětství, jeho válčení na bojištích 1. světové války, popisuje začátky učitelování i vzplanutí pro technické novinky své doby. Co kapitolka, to kus neznámé historie, vonící romantikou starých časů i začínajícím Fauknerovým bojem z úřednickým šimlem a problematikou vlastní tvorby. Optimální míru redundance informace zajišťují kapitolky Rudolf Faukner na dívčí škole v Sadské, závěr patří neméně zajímavé postavě Karla Charouska, mladšího bratra druhé manželky Rudolfa Fauknera, kterému rovněž učarovala radiotechnika a začal s Fauknerem úzce spolupracovat, včetně publikování v jeho časopisu. Díky Vladimíru Fialovi čtenář pochopí složitost Fauknerovy osoby a jeho lásku k technice, která ho posléze přivedla až k psaní vědeckofantastických románů, které však bohužel běžný čtenář dnes již sotva v knihkupectví objeví. Ostatně, i proto publikace Rudolf Faukner – český Verne, coby hold této velké postavě naší sci-fi literatury, vyšla.
Slovo má Karel Sýs
V úvodu své části publikace Sýs popisuje, jak ho náhoda svedla s Fialou dohromady. Jak se díky společnému koníčku, Fauknerově dílu, spřátelili a jak se dohodli, že společně vyplní mezeru v autobiografiích českých spisovatelů.
„Každý rok v létě konám na lehátku na balkoně kolečko. Přečtu všechny Fauknerovy knihy…“ přiznává romantická duše Sýsova.
K Fauknerovým románům se dostal díky lásce k Verneovi a skvělým Lhotákovým ilustracím výše zmíněného Exploreru III. Odtud již byl jen krůček k trvalému zájmu o dílo spisovatele Rudolfa Fauknera, a obdivu vůči jeho osobě. To ale ještě tenkrát neměl ani tušení, že jednou „vše hodí na papír…“
Jak je zvykem Karla Sýse, pečlivě se „na to“ připravil, včetně návštěv v Památníku národního písemnictví v Praze, kde pátral po Charousově pozůstalosti a dopisech autorské dvojice Charous-Faukner. Již to se čte jako malá detektivka, dozvídáme se, kterak a jak se zrodil pseudonym oněch spoluautorů, jak tehdy vypadaly nakladatelské smlouvy, jaké byly honoráře i vydavatelské požadavky na autory a kvalitu díla. Poučné čtení…
Na dalších stránkách představované knihy pak Sýs rozebírá Fauknerovo dílo kus od kusu, knihu po knize a podrobuje je literárněvědnému rozboru. Činí tak čtivě, vždy s přívalem nových informací a kombinacemi bystrého úsudku. Z každé jeho řádky čiší, že se jedná o kvalitní, zasvěcený rozbor, hodný znalce a zkušeného publicisty a recenzenta, kterým Karel Sýs bezesporu je. Závěr knihy patří kapitole Faukner byl však také novinářem a ne ledajakým!, kde Sýs chronologicky, pečlivě a precizně shrnuje historii kolem příspěvků a časopisů, kam R.F psal, či je řídil a vydával. Obdivuhodná, mravenčí práce literárního badatele!
Závěrem
Jediné, co čtenář může postrádat, jsou chybějící medailonky Vladimíra Fialy a Karla Sýse. V žádném případě je nemůže nahradit vtipné, leč krátké Proč já s Karlem a Proč já s Mirkem – Proč my oba dohromady.
Též jediná fotografie tohoto autorského páru není dostatečně kvalitní. To však nic nemění na jedinečnosti dané knihy, která by měla rozhodně být k zapůjčení v každé městské či obecní knihovně.
Ivan Černý
Foto archiv nakl. Periskop
